Srpen 2015

Typy blbečků na ulici

29. srpna 2015 v 21:43 | Matty |  Zamyšlení
Dnes jsem narazil na Facebooku na článek "Typy píč", takže jsem se narychlo rozhodl také sesmolit pár vět na téma Typy blbečků na ulici. Vše je psáno samozřejmě s nadsázkou.

Jak dostat profesora do penze

18. srpna 2015 v 20:40 | Matty |  Školní
Určitě znáte film "Jak dostat tatínka do polepšovny". Já si trochu vylepšil název, a myslím, že je docela i trefný. Řeč bude totiž o našem profesoru biologie a chemie, který je svými testy známý po celém kraji a možná ještě bůhvíkde v kdejakém Chánově, kde ani neví, že existuje něco jako povinná školní docházka. V každém případě, právě v těchto předmětech vyjde pravidelná školní docházka úplně stejně na ho... Neb při každém zkoušení a každém testu lítá víc kulí než těch sarajevských, které rozpoutaly první světovou. A naše známky za chvíli asi rozpoutají třetí, a to v momentě, kdy panu profesorovi dočista dojdou nervy.

Trampoty s kolem

13. srpna 2015 v 21:10 | Matty |  Životní trapasy
No, jak už to bývá, když vstáváte do práce, musíte ráno už strašit v půl páté, abyste se na šestou dostali do práce. A protože dosud nemám řidičák a budit někoho v tuhle hodinu se žádostí o odvoz do zaměstnání by se rovnalo regulérní sebevraždě, musím do práce na kole. Jenže cesta vede v poslední části kolem jezera po šotolině a kamíncích, a z toho plynou jisté problémy.

Trauma se zcvoklým budíkem

9. srpna 2015 v 21:28 | Matty |  Životní trapasy
Tak se mi zbláznil budík. Ne, nedělám si legraci. A zrovna v době, kdy jeden vstává o půl páté ráno na sezonní brigádu. Jenže co bych také mohl podle zákonů schválnosti čekat jiného... Každopádně moje noc se podobala noci (workoholici prominou) totálního blbečka co maká od dvou ráno, v deset večer pojí trochu toho sajrajtu z roku 68, co se vydával na potravinový lístky, vyrabuje lékárničku, spolkne deset paralenů, zapije to půllitrem kafe a jde dělat dál. Na každý pád jsem toho v tu noc zrovna moc nenaspal a hned další den jsem budíkem mrštil do koše, abych už tenhle očistec nemusel absolovovat. Podívejte se na to sami:

Mít doma kočku je někdy peklo

7. srpna 2015 v 15:20 | Matty |  Zvířecí
Určitě nejsem jediný, kdo má doma se svým domácím mazlíčkem poněkud problémy. Každý si myslí něco ve smyslu "jo, to bude dobrý, tomu stačí miska se žrádlem, občas pomazlit a bude pokoj..." Jenže realita je téhle naší představě na hony vzdálená, a o tom jsem se poučil i já. V dobách před mojí kočkou, tedy v dobách, kdy jsem ještě mohl klidně vyspat, jsem o nějakém mazlíčku ani nesnil. Jenže moje ségra, ta je na zvířata jako blázen a myslím že neustane, dokud nebudeme mít v bytě 3+1 nacpaných deset psů, šest koček, dva leguány a závodního koně. Nakonec se nám podařilo sestřičku usmlouvat na dvě kočky, ze kterých nám stejně jedna zdrhla ven do širého světa divokých koček a už jsme o ní v životě neslyšeli. Zaplaťpámbů za to, druhou takovou kočku už bych doma nepřežil. Jen pro přehled uvádím výčet dní v týdnu, kdy vstávám o půl páté do práce.

Deprese nejsou na místě aneb Na brigádu s úsměvem

6. srpna 2015 v 17:58 | Matty |  Nezařazené
Tak jako velká část z vás (kromě synků zhýralých milionářů), jsem si našel o prázdninách brigádu v jednom nejmenovaném lese na Karlovarsku. Po loňské tvrdé zkušenosti z kuchyňské brigády jsem tentokrát očekával trochu uvolněnější atmosféru a moje přání se mi splnilo. Ovšem neobešlo se to bez problémů. Ale hezky od začátku.

Sniper

1. srpna 2015 v 10:10 | Matty |  Nezařazené
Tak po několika dnech jsem se opět rozhodl něco zplodit. Tentokrát vám, opět s mírnou nadsázkou, povím o mé zkušenosti jako airsoftový sniper. Pro ty z vás, co neví, co to je, sniper je odstřelovač ze zálohy. Vydali jsme se s kamarády s tábora někam hluboko do lesa, doslova do hnízda, kde chcípl pes, kde na nás již čekal instruktor. Maskovací výbavu jsme měli s sebou, stačilo pouze rozdat ochranné masky. Tyhle potvory totiž létají z hlavně až devadesátkou, což vám s klidem vyrazí oko a rány po nich bolí jako svině. Na odlišení někteří z nás dostali na ruku reflexní pásky. To mi nešlo na rozum. My máme maskování, abychom nebyli vidět a potom nám dají reflexní pásky. Co je tohle proboha za logiku? Páska se mi naštěstí vyhla, takže můj úmysl odstřelovat ze zálohy byl stále ještě reálný. Vydal jsem se tedy pozvolna nahoru do hustého lesa a hledal dobrý úkryt. Po chvíli jsem ho našel stranou od bojiště. Hromada jakéhosi jehličí. To bylo pro můj účel ideální, protože kdo by taky hledsal snipera v hromadě jehličí, když všude okolo byly stromy. Namonotoval jsem okulár a zalehl do úkrytu. Pak už jsem mohl s klidem očekávat věci příští.