Nejhorší společnice do postele

8. února 2016 v 8:47 | Matty |  Životní trapasy
Říká se, že neštěstí nechodí po horách, ale po lidech. Nebo taky, že na podělanýho i hajzl spadne. Když k tomu ještě přidám, že když se něco může podělat, tak se to podělá, mám úvod jako hrom. Konečně jsem se naučil, že mít ženskou v posteli, to je děs. Já ji úplně nesnáším! Ano, mluvit takhle o někom, s kým ležíte v posteli, je krajně neuctivé, ale já mám spousty práce. Kromě toho bych se měl připravovat na dnešní utkání okresního přeboru, a nakonec je tu vzdělávání. Jenže z toho nebude nic. Už už jsem se připravoval na nádherný začátek týdne, pak přijde tahle mrcha, vycucá ze mě všechnu energii a já se můžu postavit na hlavu. Okrade mě o všechnu chuť do života a nechá mě balancovat mezi sebevraždou, asistovanou sebevraždou a eutanazií. Začátek nabitého týdne je tu a mě chřipka přiková do postele. Jsem rád, že udělám těch deset kroků z postele pro hrnek s čajem. Víc toho prostě nezvládnu.






Takových krásných věcí jsem měl v plánu, jenže včera odpoledne jsem se s bolestí hlavy jaksi složil do postele. A nejotravnější ze všeho je ta neutuchající bolest v krku. Nejsem sice hypochondr, to chraň Bůh, ale od chvíle, kdy mi teplota dramaticky vystoupila na 37,6 jsem si strkal teploměr do podpaždí každou půlhodinu a byl jsem přesvědčen, že mé dny jsou sečteny, že za chvíli začnu vnitřně krvácet, následně se dostaví akutní selhání orgánů a já v komatu klidně skonám. Nebo koma nenastoupí a já se budu svíjet v agónii v neutuchajících bolestech. Svůj život jsem nechtěl dát lacino a nastolil přísnou domácí léčbu, jenže výsledky byly prachbídné. Tři hodiny spánku mi vůbec nepomohly a ironií bylo, že mi teplota naopak ještě stoupla a na řadu přišel Ibalgin. Nevím, z čeho to dělají, lékárník ze mě asi nebude, ale ani tohle mi nepomohlo a pod peřinou jsem se začal pomalu péct ve vlastní šťávě. Nevím, kdo přišel na ten geniální nápad chřipku "vypotit", nebo spíše vyvařit. Přísahám, že pokud bych pod peřinou strávil ještě chvíli, začal bych nejspíš sublimovat. Proto jsem ze sebe těch dvacet vrstev oblečení a dek odhodil a dal všechno sušit na balkon. Teda chtěl jsem dát vše sušit na balkon. Sotva jsem se zdvihl, zamotala se mi hlava a rozmázl jsem se na podlaze. Konečně jsem to měl aspoň jednou vykryté, protože jsem spadl do všech těch vrstev oblečení, které jsem měl v náručí, takže zuby mám pořád ještě všechny. Zvedat se mi vůbec nechtělo, a už jsem přemýšlel o tom, že si ustelu pro změnu na podlaze, ale jakmile mi kočka šlápla na žaludek, bylo po nápadu, protože se mi výstavně zvedl kufr a jen tak tak jsem stihl natrávenou kuřecí roládu z oběda hodit do záchodu. Úchvatné rozuzlení.

Ona vůbec tahle kočka je nějaká vychcaná. Přijde mi, že jen čeká na chvíli, kdy mě může nejbolestivěji zranit. Nostalgicky vzdychám o čase, kdy spala dvacet hodin denně a mohl jsem ji vzít do dlaně. Pokud jde o spaní dvacet hodin denně, dnes se nepřibližuje ani polovině a zejména v noci je aktivní, že je to až neuvěřitelné. Jsem přesvědčený, že do kočičích krmiv přidávají extázi, nebo Sisi (jméno naší kočky) někde tajně ujíždí na kokainu. Jinak si to nedovedu vysvětlit.

Možná si sice prodloužím víkend, ale má to i svoji slabou stránku. Konkrétně tu, že moje kondice není nijak závratná, a zrovna dnes to bolí stonásobně. Dnes večer tu totiž byla reálná možnost, že si poprvé jako startující hráč zahraju okres, ale kdeže. Těžko popisovat, jak se cítím, a pořád přemýšlím, jestli se náhodou nerozvzlykám do telefonu, až budu trenérovi na poslední chvíli oznamovat nucenou absenci. Ale nedá se nic dělat. Do večera se dohromady nedám, s chřipkou hrát nebudu a neoznámit absenci, to si teprve dovolit nemůžu, protože všechny naplánované zápasy s mojí účastí by se automaticky anulovaly. To jsou čtyři singly + jedna čtyřhra, tedy pět bodů pro soupeře a na sety 0:15. Vzhledem k tomu, že se utkání hraje na deset bodů, je to víc než velký handicap. Sázím se, že hned na dalším tréninku by se na mě spoluhráči vrhli s noži v rukou. Na další šanci si budu muset počkat, a vzhledem k tomu, že náš tým má velmi širokou soupisku, nedokážu s přesností říct, kdy dostanu novou šanci.

Občas mě napadá, co jsem Osudu provedl, že mi oplácí tímhle. Já jsem zákonůdbalý občan, mladý, perspektivní člověk plný energie a přesto po mě nehody jedou jak slepice po fluse. A aby to bylo dokonalé, během dne, nejlépe hned poté, co odřeknu všechny plány, které jsem měl, se mi udělá dobře a další ráno se postavím na nohy zcela svěží. A postavím se na nohy jen proto, abych majznul hlavou o zeď, sejmul u toho televizi, upadl na nejbližší dostupný roh nábytku a nadával, proč já. Proč se tohle neděje někomu třeba z Islámského státu, aby bylo o jednoho debila méně, ale zrovna mě. A jak tak budu ležet na podlaze, napadne mě, že to s tou chřipkou byl zase jednou velký úspěch.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Grumpy Grumpy | Web | 8. února 2016 v 10:53 | Reagovat

Pobavila jsem se docela dobře, neboť se právě nacházím v podobné situaci :-D Snad několik let jsem nebyla nemocná a najednou podruhé během dvou měsíců. Přeji brzké uzdravení, na to si pčíknu. Píšeš vskutku vtipně.

2 Jana Jana | E-mail | Web | 9. února 2016 v 9:03 | Reagovat

Tys to zabil, to není možné :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama