Krutá zkouška kamarádství

19. března 2016 v 14:26 | Matty |  Životní trapasy
Znáte to - přátelíte se s někým několik let a ten dotyčný se najednou rozhodne vás vyzkoušet. Domluví se na vás s kamarády a vyvede vám nějakou srandičku, ze které máte ještě po pěti hodinách tep 120 za minutu, vnitřně krvácíte a přemýšlíte, zda máte kamaráda uškrtit, oběsit, useknout mu hlavu, nebo ho naložit do láku od okurek, protože louh je drahý, a pak ho hodit do přehrady Orlík. Právě tyhle myšlenky by mohly napadat i mě, protože jedna moje dobrá kamarádka (mimochodem ta samá, o níž už byla řeč v souvislosti s cyklovýletem), si na mě připravila krutou zkoušku, při níž jsem v první chvíli šokovaně lapal po dechu, pak seřval jejího kamaráda, který jí s fórkem pomáhal, po odhalení seřval přímo dotyčnou kámošku a pak se tomu hystericky smál. Nepamatuji, kdy si ze mě někdo naposledy takhle vystřelil, ale vezměme to hezky od začátku.



Ten večer jsem byl jako vždycky hrát ping pong, kde se s onou kamarádkou pravidelně potkávám. Dnes se ale chovala nějak divně. Už při příchodu na mě vypálila otázku, jestli není zpocená, nemá nízko culík a zarudlý tváře. Zatvářil jsem se poněkud zmateně, a když jsem z ní po chvíli vytáhl, že za ní má někdo přijít, neodpustil jsem si uštěpačnou poznámku, že asi čeká přítele. Jindy se totiž chová naprosto normálně, ale dnes z ní byl vyloženě hypochondr, co se týče vzhledu. Sotva jsem to dořekl, dostal jsem z druhé strany stolu míčkem rovnou do obličeje. Brzy se dostavil náš další společný kamarád, kterému jsem samozřejmě musel sdělit, co jsem zjistil. Normálně by se to obešlo bez nějakých hysterických scén, ale dnes ne. Neuhlídal jsem si totiž volume a z druhé strany sálu vzápětí přilétlo něco, co nemůžu dát na papír. Byl jsem značně zaražený (asi jako když má člověk zácpu po dvou kilech borůvek) a radši už zmlkl. Kamarádka zanedlouho zmizela za tajemnou osobou, která přišla, a já jsem pokračoval v tréninku. S kamarádkou jsem se potkal až v šatně. Nedávala na sobě ale nic znát. Dnes už mi dochází, že se asi musela hodně přemáhat, aby nevyprskla smíchy, protože dnes ráno jsem si dal jedna a jedna dohromady a došlo mi, že na mě během té doby vymysleli ten fór.

Ještě ten večer jsem musel dojet za kamarádkou autem a dovézt jí sluchátka, která jsem zapomněl doma a bez kterých by ona nepřežila víkend. Jen tak mimo, pořádně mi přitom tekly nervy, protože jsem před jejím domem čekal se zhaslým autem asi dvacet minut a bylo pět stupňů. Už už jsem chtěl nastartovat a vypadnout, když se konečně objevila i s tím kamarádem. Zase na sobě oba nedali nic znát. Odevzdal jsem sluchátka a jel domů, kde jsem musel provést celkovou očistu, protože sestřička přinesla ze školy domů vši.

Když jsem konečně dostal z vlasů i poslední potvoru, sednul jsem na chvíli k tabletu, a naskočila mi nová žádost zprávy. Psal mi ten kluk, o kterém už byla řeč. A hned pěkně zostra, prý že jsem pěkný debil. Kontroval jsem tím, že si z kamarádky dělám legraci, a on už mohl rozjet svoji úlohu na plné obrátky. Musím smeknout, že to zahrál naprosto dokonale, za to by se nemusel stydět ani Leonardo DiCaprio. Nebudu tady uvádět celý přepis našeho rozhovoru, jinak by pro mě přišel fanatický dav, odvlekl mě na náměstí a tam mě lámal v kole. Řeknu jen, že na mě zahrál habaďúru, že má dotyčnou kamarádku jako svůj majetek, a že se k ní může chovat, jak chce. V tu chvíli mi sice začalo něco smrdět, protože jsem věděl, že zrovna ona si od nikoho nenechá diktovat život, ale přesto jsem tu lest spolkl i s navijákem a ihned napsal té kamarádce. Ta samozřejmě byla domluvená, o co jde, a sehrála to na mě tak, že jsem to spolkl i u ní a začal do ní vandrovat, proč toho (pardon) debila nenechá být. Byl jsem totiž přesvědčený, že mám co dělat s člověkem, který pohlíží na holku jako na majetek, a to je mi značně proti srsti. Zvlášť, když jde o jednu z mých nejlepších kamarádek. Dotyčný "frajer" se mezitím choval, jako že jsou mu moje výtky u salámu, a vyloženě se mi vysmál, když jsem mu napsal, že jestli jí něco provede, že ho zvalchuju, že nedojde domů. Nebylo se čemu divit, protože v zápalu vzteku jsem se choval jako debil spíš já. Mezitím na mě dál hrála komedii i kamarádka, do které jsem pro změnu hučel, ať něco udělá. Zkrátka jsem byl tolik posedlý tím jí pomoci, až jsem byl úplně nepříčetný. Chvíli poté se první prozradila kamarádka, která mi napsala, že si ze mě udělali srandu. V první chvíli jsem šokovaně zalapal po dechu, pak flákl tabletem o zem a v záchvatu vzteku napsal kamarádce hezky od plic, co si o ní myslím. V tu chvíli se moje reakce opravdu neztotožňovala s představou běžného vzorku populace o reakci na vtip, protože já byl úplně nepříčetný. Nezaujatý člověk by na mě určitě volal odchytovou službu a pak by mě odvezl do blázince, kde bych seděl ve vypolstrované místnosti a dělal brm brm brm. Docela se za to stydím, ale kdyby se všechen můj vztek v tu chvíli přeměnil na energii, musel by přivést do varu vodu v kotli parníku. Šel jsem vyhlédnout z okna, jestli náhodou nejede po silnici kamion, pod který bych skočil, nakonec jsem si otevřel lahváče, abych trochu zklidnil pocuchané nervy. Byl to tedy parádní vtip, to klobouk dolů. Trvalo mi docela dlouho, než jsem se uklidnil natolik, abych se dokázal omluvit oběma, na které jsem byl před chvílí málem až sprostý. Dnes ráno už jsem se tomu s chutí zasmál, protože si opravdu nepamatuju, kdy naposledy jsem někomu spolkl vtip takovým způsobem. Takže vám, vážení čtenáři, radím. Pokud vám někdo napíše věc, která se vám od první chvíle nezdá, dobře se zamyslete nad tím, jestli to není fór. Pokud to neuděláte, vytečou vám ve chvíli odhalení nervy uchem a budete se svíjet na zemi v agónii.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 19. března 2016 v 15:01 | Reagovat

Mno. Mne to jako legrace nepřijde. Tvůj nadhled na sebe samého a satyra  - dokonale. Ale že by to,co popisuješ byla legrace...

2 Matty Matty | 19. března 2016 v 15:07 | Reagovat

[1]: Zrovna u ní jsem si na to zvykl, takové ptákovinky si vyvádíme navzájem :-)

3 Fialka Bellossom Fialka Bellossom | Web | 19. března 2016 v 15:37 | Reagovat

Ten vtip vůbec nebyl vtipný.

4 try-to-live try-to-live | Web | 23. dubna 2016 v 15:17 | Reagovat

Tak mě se to zase líbilo, skvělý článek.:-)

5 Matty Matty | 24. dubna 2016 v 15:33 | Reagovat

[4]: Děkuju za pozitivní ohlas :-) Jak už jsem psal, takové ptákovinky mi vyvádí v jednom kuse, ale tohle byl úplně jiný level

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama