Trauma se zcvoklým budíkem

9. srpna 2015 v 21:28 | Matty |  Životní trapasy
Tak se mi zbláznil budík. Ne, nedělám si legraci. A zrovna v době, kdy jeden vstává o půl páté ráno na sezonní brigádu. Jenže co bych také mohl podle zákonů schválnosti čekat jiného... Každopádně moje noc se podobala noci (workoholici prominou) totálního blbečka co maká od dvou ráno, v deset večer pojí trochu toho sajrajtu z roku 68, co se vydával na potravinový lístky, vyrabuje lékárničku, spolkne deset paralenů, zapije to půllitrem kafe a jde dělat dál. Na každý pád jsem toho v tu noc zrovna moc nenaspal a hned další den jsem budíkem mrštil do koše, abych už tenhle očistec nemusel absolovovat. Podívejte se na to sami:



21:30 - Jdu spát, protože když jeden vstává tak brzo, aby ráno jel na brigádu a ještě k tomu musí do práce na kole, tak potřebuje hodně spánku. Sedm hodin by mi mělo stačit.

22:00 - Kočka se rozhodne dobývat do pokoje. No co, říkám si, měl jsem jí nechat otevřeno, po zkušenosti popsané v minulém článku už bych na to měl být chytrý dost. Moje blbost. Takže otevřu dveře a znovu zalehnu.

23:15 - Zničehonic se rozdrnčí budík. Kočka, která v tu dobu okupuje balkonovou římsku, z ní málem žuchne z pětimetrové hloubky na zem, já se leknu tak, že žuchnu z výšky asi půl metru z postele na zem doopravdy a unaveně protírám oči. Říkám si, že je divné, že už je ráno. Takže se jdu podívat na hodiny a zděsím se. Vždyť ještě není ani půlnoc, tak co je s tím krámem. Do apríla je daleko, takže vylučuju možnost, že by ten krám někdo nařídil. Do elektřiny to zaplý není, takže indukce těžko... Na další uvažování mám moc utahanej mozek, takže nechám budík budíkem a spím dál.

1:45 - Budík se ozve znova. To už jsem pěkně naštvaný. Začínám přemýšlet, čím to tak může být. Ačkoli se opravdu snažím a zapojuju do toho veškerou mozkovou kapacitu, která mi ještě zbyla, na nic kloudného nepřijdu. A rozebírat budík uprostřed noci se mi opravdu nechce, a navíc nápověda k němu už deset let tleje někde na smetišti. Kašlu na to a jdu spát dál.

2:50 - Ten debilní krám se asi rozhodl, že mi z noci udělá peklo. Začínám podléhat psychickému tlaku a budíkem vztekle mrštím o zem. Naštěstí jsem nikoho nevzbudil. Takže se vydám do kuchyně, vytáhnu nářadí, vezmu šroubovák a s nevídaným zápalem nasraného a nevyspalého člověka se snažím budík opravit. Jediné, čeho docílím, je, že ten krám zvoní ještě hlasitěji. V září se přihlásím na kroužek techniky, jinak mi z toho krámu dočista hrábne.
3:30 - Zdá se, že tou noční opravou jsem jedině podělal zesilovač, protože budík se tentokrát rozeřve tak, že to sousedi pokládají za požární poplach. Já sám už mám blízko k nervovému zhroucení a vzteky se málem skalpuju. Mám chuť tu věc vzít, fláknout s ní o zem a vyhodit oknem, ale co bych tím docílil? Proto budík láskyplně vezmu, jdu do kuchyně, oblepím ho celý izolepou, že připomíná faraonovu mumii a hodím do koše. Sice ráno zaspím do práce, ale konečně tady bude klid. Kdyby teď Lucka Vondráčková nazpívala svůj hit Dlouhá noc, vzala by si za příklad tu moji. Já mám kruhy pod očima a únavou už sotva chodím.

4:30 - No co myslíte, ten krám zvoní i přes ty bezpečností opatření. Tentokrát už z postele musím a když se na sebe podívám do zrcadla, zhrozím se. Takhle mám jako jít do práce? S kruhama pod očima, rozcuchanou hlavou a nitkou slin visící od pusy? Do práce se nakonec dostanu a jsem rád, že na kole neusnu a někde se nevymlátím.
V práci se pochopitelně hned diví, co se mnou je. Rád bych jim svoji noční hrůzu vypověděl v celé té barevnosti, ale kdykoliv se mně během pauzy někdo na něco zeptá, mám zrovna mikrospánek a ležím v mraveništi. Co můžu, tak prochrápu, a že toho není moc. Moje pracovní výkonnost není nijak závratná, však co bych taky chtěl, že jo? Domů se sotva dopotácím, budík vytáhnu z koše, jdu s ním ven, hodím ho na beton, rozdupu a hodím do popelnice po součástkách. Jeden z milionu je zmetek, a musím ho dostat zrovna já. Potom padnu do postele a vzbudím se až další den ráno. Ještě jedna taková noc a oběsil bych se na nejbližším stromě. Na tohle fakt nemám.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. října 2016 v 19:33 | Reagovat

Tak hlavně, že to trauma nezanechalo následky. ;-) :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama