Pod lupou: Kočkomilka Jana

5. února 2016 v 21:28 | Matty |  Nezařazené

Tak vás, milí čtenáři, znovu vítám u dalšího článku na blogu plném ironie. Doufám, že se na mě za dnešní článek nebudete zlobit. Tenhle článek se bude sice trochu vymykat z toho, na co jste u mě zvyklí, ale věřte mi, že se pobavíte, až zjistíte, že ta, na kterou jste se dívali "jen" jako na normální blogerku, má mnoho zajímavých vlastností. Dnes se zaměříme na jednu blogerku, kterou nejspíš většina z vás zná. Jedná se o dámu, na jejímž blogu se vyžijí především milovníci koček. Dámy a pánové, prosím potlesk pro

Kočkomilku Janu!





Začal bych asi tím, jak jsem se s Janou seznámil. Nečekejte, že se jednalo o nějakou romantickou schůzku a večeři při svíčkách a podobné krávovinky. Zkrátka a dobře byla jedna z prvních, kdo na mém blogu zanechal komentář. Dodnes nevím, jak mě vypátrala, a asi se to nikdy nedovím. Jsem rád, že v tu dobu jsem zrovna vydal článek, který jako první považuji za ucházející, a to moje začátky v autoškole. Tak jako se Jana složila nad mým článkem, podobně jsem se složil já, když jsem četl její komentář. A od té doby začala pravidelně přidávat komentáře ke každému mému článku. Až jsem se divil, kde bere odvahu ty paskvily číst. No a jednoho dne jsem se odhodlal a napsal ji na Ksichtové knížce (alias FB). Typicky zase musel první krok udělat chlap. A od té doby se mezi námi vyvinulo takové to blogerské přátelství. A začal jsem se také o Janě dovídat mnohem víc, než by mi možná bylo milé. Chci upozornit, že vše, co zde čtete, jsem napsal s jejím svolením, takže Jano, ne že mě přijedeš přetáhnout koštětem po hlavě! :D



Začínám dospívat k názoru, že psát si se ženou či dívkou starší než jste vy, je sebevražda, jen s tím rozdílem, že normální sebevražda je rychlejší. Protože po chvíli máte hlavu jako horkovzdušný balon. Poprvé jsem na to přišel ve chvíli, kdy jsem upravoval vzhled svého blogu. Jana mi přitom ochotně pomáhala. Nebo spíš její přítel, ona byla prostředník. Ale dopadlo to slušně, ne? Každopádně jsem byl rád, když jsem vypnul Facebook. Dvě hodiny poslouchat ženské rady, to vyčerpá.

Jak jsem psal, po čase jsem se o Janě začal dozvídat různé věci, milé i (bohužel) nemilé. Místo toho vyptávání na její zájmy bych si dnes dal raději pár facek, ale bohužel, jak mě něco chytne, jsem vytrvalý jak podomní pojišťovák. A tak jsem se například dozvěděl, že vlastní též druhý blog. Na tom by nebylo nic divného, ale po dotazu na téma blogu jsem sletěl pozadu ze židle. BDSM. Na Janu bych tohle téma netipoval ani v nejmenším. A ještě větší šok jsem zažil ve chvíli, kdy jsem se dozvěděl, že tuto techniku sama praktikuje. Cituji její popis: "Jsem masochistická sub". Jistě si domyslíte, jak jsem se v tu chvíli tvářil. Nemám nic proti jiným praktikám, ale nechat si nasadit želízka na ruce i na nohy, to by pro mě nebylo. Zvláště kdyby mě potom někdo mlátil klackem nebo něco takového. Omlouvám se všem masochistům, pokud tohle mezi ty praktiky nepatří, ale v tomhle fakt nejsem zběhlý. Nevím, zda je Jana občas taky matrona a pro změnu mlátí přítele, to už jsem nevypátral. Jinak se ale Jana popisuje slovy "jsem spíš hodná a blbá, až to bolí". No, holt se umí zkritizovat, to je vzácná vlastnost. Překvapuje mě ale, co mi tahle dáma z Brna o sobě nepoví. Přece jen se neznáme kdovíjak dlouho, ovšem jednu věc máme společnou. Smysl pro humor, a také tak trochu pro sarkasmus. Stačí jedno špatně použité slovíčko a rázem je konverzace poněkud svinská, přičemž dvojsmysly si dáváme hodně k duhu. Kopírovat naše rozmluvy zde nebudu, aby mi někdo nedával na ulici z plezíru po hubě. Ale pokud si s Janou někdo také píšete, víte, o čem je řeč.



Pomalu je čas to zakončit. Původně jsem chtěl Janu uvést jako spoluautorku článku, ale po chvíli přesvědčování jsem od toho upustil, když mi přiznala, že se u mých článků několikrát přiblížila možné smrti udušením (rád používám obraty, abych působil inteligentně. Ale stejně se to míjí účinkem.) Až se to doopravdy někomu stane, chce mě v tom nechat samotného. Zkrátka, až mě zavřou za zabití z dbalosti (nevím zda to existuje), nechce, aby zavřeli taky ji. Budu se z toho muset vylízat sám. Prostě ženy, no. Pokud vás tenhle článek zajual, navšivte také blog pro kočkomily na adrese http://catwithoutwork.blog.cz/ . A pokud byste také chtěli svoji revizi, klidně mi napište a uděláme tady z toho seznamku. Pouta a řetězy si na mě neberte, prosím. Já jsem na klasiku. V poutech budu, až se někdo kvůli mě zabije smíchy, prasknou mu plíce nebo něco v tom stylu. Adios.
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 5. února 2016 v 21:42 | Reagovat

Musím si začít dávat pozor na pusu :-D  :-D  :-D  :-x  :-x :-D  :-D

Al jak jsem Ti psala na FB - 100 bodů pro Nebelvír. Krásná a krutá pravda. Vážně moc mluvím ;)

2 Lina Dee Lina Dee | E-mail | Web | 5. února 2016 v 22:32 | Reagovat

Muhehehe, skoro do písmene je to i můj příběh, tedy až na to že taky nejsem vanilka, takže mě některá zjištění překvapila spíše příjemně :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama