10 důvodů (tak 6 no), proč nechrlím pravidelně články

25. října 2015 v 21:18 | Matty |  Zamyšlení
Občas napíšu článek k tématu týdne, pokud mi samozřejmě sedí, a téma tohoto týdne mi dalo nádhernou možnost omluvit se také vám, mým čtenářům, že nechrlím články tempem, které byste ode mně možná čekali. Tad máte opět s nadsázkou oněch deset důvodů, a doufám, že po jejich přečtení moji situaci pochopíte. Máte ale zároveň můj slib, že se budu snažit psát tak často, jak to bude možné.



1. Časový pres
Možná hlavní důvod, a když ne, tak rozhodně jeden z největších. Protože momentálně jsem v takovém presu, že mi na psaní jednoduše nevychází čas. Kdybych měl psát článek pokaždé, co se dostanu k počítači, netrvalo by dlouho a psychicky bych se zhroutil a někde v Bohnicích hryzal zeď. Často se totiž vracím domů tak unavený, že nemám myšlenky na nic a mozek mi neslouží. Ono se to nezdá, ale vymyslet článek, a dát tomu nádech ironie, na který jste u mě asi zvyklí, to není nic lehkého. Je to jako kdybych vám dal tužku a papír a řekl vám, ať mi do hodiny vymyslíte báseň o délce jako má třeba Svatební košile. Po hodině vás najdu v agónii s tužkou zabodnutou v hlavě a na papíře bude leda něco, co vzdáleně připomíná abstraktní umění, ale po básni ani stopy. Teda pokud nepíšete v dadaismu.

2. Témata
Další, co mi brání často psát, je, že jednoduše nemám témata, na které bych dokázal vymyslet dostatečně obsáhlý a dlouhý článek. Nechci psát článek o třech větách typu "Ahoj, jak se máte, dnes nevím o čem psát, tak se uvidíme jindy." Už když tohle vidím na něčím blogu, rudnu jak stranická knížka a dejchám jak tuberák po výletě na Říp. Přiznávám, dřív nebyl problém něco vymyslet, ale protože píšu většinou příhody ze života, který je teda až zas*aně stereotypní, není zkrátka o čem psát. Proto taky píšu v říjnu o Vánocíh, přičemž si připádám sám jako debil, ale co už.

3. Love-story
Ano, přečetli jste si nadpis a právě se válíte pod stolem smíchy, ale je to tak, už i mě postihla ta nemoc, kterou někdo nazval vztah. A není to tak dávno. A pokud nechci, aby mě moje drahá polovička brzy nakopla někam, musím se jí zkrátka věnovat taky. Znáté to staré pořekadlo, které doslovně říká, že "je těžké milovat ženu a současně dělat něco rozumného" ? Můj rozum je tedy v souvislosti s mojí love-story v hajzlu a někdy nemám myšlenky na nic jiného. Většina z vás je ve stejné situaci určitě taky. Pište si články na blog, když máte pořád myšlenky u někoho jiného. Přiznávám se že občas už mi hrabe z pomyšlení, že blogování nechám kvůli těm bodům, které jsem zatím vyjmenoval, ale takhle daleko krize mého bytí zatím nedošla, takže na nějaké články se těšit můžete. To vás doufám trochu utěšilo. A jedeme k dalšímu bodu.

4. Table tennis-crisis
Ano, já nejsem ten typ domácího povaleče, který pouze kritizuje od televize s flaškou piva, já se sportu věnuji aktivně, a to hlavně právě stolnímu tenisu. Ta moje posedlost, chcete-li to zvát takhle, dosáhla tak daleko, že trénuji třikrát do týdne (to je pro 99,9% aktivní populace meta, které nikdy nedosáhnou, já vím) a po hodině a půl lítání za míčkem, které doprovázejí někdy velice umně vyvedené pády (např. když se mi zasekne noha v mezeře mezi parketami) přicházím domů zmordovaný jak po výpravě do Mordoru (kdo nečetl Pána prstenů, možná nezná) a unavený, takže na pomyšlení, abych sedl ke článkům, už mám hlavu omlácenou a mozek se mi někde vyklepal z hlavy a uklízečka ho vytřela spolu s těmi parketami, mezi kterými jsou mezery, že by do nich nacpali celou generaci Somálců.

5. Škola
Ano, čtete správně, i tento bod sem musím připsat, byť už při vyslovení toho jména vyklápím oběd. Ale i tohle můj čas omezuje na minimum, když k tomu připočtu i ty další důvody, a to zejména od pondělí do pátku, protože mám o svojí budoucnost starost a nechci skončit někde u lopaty s dalšími pochybnými jedinci. Jak říká můj otec: "Uč se synku moudrým býti". Co víc dodat, že? Občas se mi povede vydat něco přes týden, ale viděli jste sami, že je to spíše tak narychlo sesmolená hatmatilka, při jejímž čtení se literárním kritikům blogů slušně zvedá kufr. A to nechci, však kdo by taky chtěl...

6. Práce na bytě
To je tak, když se vám stěhuje příbuzenstvo a vy nechcete shánět zařízený byt, protože je to drahé. Takže koupíte byt levný, nezařízený, ve kterém čouhají dráty ze stěn, ve skříni, která zbyla po předchozím nájemníkovi je tak 70 láhví, ve kterým je cosi nelibě vonícího a je div, že se byt nerozpadá. Asi tam řádil Čeněk. Takže nás čeká několik měsíců pěkného zápřahu, než uděláme z bytu něco obyvatelného. Domů tedy nezřídka kdy přicházím se štukem, omítkou, barvou či zbytakmi tapety všude na těle a drhnu ze sebe tyto skvosty i s kůží. K tomu jsem pokryt jemným popílkem, který je podle zákonů schválnosti zdravotně závadný a ležíc v posteli melu z posledního. Na články v tu chvíli nemám pomyšlení, poněvadž jsem rád, že se doplazím z postele pro tašku a začnu se učit, (viz bod 5).

Důvody 7 - 10 zde nebudou uvedeny z jednoho prostého důvodu - protože už mám v makovici vymeteno jak po jarním úklidu a nic mě nenapadá. Nechci tady totiž uvádět hovadiny typu boj za světový mír nebo střežení hranic před uprchlíky, takže další body si vymyslete sami. Doufám, že teď se v mé kůži budete cítit, a nebudete mě hejtovat za to, že píšu články jednou za týden či 14 dní, jen co přemůžu ebolu, kterou jsem chytil z toho popílku v bytě, vyrvu si z těla 50 třísek, které jsem si zarval do těla díky té podlaze, a naučím se latinsky všechny kosti v těle (které si mimochodem všechny zlomím, až mě konečně dožene záchvat zuřivosti, sednu do auta a rozjedu se do nejbližší budovy, abych ukončil své trápení).
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Heaven Heaven | Web | 25. října 2015 v 21:24 | Reagovat

Super článek, pobavil :D

2 Jana Jana | E-mail | Web | 27. října 2015 v 19:45 | Reagovat

Ale zrovna ten boj a střežení by v tvém podání bylo naprosto úchvatné!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama