Kde beru inspiraci

Pondělí v 15:48 | Matty |  Nezařazené
V poslední době spíše čtu, než abych sám něco psal. Je to dáno tím, že nemám moc času na psaní a na čtení vlastně taky, jedině cesty ve vlaku. Ale od února se na to zase vrhnu s plnou vervou. Ale protože čtu rád a pomáhá mi to chytat inspiraci, našel jsem si v Olomouci knihkupectví, kde koupíte dobré knihy skoro za lidové ceny. Pokaždé, když mám kolem cestu (a to mám vždy, mám to cestou na fakultu) se tam stavím obhlédnout novinky, zrovna dnes jsem si koupil další dvě knihy. A tak mě napadlo, co kdybych vám přiblížil, z čeho vlastně já beru inspiraci? Jak asi víte, píšu hlavně thrillery a akční literaturu, proto i můj záběr bude z tohoto oboru. Chápu, nemusí se líbit všem, ale já v tomto žánru našel některé vážně dobré autory, kteří mě dokázali hodně inspirovat. Člověk totiž nejen pochytí jejich způsob psaní, i když okopírovat se samozřejmě nedá, ale taky se poučí, co lidi rádi čtou, jakým jazykem ti úspěšní autoři píšou a vůbec jak na taková témata nahlížejí. Pochopitelně každý autor je jiný, ale to, že jsou jejich knihy překládané do češtiny, je už pro mě známka vysoké kvality. A tady je můj výběr i s krátkým přiblížením a hodnocením:
 

Neplánováno. Jak to dopadne, když nemám v hlavě koncept článku.

14. ledna 2018 v 20:29 | Matty |  Životní trapasy
Na začátek bych si dovolil takovou malou rýmovačku. Kvalita tak na úrovni Skácela a jeho básně o hroznovém vínu. Tu jsme měli vloni u maturitní zkoušky z češtiny a myslím, že to nejlépe shrnuje tahle věta. "Vždyť to byla nějaká random rýmovaná sračka." To není moje věta. Ale znáte tu scénu ani z nevím jakého filmu, kde Hitler pošle ven z bunkru své ovečky, nechá si tam jen Hösse a dva jiné a začne zuřit? To se dá předabovat skoro na cokoliv. Tak to někdo předaboval na maturitu z češtiny. Myslím, že to docela dobře vystihlo naše rozpoložení po té maturitě, ale to už tady bylo, a pokud nebylo, tak bude.

No ale teď konečně k té mojí rýmovačce, abyste se dozvěděli, co ze mě zase vypadlo. A mimochodem, je to další důkaz, že fakt nejsem na poezii. Ale někam do společné sbírky by to snad mohli dát, když je tam dneska i Jana Topinková. Kdo neznáte, podívejte se. Píše hlavně ty… jak se tomu říká… básně o zemřelých lidech… piety, nebo jak to je? Ne, to je vlastně obraz Ježíše Krista. Já nevím, jak se tomu říká. Pokud byste někdo věděl, dejte mi vědět, ať jsem zas o něco chytřejší. A na paní Topinkovou se podívejte. Občas jsou ty její básně fakt na ránu z milosti.

Neuvěřitelný cestovní den

8. ledna 2018 v 21:11 | Matty |  Cestování
Cestování bývá někdy skutečný balzám na nervy a někdy taky prostředek k tomu, jak o ty nervy hodně rychle přijít. Častěji to bývá spíš ta druhá možnost, a dneska to byla tedy šílenost na entou. Sami uvidíte, že něco takového, co se povedlo nám, to se jen tak nevidí. Říká se, že nějaké ty náhody a nehody k cestování opravdu patří, ale tohle je skutečně extrém.
 


Další rok za námi

31. prosince 2017 v 12:42 | Matty |  Nezařazené
Rok se sedmnáctkou na konci se pomalu chýlí ke konci, a tak je na čase celé tohle období fungování blogu tak nějak symbolicky uzavřít. A jak to nejlépe uzavřít než malým pohledem zpět, měsíc po měsíci. Já sám si už sice nepamatuju, co se stalo v lednu, ale články tady na blogu mi to snad trochu připomenou. Každý měsíc byl totiž něčím unikátní.

Největší křivda (2012)

30. prosince 2017 v 12:25 | Matty |  Nezařazené
Šerm sice nepatří mezi divácky nejoblíbenější sporty, přesto má však i on své neuvěřitelné příběhy. Příběhy neuvěřitelných výkonů, těsných vítězství, smutných porážek, ale bohužel také neuvěřitelných křivd. Ten, jehož smutnou hrdinkou je korejská šermířka Shin A-lam, patří bezesporu do této poslední kategorie.

Další články


Kam dál