Vánoce jsou za dveřmi

19. prosince 2015 v 19:08 | Matty |  Nezařazené
A tak je čas zase něco zplodit. Momentálně opravdu nevím, co dřív. Jednou za čas taky musím vzbudit sarkastického ducha v sobě a potěšit své čtenáře. Zato mi už pár týdnů leží ladem rozepsaná kniha, která se po vydání určitě stane bestsellerem. Do té jsem hezky dlouho nenapsal ani písmenko, proẗože jednoduše nestíhám. Ale to jsem odbočil. Dnes se budu věnovat problematice příchodu Vánoc, o kterých jsem jako debil psal už někdy v říjnu... Když si na to vzpomenu, připadám si jako automasochista začátečník.



Vánoce jsou prý svátky klidu, míru a pohody. Až potkám toho génia, co tohle vymyslel, tak mu narvu hlavu do nejbližší popelnice a na zadek mu přilepím cedulku s nápisem "Hledám tam ten svůj klid, mír a pohodu". Protože u nás jsou naopak Vánoce svátky chaosu, nevyspání, zranění a věčného komandování. Už měsíc před příchodem Ježucha z Betléma musím začít nakupovat dárky, aby děti pořád věřily na povídačky o Ježíškovi a o tom, že je přinesl čáp nebo vrána a další podobné pakárny. Proto vyrážím v půlce listopadu na nákupy s manželkou, přítelkyní, milenkou, sestřenicí, tetou nebo nedej Bože sestrou, která v návalu nákupní horečky v krámu skoupí, na co přijde. Snažím se tedy dospět ke vhodnému kompromisu. Žena chce obejít všechny obchody v okruhu dvaceti kilometrů, já navrhuji jednu tržnici, kde koupíme všem nějaké hadry a je to. Žena chce nakoupit tunu dárků, já argumentuji tím, že spoléháme na Ježíška a že nemusíme dárkama zaplnit celý byt. Kompromis spočívá v tom, že objezdíme obchody v okruhu padesáti kilometrů a dárky skladujeme ještě u sousedů. Ráno osudného dne jsem se nastávající pohromě snažil z posledních sil zabránit. Přes mé mohutné protesty, kdy se hystericky držím postele a řvu, že nikam nejdu, mě na vykoupení krámu připravená žena odtáhne sebou a já se na ulici chytám, čeho můžu a tak nějak všeobecně vypadám zralý na svěrací kazajku. V parku se mi vždy podaří se na chvíli partnerce vymanit, čehož ihned využiju a snažím se hysterickou fúrii v patách zmást tím, že se zakousnu do stromu a imituju suchou větev. Tahle lest mi ovšem nikdy nevyjde (možná proto, že opakování je matka moudrosti...) a nakonec se do obchodu i přes veškerou snahu tomu zabránit dostanu. Jakmile vstoupím sklesle do prvního obchodu, začne žena vše osahávat, všechno komentovat, na vše si lehat a vůbec se chová jako dítě v cukrárně po zavíračce. Já si naopak připadám jako diabetik v cukrárně po zavíračce. Vystrašený a nedůvěřivý.

Jen co přetrpím první problém, může se jít na další. Je čas vyzdobit byt. Pochopitelně jsem zapomněl zmínit, že musím mít doma malé dítě (pokud nemáte dítě, stačí vzteklý šímpanz), aby mi pomáhalo tím, že bude moji práci soustavně sabotovat. Po bytě přilepím haldu pitomých papírových řetězů, ze kterých dítě, potažmo šimpanz, polovinu strhne a sežere, a na druhé polovině se bude imrvére pokoušet o sebevraždu oběšením. V návalu vzteku kopnu do kbelíku s lepidlem, čehož malý kutil ihned využije a dotáhne sirky s tím, že chce dělat plamínky. Dobrovolného žháře musím hned zpacifikovat, a tak mu dám třeba vrtačku nebo tak něco, aby se zabavil a snažím se setřít to lepidlo z podlahy. Jakmile se tak dvacekrát sám přilepím a s vypětím všech sil zase odlepím, zjistím, že to s tou vrtačkou byla ještě větší pitomina než se sirkama, protože mám mezitím navrtané všechny dveře v bytě a do otvorů narvané kostičky Lega. To už vyhlížím nějaký sympatický náklaďák dole na silnici, abych si pod něj šel skočit.

Nakonec dokážu dítě zastavit, a přestože jsem z kostiček Lega ve dveřích rozpálený do běla mu hlavičku neutrhnu ani ho nezaklíním pod radiátor nebo do Babyboxu, ale jenom do klece, ze které se stejně po pár minutách vyškrábe nahoru, aby udělalo nindžu. To znamená spadlo po hubě dolů a pak řvalo. Poté nabíhám já už více než méně rozladěn a dítě utišuju. Stejně je to na hovno, protože mě má na háku a raději hledá vypínače, co může donekonečna vypínat a zapínat, až prasknou všechny žárovky v bytě. Proto to po chvilce balím a raději se věnuju další nezáviděníhodné činnosti. Zdobení stromečku. Doma máme umělý. To má své plusy i mínusy. Plus je, že jsem si nikde v lese při řezání živého neuřízl ruku a druhou nevyplácel pokutu hajnému. Mínus je, že tyhle umělotiny dneska snad dělají z chromované oceli, protože jinak nevím, čím to je, že váží tak 100 kilo. Vždy, když ho vytáhnu z bedny, mi spadne na nohu a stromeček potom stavím s nohou v sádře. Ještě než ho postavím do toho stojanu mi spadne ještě jednou a já skončím pod ním. Zavalený stokilovým stromečkem se jen tak nezvednu, proto volám o pomoc, až mě přijde vytáhnout soused, který mě přitom označí za debila. Mezitím malý sadomasochista, kterému jsem zabavil vrtačku, rozfláká všechny skleněné ozdoby na stromeček a zlověstně se ke mně blíží s ostrými střepy v obou rukou. Počítám, že mi je chce zarvat do těla nebo mi s nimi něco uříznout, proto i se zlomenými žebry urychleně vyklízím pole. Nezbude, než na tomhle poli uznat převahu soupeře. Pád stromečku jsem odnesl přinejmenším několika frakturami hrudníku a končetin, ale podle žen v domácnosti musím stromeček dostavět. Nakonec se mě to podaří. Poté padnu na zem a sháním se po papíru, abych v posledním tažení sepsal závěť, kde všechno odkážu tomu, kdo zakáže Vánoce. Na tohle já fakt nemám.

Celá příprava na Vánoce tedy dopadla následovně. Já ležím v nemocnici po pěti operacích, doma máme navrtané všechny dveře a v nich narvané Lego a na podlaze se vždycky někdo přilepí. Z věčných předvánočních nákupů mi hráblo, mám vystěhované všechno šatstvo, protože ženský musí někam schovat tu tunu dárků, které jsem přivezl domů na valníku a naházel dovnitř vidlema a já děkuju Bohu, že rok má celých krásných 365 dní, protože tohle už nebudu naštěstí muset dlouho opakovat. Tak zase za rok.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pepíno Pepíno | 19. prosince 2015 v 22:16 | Reagovat

Jsem rád že dárky na příští rok nebudu muset řešit, všem koupím tvojí knížku, doufám že co nevidět vyjde, a držím palce ať s ní máš úspěch. Rád bych věděl do jakého žánru jsi se to pustil :)

2 Jana Jana | E-mail | Web | 20. prosince 2015 v 0:23 | Reagovat

Dokonale, úžasné a skvěle. Nezklamal jsi!!! Jsi génius :)

3 Matty Matty | 20. prosince 2015 v 8:37 | Reagovat

[1]: V tak velkém nákladu to zase neplanuju :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama