Vyhrát milion je nejhorší, co se může stát

3. října 2015 v 13:00 | Matty |  Zamyšlení
Každý z nás má určitě sen, že by se stal milionářem. Koupil by si, co by se mu zachtělo, koho by se mu zachtělo (tím mám na mysli největšího nepřítele - toho by zavřel do klece a každé ráno chodil mydlit klackem), dělal by si, co by chtěl, a tak všelijak podobně. Skutečnost však nakonec není tak úplně snová, jak si kdekdo může představovat. Protože většina z vás okamžitě začne svoje jmění utrácet za úplné krávoviny, a ve finále u vás nakonec na dveře zaklepe strejda exekutor nebo strejda Boris a odnese vám vaší plasmovou televizi s úhlopříčkou 150 cm (v případě strejdy Borise vám usekne zápěstí) a vy budete opět na dlažbě. Ani já bych v tomhle asi nebyl vyjímkou, i když peníze zrovna dvakrát neutrácím - jak Skrblík McKvák z komiksu Kačer Donald. Ale hezky popořadě. Jak by se to vlastně všechno seběhlo?



První fáze po vyhrání pohádkové sumy je fáze štěstí. To bych lezl štěstím po stropě, metal kozelce, až bych nadšením sejmul domácí kino a okamžitě se pochlubil na Fejsbůku, kolik že jsem to vlastně vyhrál a přiložil šek, i mojí adresu. Druhá fáze, fáze vystřízlivění. To když domů přijde manželka, omrkne situaci a se slovy "peníze tu mám na starost já" vám šek zabaví. To bych pak vzteky ukousl roh od stolu a rozmáčkl jablko v dlani (což by se mi už potom nikdy nepodařilo). Když bych poté následně zjistil, že manželka utratila polovinu výhry za pohádkovou dovolenou s jakýmsi Petrem s ruským přízvukem, upadl bych do mdlob, přičemž bych si dal hlavou o hranu nábytku a odvezla by mě erzeta.

Třetí fáze, odrážení náporu známých (i neznámých) osob. U dveří by mi rázem zvonila švagrová mé tety z desátého kolene odněkud z Jižní Ameriky, kterou jsem nikdy neviděl a prosila by mě o malou finanční injekci (čili tak 250 000), protože její syn potřebuje vyléčit syfilis, kterým se nakazil při sexu (skvělý synáček, ten dodržuje pravidla bezpečného styku). Když asi po půl roce zpětně dopátrám, co se s těmi penězi stalo, zjistím, že ona osoba je zaprvé známá podvodnice jménem Tia Dalma (která nemá nic společného s věštkyní z Pirátů z Karibiku), zadruhé, že nemá syna, který trpí syfilidou, ale ebolou a už je dva roky pod drnem, a zatřetí, že se švagrová vaší tety z desátého kolene za ty peníze přestěhovala do luxusní vily na pobřeží Surinamu, kde se samým štěstím dala bodnout mouchou tse-tse (pokud nežije v Surinamu moucha tse-tse, tak se dala bodnout něčím, co zabíjí, třeba komárem) a už ji nevzbudili. Moje peníze jsou bůhví kde, asi v prezidentské pokladně jako náklady za nefunkční injekci proti té nákaze, a já si vzteky můžu vyrvat trs vlasů.

Čtvrtá fáze, fáze odrážení náporu zlodějů. Až tehdy mi dojde hovadina, kterou jsem provedl, když jsem vyvěsil na Fejsbůk fotku toho blbého šeku. Protože teď musím každou noc čelit útoků všech zlodějů z okruhu padesáti kilometrů a barák už vypadá, jako by přes něj právě prošlo tornádo. Asi si na zahradu koupím pitbulteriéra a dám mu injekci na agresivitu. Ono to ty čórky přejde, až jich bude stovka ležet na dlažbě a krvácet. Sice mě zabásnou na doživotí a psa utratí, ale aspoň bude klid.

Pátá fáze (a poslední) je fáze chudoby. To když zjistím, že jsem všechny peníze rozdal příbuzným, nadacím vybírajícím na největší pitomosti (jako například na uzákonění volebního práva koz), zbytek mi utratila manželka za luxusní oblečení a dovolenou, na které otěhotněla s oním Petrem a přestěhovala se do Ruska, a mě na dveře klepou exekutoři, kteří mě žalují z neplacení dluhů, a právníci, kteří mě žalují z vražd za pomocí pitbulteriéra, protože jeden zloděj už se neprobral. Seberou mi střechu nad hlavou, pokud se dá ještě tak říkat domu, který má vypáčená všechna okna i dveře a díry ve stěnách, a půjdu bydlet do kartonové krabice pod Karlův most. Tam mě sebere strejda z Ruska, který jako melouch krade auta, odsekne mi to zápěstí, o kterém byla řeč, a na zbývající zápěstí mi nasadí pouta kámoši četníci. Odsoudí mě na doživotí za vraždu a daňové úniky a já budu sedět v lochu a proklínat osud, že jsem vůbec kdy něco vyhrál.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 higurashi-tym-cikady higurashi-tym-cikady | E-mail | Web | 3. října 2015 v 22:21 | Reagovat

Zdaleka všichni ten sen nemají.

2 Matty Matty | Web | 3. října 2015 v 22:51 | Reagovat

[1]: Berte prosim celý tenhle článek jako ironii...

3 Jana Jana | E-mail | Web | 4. října 2015 v 19:47 | Reagovat

Cha chááá :D Jo, tak dopadne většina blbounů :D

4 PetaBoy PetaBoy | 16. října 2015 v 9:07 | Reagovat

Proč máš na úvodce kluka co ukazuje to strašné gesto.. tzv. Devil's horns.. ty si satanista? To týráš zvířátka co? :( :( :( asi to přestanu číst

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama