Řecké sportovní trapasy

27. července 2015 v 14:20 | Matty |  Životní trapasy
Každý z vás už byl určitě někdy na dovolené v nějaké exotické destinaci. Já byl několikrát v Řecku a pokaždé jsem se vrátil se silnými zážitky. Jezdím totiž s jednou nejmenovanou cestovní kanceláří, která pod záštitou VZP organizuje léčebně-ozdravné pobyty. Mimo moře má hotel všestrannou sportovní výbavu a já jako vášnivý sportovec ji nikdy neodmítám. Ale plynou z toho i jisté trapasy.



Trapas číslo 1 - Místo: Fotbalové hřiště
Tahle zkušenost se mnou otřásla (doslova). Mezi oddíly se hrají sportovní soutěže a zápas mezi nejstaršími oddíly ve fotbale měl být ozdobou celého pobytu. Ozdobou nakonec byl, padlo sedm branek a šancí bylo nespočet, ale to je úplně vedlejší. Hlavním trapasem byla moje schopnost být ve správný čas na správném místě. Jako brankář jsem se rozcvičoval stranou, zatímco se kluci zastřelovali. No a to byla ta chyba. Jeden z našich kluků vystřelil, jenže úplně jinam než chtěl. Jako naschvál do míst, kde jsem byl skloněný, takže jsem dostal z boku do makovice bombu o rychlosti Pendolina. Odletěl jsem dobré tři metry stranou a moc nechybělo, abych se přizabil o tyč. V hlavě mi hučelo jak v továrně na rachejtle a zůstalo jen u chabého pokusu zvednout se. Ze hřiště mi museli pomáhat spoluhráči, a za drátěným plotem jsem se prostě svalil na zem. Jenže jsme neměli náhradního brankáře, takže do brány jsem stejně musel. Člověk se může ulít ze zápasu a nakonec musí do brány i když má palici jak vzduchoplavecký balón.

Trapas číslo 2 - Místo: Amfitreátr
V amfitreátru jsou stoly na stolní tenis, u kterých jsme pravidelně hráli. Jenže letos nám hodně pršelo a Řekové hotel (asi kvůli té zadluženosti) postavili tak, že všude stály kaluže vody, takže člověk potřeboval gondolu, aby projel. Stoly byly naštěstí zastřešené, ale všude kolem byla voda. Nám to ale nevadilo. No, aspoň do chvíle, kdy jsem se natáhl po míčku a v plném běhu vletěl do jedné kaluže. V tu chvíli jsem předváděl parodii na vodní lyžování. Jednu louži jsem projel, ale na suchém místě jsem se zasekl a v následující chvíli přistál obličejem v další kaluži s jasně slyšitelným žbluňk. Vynořil jsem se z hlubin a vyplivl vodu, kterou jsem při svém ponoření nabral. Reakce obecenstva byly naprosto odlišné od mé. Diváci se prohýbali smíchy, kdežto já pro dokreslení situace nadával z plných plic a šel na pokoj sušit mokré prádlo a hlavu.

Trapas číslo 3 - Místo: Tenisový kurt
Přímo u silnice k hotelu, chráněný vysokým drátěným pletivem, se nachází i tenisový kurt se sítí, která už dlouho slouží asi k něčemu jinému. To nám ale nezabránilo, abychom si šli zahrát. Velký tenis sice neovládám tak jako ten stolní, ale tady jde hlavně o zábavu. A z toho pramení jedna zábavná chvilka. Stala se téměř ve chvíli, kdy jsme měli se spoluhráči v plánu odejít. Míč létal přes síť už mnohokrát a všechny nás už bolely ruce. Od základní čáry jsem se rozpřáhl na forhend a odpálil míček. Už jsem ho ale neviděl letět přes síť a hledal všude po obloze, kdeže to letí. Ostatní se zatím začali přímo živelně smát, kdežto já stále čuměl na oblohu jako kdybych pozoroval hvězdy. Tak se jich ptám čemu že se tak smějí, a jeden z nich ukazuje na mojí raketu. Mezi výpletí a rukojetí je mezera - no a v té mezeře vězí můj míček! Netrefil jsem ho výpletí a on se potvora zasekl do jediného volného místa v celé raketě. V tu chvíli jsem se začal smát taky, až jsem se z toho málem pochcal. Tohle se mi opravdu ještě nestalo. V ten samý den už se nám sice míček zasekl do mezery v tom drátěném plotě, ale tohle se opravdu nestává každý den. Ještě večer jsme se tomu smáli.

Abych pořád nepsal jen o trapasech, kterých bylo za ta léta nejen u mě nespočet, byly tu samozřejmě i hezké chvíle, a těch bylo ještě víc, takže se o nich rozepisovat nebudu. Myslím, že by ani nikoho nepobavily tak jako ty trapné chvíle. Protože nakonec, dnes, se jim sám klidně zasměju.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama