Agenti odešli, Zeman zůstává a novičok je kdoví kde

7. dubna 2018 v 11:34 | Matty
Určitě jste to všichni zaznamenali. Kauzu otravy ruského dvojitého agenta Sergeje Skripala. Díky tomu, že Skripal je, kdo je (Rus), rozběhla se kolem toho taková mediální kauza, že to nemohlo nechat chladným snad nikoho. Česko se v reakci na ruské prohlášení přidalo k dalším patnácti zemím, které na oplátku vyhostily ruské diplomaty - rozumějme ruské agenty nasazené na prozápadní politiky. Rusko zareagovalo stejně, a tak se teď ve všech státech rozkrývají sítě dvojitých agentů a špionů jak za studené války. A v tom se do hry vloží náš prezident.
 

Jak pracuju u pošty

10. března 2018 v 8:00 | Matty |  Životní trapasy
Víte, co se říká. Každá kačka do kapsy dobrá. A tak jsem se toho chytil a našel jsem si práci u pošty. Chodím teď po Olomouci s takovým tím vozíčkem na kolečkách, díky kterému se každou chvíli málem přizabiju, a roznáším letáky. A opravdu se to nejeví tak nudné, jak by se to mohlo zdát.

Jak mě průvodčí zachránila od pokuty

1. března 2018 v 16:40 | Matty |  Cestování
Tak takový cestovní blázinec, jaký se mi dnes povedl, mi ani nebudete chtít věřit, za to vám ručím. Už jsem sice říkal, že během cestování s Českými drahami jsem už leccos zažil, ale dnešek se vymyká dokonce i z kategorie "neobvyklé zážitky", a to hlavně proto, že jsem si to zavinil sám. To, co se mi totiž povedlo, v tom mém seznamu zmatků a nehod nemá obdoby.
 


Nejnebezpečnější práce

27. února 2018 v 20:42 | Matty |  Nezařazené
Za svůj krátký život jsem si prošel několika pracemi - brigádami, praxemi a tak všelijak podobně. První byla práce v kuchyni, tedy v něčem, co se jmenuje Sokorest. Sokolovský restaurant, jestli někdo nechápe. To nebylo zrovna hezké. Těch osm hodin leštění digestořů zažraných od celoročního tuku mi ukázalo, jak můžu být rád, že mám doma myčku nádobí. Ale ještě horší práce byla ta, kterou jsem dostal dva roky nato. Rekultivační práce. No, přesněji řečeno to bylo osekávání. Se srpem kolem lesní školky. Šel jsem tam dvakrát, vždy přes prázdniny. A něco z toho opravdu stálo za to. Vyjmenoval bych pár příhod.

Ranní šokové probuzení

19. února 2018 v 10:07 | Matty |  Nezařazené
Taky nesnášíte, když vás ráno něco nebo někdo vytrhne ze sladkého sna? Zrovna jste v tom nejlepším, krásná slečna se k vám blíží... No, nechme toho. Ostatně mně se tohle nikdy nezdá. Mně se zdá buď magořina level non plus ultra, nebo věc, ze které udělám příběh na román. Nesmějte se, tak to je. Ten nápad na knihu, na které teď pracuji, opravdu přišel ze sna. Sice jen ten základní koncept, ale stačilo to. A pak co nejde s trochou fantazie.

Sny jsou věc krásná. Pomůžou člověku zapomenout, i když má někdy ještě hodinu po probuzení barvu jako rak a přemýšlí, co se mu to krucinál zdálo. To je v případě těch hezkých snů. V případě nočních můr máte ještě tak hodinu po probuzení taky červenou barvu. Ale k tomu taky tep sto osmdesát a náběh na mrtvici. Jeden takový sen si pamatuju dodnes, je to už pěkných pár let zpátky. Nevím jak se mi do snu dostal Jakub Janda, ten náš skokan na lyžích. A řach, najednou tam místo Jandy byl nejspíš Tyrannosaurus rex a já se vzbudil uprostřed noci mokrý snad i mezi půlkami. A něco podobného se mi stalo i dneska ráno, ačkoliv žádný T-rex tentokrát v mém snu nebyl a Janda v obleku kandidující za ODS do Poslanecké sněmovny už vůbec ne.


Další články


Kam dál