Pálení čarodějnic z jiného úhlu pohledu

11. května 2016 v 21:14 | Matty |  Zamyšlení
Protože před pár dny zase proběhl ten zvyk ze středověku, podívám se mu dnes trochu na zoubek. Těžko říct, proč tomu tak je, ale já tenhle zvyk úplně nenávidím. Vždycky, když se blíží ten den, kdy se do ulic vyhrne půlka Čech a bude fanaticky pochodovat městy s loučemi, vidlemi, TNT, ručními granáty z války ve Vietnamu a podobnými život-ohrožujícími věcmi, radši vždycky někam vypadnu. Podle mě je ten zvyk úplně nanic. Je v tom asi tolik důstojnosti (a teď cituji Stephena Kinga) "jako když se mongoloidní idiot oběsí na vlastním jazyku a ještě si u toho nasere do kalhot". Nežijeme už přece v době, kdy se celá Evropa fanaticky hnala za několika dámami, které byly podle zkorumpovaných kněží a církve nenormální a Bohu odporující jenom proto, že najednou sousedovi přestala dojit kráva.


Buď jak buď, tenhle zvyk prostě přetrvává dál a dál, i když normální lidi už několik let usilují o to, že ho zakážou. Nejde jenom o to, jestli během bujarých oslav spadne několik namol ožralých mameluků do ohně omylem nebo se na tu vatru posadí dobrovolně, aby si to s tou slaměnou dámou nahoře mohli rozdat, pointa toho všeho je pořád v tom, že ze všeho, co dřív strašilo lidi po celé Evropě, se ponenáhlu stala lidová zábava. Před pár set lety jste se klepali, kdy na vás někdo ukáže a zařve "čarodějnice", ale dneska by jste se tomu člověku vysmáli do obličeje. No, ale to jsem odbočil. Dnes vám ukážu, jak vypadá takový den z mého pohledu

8:00 - A je to tady zase. Zapalte ohňostroje, nasaďte čepice, vypusťte krakena. On je tady totiž zase ten den, kdy několik mameluků nacpe do starých maminčiných punčoch a kalhotek slámu, posadí tomu na hlavu špičatej klobouk od starý McGonagallový a šoupne to někam na kopci na vatru, a lidi kolem toho budou rejdit, veselit se, přijedou kolotoče, na kterých vesnický i městský burani zas vymáznou pětikilo, o půlnoci celá ta sláva skončí v alkoholu a půjde se domů. Ten nadšenej dav před barákem mě regulérně vzbudí už v šest ráno! Jak se tady má člověk vyspat, když mu pod oknama řvou nějaký šílenci a hrajou si na dědu Merlina...? Mám sto chutí vylézt ven, popadnout toho nejbližšího blbce a vyrazit mu všechny zuby. Každej jinej den v roce bych to udělal. Ale dneska nemůžu. No potěš koště! Takže ranní dvě hodiny jsem strávil tím, že jsem poslouchal, jak ulicemi města táhne dav a prozpěvuje si něco, co znělo jako vánoční koledy adaptovaný na čarodějnice. Přísahám, že kdybych ty halekačky měl poslouchat ještě chvíli, opravdu už půjdu ven a někomu něco ošklivého udělám.

10:00 - Slavnostní akce kvůli večerním pěti minutám musí samozřejmě začít co nejdříve, nejlépe už od úsvitu, ale naši infantilní radní naštěstí měli ještě dost rozumu na to, aby to zatrhli, protože jinak bych už v ulicích touhle dobou rozpoutal třetí světovou a kreslil na výlohy hákový kříže. Každý rok v tenhle den přemýšlím, že se přidám k neonacistům. Ti si aspoň nepotrpí na takové chujoviny, jako je každoroční průvod. Ten se u nás koná buď na Haloween, kdy po městě táhnou všichni v maskách kostlivců a podobných podivných stvoření, nebo na čarodějnice. To jsou pro změnu všichni v kloboucích a hábitech, takže přemýšlím, jestli jsem se náhodou neocitl v Bradavicích. To by mělo aspoň větší smysl, protože bych se mohl přemístit někam od toho chaosu, díky kterému mi od rána až do hluboké noci kolabují smysly a životní funkce. Až se divím, že tu ještě jsem.

14:00 - Těch halekaček po celý den mám už akorát dost, jenže právě jsme na cestě přímo do středu toho randálu. Cestou mám vzdorovitě přetaženou kapuci přes hlavu, abych dal najevo svůj vzor, jenže jediné, čeho jsem dosáhl, byla pořádná facka od kamarádky, když jsem prohodil, že by se na tu vatru mohla posadit sama, protože postavu na to má. Celou cestu jsem tedy raději už mlčel, ale toužebně jsem vyhlížel nějakou cisternu s nitroglycerinem, která by proti nám jela. Možná právě proto, že Sokolov nepatří k oblastem, kde by se tahle výbušnina vyráběla, jsme žádnou nepotkali a na louku, kde se měla celá ta velkolepá show, věhlasem se rovnající mistrovství světa ve fotbale, jsme dorazili vcelku. Neříkám, že zdraví, protože moje srdce mělo při tom pohledu spíš než ke zdraví mnohem blíž k zástavě nebo regulérnímu infarktu. Všude stály kolotoče, u každého vždy stál jeden člověk pochybné existence a čekal, až k němu někdo přijde, jinak očividně nejevil o celou tu komedii nejmenší zájem. Kamarádka byla ihned jako v rauši a cestou ke střelnici porazila do bláta malou holčičku. Ani se neohlédla a pelášila dál, kdežto já se poníženě omlouval dvoumetrovému a stokilovému otci té holčičky ve snaze nedostat přes držku. Naštěstí, jak se ukázalo, otec se cítil stejně jako já a tak se mě jen unaveně zeptal, kdy to má jako skončit. Ten to taky nemá lehký.

14:30 - Ve snaze udělat coby doprovod taky nějaký dojem jsem se uvolil pokusit se vystřelit kamarádce nějakou cenu na střelnici. Za padesátku jsem dostal tři diabolky a hned po první ráně z vykotlané hlavně jsem odletěl dobrých šest kroků zpátky a málem políbil zem, jak mě ta staromódní puška nebožtíka Františka Josefa praštila do ramene. Nebyl jsem zrovna ochotný nechat si znova drtit rameno, ale nesmlouvavý pohled dam mě donutil znovu přiložit pušku k rameni. Nebudu nalhávat, nic jsem netrefil a jediné, co jsem získal, byla malá papírová růžička a zlomený ramenní kloub. Měl jsem sto chuti vyžádat si ještě jednu diabolku a sejmout tu babu od střelnice, ale s tou puškou bych netrefil ani stodolu 5x10 metrů. Takže jsem se na to vykašlal a šel se zase postavit do svého kouta, kde jsem strávil celou dobu od příjezdu a unuděně pozoroval ostatní návštěvníky.

21:30 - Po sedmi hodinách postávání v koutě, během kterého jsem mimo maličké mrtvičky dostal taky skoliózu, úžeh a rozedmu plic, bylo konečně načase přemístit se nahoru k vatře a pozorovat slavných pět minut, kdy zapálí několik nadšenců slaměnou čarodějnici, nechají jí shořet a půjde se domů. Zeptal jsem se, jestli nemůžu počkat v autě, ale byl jsem přinucený jít nahoru. Nakonec to byla docela i zábava, protože kolem hořící vatry se motal namol opilý chlap od pasu nahoru úplně nahý a několikrát se k praskající vatře přiblížil tak, že jsem se ho užuž chtěl zeptat, jestli chce být uvnitř ještě krvavý nebo propečený. Zajímavé je, že kolem tohoto muže stálo tak dvě stě lidí, ale nikoho nenapadlo nešťastníka, který zřejmě svátek notně zapil, odtáhnout pryč. Ještě než jsem stihl vymyslet, jestli mám na toho chlapa zavolat odchytovku, blázinec, policii nebo všechno zmiňované dohromady, přivrávoral tento ke mně a v domnění, že jsem jeden z jeho kamarádů mě poplácal po rameni a dýchl na mě. V tu ránu jsem se složil, protože ten smrad by leptal i stěny. Přísahal bych, že by se z toho složila i ta slaměná babka nahoře na vatře. Probral jsem se o den později na JIP, napojený na všelijaké hadičky. První, čeho jsem si všiml, byl lísteček, na kterém stálo, ať nesimuluju a koukám se fofrem vrátit domů. Já pořád říkám, že se tahle zvyklost přeceňuje, jenže on mi prostě stejně nikdo nevěří.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 12. května 2016 v 6:02 | Reagovat

Coveče u vás to musí být hrozně vyostřené s tím vynášením smrti/Morany jako oslavou konce zimy a začátku jara :) Takto to vnímám já, taktot je to podáváno u nás na vesnici... Pokud myslíme oba to samé :)

Každopádně opěk styl hodný mistra!

2 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. října 2016 v 22:17 | Reagovat

A vo tom to je. Na venkově je to příležitost se sejít a uvolnit hormony, pojíst spálený špekáčky a setkat se s lidma. U vás je to takto vyšponovaný? Nevěřím!
Že ty chodíš (vlastně tam nechodíš) s nesprávnýma lidma? A že si to nechodíš užít "s lidma", co se setkávají, uvolňují hormony a třeba se hufnou a ruší tě svou náladou v ranní čas? Jednou to zkus - třeba jinde, kde lidi neznáš a můžeš se chovat jako oni. Vždyť jsi ještě mladej! Neodsuzuj něco, co neznáš. Mnohdy je to príma zábava, na čerstvým vzduchu... 8-)  :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama