Hermann Maier a jeho Nagano

5. srpna 2018 v 10:53 | Matty |  Nezařazené
Příběh, který vám dnes odvyprávím, je vskutku neuvřitelný. Ačkoliv zimní sezona nám ještě chvíli nezačne, tohle byl jeden z největších sportovních příběhů na přelomu tisíciletí. Je to příběh rakouského sjezdaře Hermanna Maiera. Jeho účinkování na olympiádě v Naganu z něj udělalo nesmrtelnou legendu - a vyneslo mu to mimo jiné přezdívku Herminátor. Ta, jak uvidíte, je naprosto oprávněná.

 

Kolik komor máme v srdci pro "ty jediné"

2. srpna 2018 v 15:35 | Matty
Říkává se, že místo v srdci má jen jedna. Nebo jeden, v případě, že máte jen jeden Y chromozom. A pokud cítíte píchání u srdce pokaždé, když tu jednu nebo toho jednoho spatříte, buď jste našli lásku svého života, nebo infarkt myokardu. Jenže je to tak vždy úplně pravda? Vždyť kolik žabáků jste dámy musely políbit? Ono to místo v srdci je tak trochu pochybná záležitost. Nejspíš každý, se kterým jste kdy něco měli, měl v srdci vlastní komůrku, kterou jste pak zamkli, když to ten dotyčný nebo dotyčná pohnojil, a odemkli jste novou. Je to jak vězení, jen s tím rozdílem, že sexuální touhy si na vás nemá ve sprše kdo vybíjet. (V případě, že jste to pohnojili vy, byste se měli taky někam zamknout. Komoda ve sklepě bude stačit.)

Loď na obzoru!

1. srpna 2018 v 9:45 | Matty |  Cestování
Být kapitánem lodi je krásné. Celý den si plujete po moři (nebo po nádrži), sem tam přejedete nějakého plavce a rozemelete ho na kaši, zkrátka pohoda. Realita je ovšem tomuto na hony vzdálená. Kapitán lodi musí mít nervy jak z ocele, reflexy naklonované Ripleyové k tomu a mozek Hermiony Grangerové se taky hodí. O tom jsem se názorně přesvědčil při třech dnech na přehradě Orlík. Sudy s mrtvolama v louhu jsme sice nevylovili, ale i tak bylo o zážitky a hlavně nervy bohatě postaráno.
 


Dvě černé ovce ve stádě

24. července 2018 v 10:09 | Matty |  Nezařazené
Upozornění pro začátek: Veškerá podobnost se skutečně žijícímí osobami je čistě záměrná, protože protagonisté tohoto příběhu vůbec netuší, že mám blog a že jejich slávu zvěčním prostřednictvím internetu. Se zamlčováním na věčné časy a nikdy jinak. Amen.

Elektřina, pes a den na palici

10. července 2018 v 9:42 | Matty |  Životní trapasy
Asi právě uvažujete, co má tenhle nadpis znamenat. No, já vám to vysvětlím jedním rázem. Vzhledem k tomu, že jsem v noci na dnešek vstával pravidelně v 0:14, 2:38, 3:33 a 4:51, moc jsem se nevyspal. Můj inteligenční deficit v tuhle chvíli tedy balancuje někde na hranici lenochoda a ježury, takže proto tyhle nadpisy. A největší pr... kotina... na tom všem je, že když takhle uprostřed noci spěchám na záchod, šlápnu na nějakou Jackovu hračku a hodím smyka po podlaze. A samozřejmě vzbudím rodinu. Ale abych neodbíhal od tématu dnešního článku, přisliboval jsem si už týden, že tohle, co se stalo, sem dám. Protože je to názorná ukázka toho, jak se z poměrně klidného dne v práci může stát den na palici.

Další články


Kam dál