Mít doma kočku je někdy peklo

7. srpna 2015 v 15:20 | Matty |  Zvířecí
Určitě nejsem jediný, kdo má doma se svým domácím mazlíčkem poněkud problémy. Každý si myslí něco ve smyslu "jo, to bude dobrý, tomu stačí miska se žrádlem, občas pomazlit a bude pokoj..." Jenže realita je téhle naší představě na hony vzdálená, a o tom jsem se poučil i já. V dobách před mojí kočkou, tedy v dobách, kdy jsem ještě mohl klidně vyspat, jsem o nějakém mazlíčku ani nesnil. Jenže moje ségra, ta je na zvířata jako blázen a myslím že neustane, dokud nebudeme mít v bytě 3+1 nacpaných deset psů, šest koček, dva leguány a závodního koně. Nakonec se nám podařilo sestřičku usmlouvat na dvě kočky, ze kterých nám stejně jedna zdrhla ven do širého světa divokých koček a už jsme o ní v životě neslyšeli. Zaplaťpámbů za to, druhou takovou kočku už bych doma nepřežil. Jen pro přehled uvádím výčet dní v týdnu, kdy vstávám o půl páté do práce.



Pondělí
Ranní vstávání mě samo o sobě nepotěšilo, kor když tomu všemu nasadila kočka korunu tím, že se rozhodla o půl druhé ráno dobývat škrábáním a mňoukáním ke mně do pokoje. Bez řečí jsem vstal a pustil ji. Čekal jsem, že skočí ke mně a bude spát, ale to zvíře první zamířilo na balkon a pak pod postel. Potvora vykutálená. Odpoledne opět měla jeden ze svých duchařských dnů, kdy se leká všeho co vidí a sviští po bytě z místnosti do místnosti rychlostí profesionálního sprintera. Zatím jsem to dokázal vzít v klidu a uklidňovat ji. Kočičí záchod, ze kterého se linul nesnesitelný puch, jsem okamžitě vyčistil.
Úterý
Po včerejším kočičím řádění jsem doufal, že mi dá konečně možnost se vyspat do práce, ale kdeže! Kočka si zase usmyslela dobývat se ke mně do pokoje, kde tentokrát nezamířila na balkon dívat se na průvod cikánů před panelákem táhnoucí z hospody, ale v pokoji si začala hrát s tkaničkou. To už jsem vstal a tkaničku ji jednoduše zabavil. Takhle to dál nejde. Její duchařské výlevy tentokrát odnesl můj odpadkový koš, na který v plném letu naběhla a převrhla ho. Kočíčí záchod jsem vyčistil až ve chvíli, kdy mi ten smrad zavanul pod nos.
Středa
Byt začíná vypadat po řádění kočky velkmi nehezky. Opakování je matka moudrosti, takže noční škrábání na dveře se zase opakovalo. Tentokrát jsem se snažil tu černou potvoru chvíli ignorovat, ale zabrat jsem nedokázal, takže jsem jí konečně ze soucitu (nebo spíš v zájmu vlastního spánku) otevřel a na cestu jí doprovodil lepákem po zadní části těla. Na to kočka reagovala tím, že se schovala pod postel a začala si tam hrát s tkaničkou, kterou jsem já blbec zapomněl včera uklidit. Takže dostala ode mně další výchovnou facku a odsprintovala do předsíně. Odpolední zaříkávání duchů odnesly tentokrát květináče, které byly naštěstí prázdné, ale s tím postrachem uklizené domácnosti už mi začínají povolovat nervy. Záchod jsem vyčistil ráno a po zbytek dne už na to kašlu, nemá to smysl.
Čtvrtek
Byt už po kočičích zásazích začíná vypadat jako by se tudy prohnalo stádo slonů. Smrad po kočičích výkalech se line celým bytem a v blízkosti místa původu by jeden padnul rychleji než po bojovém plynu. Ta malá chlupatá krysa se zase rozhodla dobývat se mi do pokoje a to už jsem fakt myslel, že mi jebne. Snažil jsem se kočku ignorovat a spát, ale nakonec jsem jen vztekle kopl do dveří a úprk odnesla klika od WC. Ráno jsem to musel opravit. V práci už se mi motá hlava z nevyspání. Záchod jsem nečistil, nemá to smysl a nebudu se s tím otravovat.
Pátek
Já i byt jsme absolutně na odpis. Stěny vypadají všelijak, jen původní barvu nejde rozpoznat, a ten neskutečnej puch linoucí se celým bytem málem leptá i panely domu. Všude se válí kočičí hračky a kočka se z nedostatku místa vykadila na podlahu. Noční scénka se samozřejmě nijak nezměnila a to už jsem si vzteky vyrval trs vlasů. Chvíli jsem seděl na posteli a čekal až zkolabuju. Mrtvice se sice neozvala, zato jsem únavou usnul vsedě. Kočičí pohroma se prohnala celým bytem a co mohla, to zpřevracela. Záchod nemůžu v tom bordelu najít, ale i kdybych ho našel, strčím do něj hlavu a zalknu se smradem. Do pokoje se ta potvora dostane jen až mě budou dovážet do Bohnic. Asi už mi fakt konečně hráblo.

Ještě že je po pátku sobota, protože další den už by mě ta mrtvice skolila bez debat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. října 2016 v 19:38 | Reagovat

:-D Dávám si tě do oblíbených. Nemusím ti asi říkat, že smích je lék. ;-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama