Nový rok, nová předsevzetí, nové zážitky, staré problémy

2. ledna 2016 v 18:27 | Matty |  Nezařazené
Tak tu máme rok se šestnáctkou na konci. Rok, ve kterém se mi toho jistě mnoho stane a o čem vám tady pravidelně budu psát na blogu. Například nabourám ve svém autě bentley za 20 melounů a do konce života budu splácet směnky, znovu si nadvakrát zlomím ruku podobně imbecilně vyhlížejícím způsobem jako posledně ( o tom zase jindy ), nebo se konečně rozhodnu, že už toho mám dost a vypiju nemrznoucí směs do motoru nebo se oběsím na lustru. Ale to by mě zase byla škoda.



Jako tradičně ke každému novému roku patří předsevzetí. Předsevzetí, která začínají na nový rok a končí nejpozději 6. ledna téhož roku. Já jsem si například předsevzal, že konečně letos dokončím knihu, kterou mám rozepsanou. Šance, že se tak stane, je hodně mizivá, protože předtím ještě musím zažít něco, o čem by se tady dalo psát. Například se nechat honit po lese rozzuřeným pitbulteriérem, střihnout si bungee jumping bez lana a tak všelijak podobně. Zkrátka kvůli vám, mým čtenářům, zašla míra mého sebepoškozování tak daleko, až se občas divím, že tu ještě jsem. Na druhou stranu jsem zjistil, že všichni vyvěšují na Fejsbůku podobné krávovinky jako já, a potom skutek utek. Zajímavé je, že na takovéto silácké řeči mají monopol muži. Muži infantilní, s nedostatkem rozumu a tak nějak celkově si říkající o ránu tyčí přes zátylek. Sotva jsem zadal na internetu do vyhledávače novoroční předsevzetí, vyjela mi hromada odkazů na různá diskuzní fóra. Jeden jsem rozkliknul a ocitl jsem se na diskuzi, kde si chlapi v libovolném věku psali o tom, jaká mají novoroční předsevzetí. Začal jsem tedy listovat a narazil jsem na případy, které by nevyřešil ani starý Chocholoušek. Lidi, kteří si na nový rok předsevzají, že se půjdou pověsit za jeden prst ze střechy paneláku nebo ze sebe udělají hermafrodita, by měla policie mučit a jejich děti by měla promptně zabavit sociálka. Jinak tyto šílenosti trvaly jen krátkou chvíli. Po chvíli se chlapi začali sázet, kdo má větší péro, posílali si navzájem fotky svých bicáků a testosteron z monitoru úplně stříkal. Pokládal jsem si otázku, jak se může člověk považovat za pána všech tvorů, když jejich samci se inteligencí řadí tak mezi prvoky.

Nový rok mi naznačil víc než důrazně, co mě letos čeká. Šel jsem totiž hned ráno nakoupit galon mlíka, abych se mohl oklepat ze silvestrovský kocoviny (vypil jsem tak dvě decky vína a malý pivo, abych v tom udělal pořádek). Těsně než jsem vstoupil do obchodu za mnou nějaký debil zapálil takové ty malé dělbuchy. Asi ho zapomněl odpálit včera v noci nebo si ho prostě šetřil na nevinnou oběť jako já. Každopádně mi dělbuch bouchnul tak dva metry za zadkem a já místo dveřimi do obchodu vrazil oknem, přičemž jsem sejmul hromadu alkoholických nápojů připravených na povánoční výprodej. Zbylý sklo ve všech oknech vyrazila tlaková vlna. Srdce jsem měl až někde v krku a vrcholem všecho byl vietnamský prodavač, který mi sdělil, že to mám za pětikilo a ty flašky si můžu nechat. Až potkám toho vtipálka venku, tak ho vezmu za nohu, fláknu s ním o zem a narvu ho do nejbližšího koše na odpadky. Sice mě pak za to zavřou, ale aspoň budu mít zadostiučinění.

Také jsem zjistil, že někdo si nepochybně musel udělat moji voodoo panenku a způsobovat mi různé nesnáze, aby se měl čemu smát. Že to byl někdo z vás? Počkejte, až to zjistím. To si pak taky udělám vaší voodoo panenku a tu bude denně lámat v kole a mydlit klackem. Protože se sázím, že každý den, když něco děláte, na mě myslíte a přejete si, abych dělal to samé a zvoral to. Jsem si tím naprosto jistý. Například jistě musel někdo z vás dnes uklízet vánoční stromeček a myslet na mě, protože na mě stromeček opět spadl a při luxování těch pitomých třásní mnou projelo 230 voltů. Proto mám nyní na šedesáti procentech těla popáleniny a vedle sebe bandasku ledu. Takže vám milí čtenáři přeji šťastný rok plný bolesti, zmaru, smutku a devastačních zranění, ať v tom nejsem sám. Nezapomeňte pravidelně navštěvovat tuto stránku, kde se můžete odreagovat a říci si, že konečně existuje někdo, kdo je na tom hůř než vy. Ale udělejte mi radost a modlete se za mě, aby mě aspoň letos nesebrala policie nebo psychiatr, protože jinak bude s blogováním konec. Pokud na mě každé ráno pomyslíte, než si zalijete kávu, způsobíte mi, že se já při zalévání kafe opařím, ale zároveň mě uchráníte před nevyhnutelným osudem. Adios.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama