Jak Matty ke stehům v břiše přišel

24. října 2016 v 17:49 | Matty |  Životní trapasy
Tak jsem tady zase úspěšně zparodoval Krtečka, no, to by mi šlo. Začátek jak hrom. Až se občas divím, že má někdo chuť takové voloviny číst, ale protože nějaké to zhlédnutí na mém blogu už jsem nastřádal, asi chuť máte. Děkuji vám a doufám, že z mých článků nedostanete rakovinu, protože to bych vám po tom, co jste pro mě vytrpěli, opravdu nepřál.


Myslím, že název článku je dnes opravdu vše vypovídající. Ano, mám v břiše stehy. Konkrétně pět. A chcete slyšet, jak jsem se k nim dostal? Je to zcela jednoduché. Víte, co to je apendix? Taková ta malinká, asi sedmicentimetrová věc na konci slepého střeva, kterou by si mohl (pokud byste náhodou měli díru v břiše) nějaký kos splést se svojí snídaní? No, tak ten já už nemám. A nemám ho z toho důvodu, že se mi zanítil. Ne nijak dramaticky, nebojte, krevní transfúze a defibrilátory na mě ještě použít nemuseli, ale zánět se dostavil. Dostavil se zrovna po tom, co jsem minulý víkend dohrál utkání krajského přeboru, ve kterém jsme po bojovném a srdce potěšujícím výkonu podlehli loketskému béčku 0:10 na zápasy.

Večer po zápase, po němž jsem si v karlovarském Mekáči dopřál kuřecí nuggetky na oslavu porážky, či jak bych to měl nazvat, se začaly objevovat bolesti v břiše. Nejprve skoro neznatelné, přikládal jsem to svalové únavě, protože za tím stolem jsem se ve třech zápasech naběhal víc než fotbalové mužstvo při ligovém zápase (poznámka redakce: stejně jsem neudělal ani sadu). Když bolesti sílily a já se, odpočívaje v posteli, začal svíjet, musel jsem teorii o namožených břišních svalech zavrhnout a začal jsem uvažovat o svalech natržených, což už bylo trochu na pováženou. Normálně nejsem člověk, který by se svíjel z každé bolístky (kromě mačkání jebáků, to se svíjím víc než po kopanci do rozkroku), ale tohle už bylo přes čáru. Po zhruba půlhodinovém přesvědčování rodiny, tichého skučení a chlapáckého vzlykání do dřezu jsme vyrazili do nemocnice. Tam bolesti opět skoro odezněly a labyrintem nemocničních chodeb jsem málem proběhl. Kdyby mě v tu chvíli viděl doktor, asi by mi rovnou jednu vrazil. Na chíře totální nával, i když bylo devět hodin večer. Doktor mě prohmatal, a pravým podbřiškem mi opět projela bolest. V tu ránu jsme byli doma. Takže prosím, z blbé bolesti břicha máme pozorování a objednávku na sonografii. Jen tak dodám, nikdy nechoďte na chíru s břichem, pokud nemáte rádi různé anální sexuální praktiky, přísahal bych, že svěrače mě bolí ještě teď.

Z ranního vyšetření na sonu se vyklubala poměrně příjemná kratochvíle. Konečně vím, jak se cítí těhotná žena na gynekologii, protože podobný gel jako ona jsem měl na břiše taky a na obrazovce se míhalo něco, co vzdáleně připomínalo nějakou mimozemskou životní formu. Dělohu ve mně zaplaťpámbů nenašli, zato našli zduřelý apendix a kolem nezřetelné množství volné tekutiny, což je teda blbě. Normálně by kolem mělo být větší sucho než v poušti Atacama, tady to vypadalo spíš na deštný prales. Není vyhnutí, apendix půjde do háje, nebo přesněji někam do mrazáku, než ho vyndají a použijí bůhví k čemu, stejně tak půjde na pár týdnů do háje i moje slušně rozjetá pingpongová sezona. Aspoň, že čekání na operaci se neprotáhlo a na sál jsem šel podle plánu. Chápu, že sestřičky mají v popisu práce pacienty uklidňovat, ale když se baví o tom, co udělají starýmu k večeři, zatímco vy jste pořád ještě při smyslech, moc klidu vám nepřidají. Aspoň že jsem usnul, zůstat vzhůru a vidět, jak mě řezají, docházel bych po zbytek života ambulantně do blázince a v životě bych nemohl vidět nůž.

Když mě vezli po slabé hodince zpátky, bylo na čase splnit slib daný sestřičkám na oddělení, kde jsem ležel. Pořád mě šoupli na dětské, to jen tak mimo, takže jsem ležel pod peřinou s ovečkama. I sestry na operačním sále se divily, že jim vezou takový dítě. Logiku nemocnic nechápu, když cpou dospělýho chlapa na dětský. Ale zpátky k slibu. Ten zněl, že jim zazpívám nějakou písničku. Protože jsem měl v sobě pořád tak kilo uklidňujících prostředků (asi kokainu nebo LSD), nenapadlo mě nic lepšího, než Skákal pes. A tak jsem spustil. To musel tedy být pohled! Osmnáctiletý teenager pod peřinou s ovečkama a operační síťkou na hlavě zpívá dětskou říkanku. Ježíši Kriste!

V nemocnici jsem si poležel po operaci ještě tři dny a mělo to v sobě jednu nepříjemnou stránku. Dietu. Se zlomenou rukou jsem aspoň mohl jíst jako člověk. Ve zkratce, do člověka, který nejedl skoro 48 hodin, nacpou jako první jídlo slabý bujon. Normálně bych se toho blafu ani nedotkl, ale žaludek už jsem měl tak scvrklý, že padaly i ty poslední zábrany. Druhý den přišla krupice, které taky zrovna neholduju, a k obědu a večeři bramborová kaše a něco mezi namixovaným a předžvýkaným masem. Další hnus. Která sestřička to asi vydávila. Ani o tom nepřemýšlím, protože bych z fleku hodil šavli. A díky chudé stravě vyvstal další problém. Aby vás po jakékoliv operaci trávicí soustavy pustili domů, nesmíte mít problémy při vyměšování. Zkrátka vás nepustí, dokud se jim tam nevykadíte. Ale když do vás cpou bujony a kaši, to se kadí hodně těžko. Takže třetí den jsem strávil z poloviny tím, že jsem nutil střeva, aby se hýbaly, pak seděl na záchodové míse, střídavě vzýval Satana a Boha, pak jsem plynule přešel na Buddhu, Jehovu a Alláha, ale pořád nic. Až pozdě odpoledne jsem ze sebe vytlačil slabého chcípáčka, který se snad ani nedal považovat za normální stolici, ale stačilo to. To jsem pak děkoval všem třiceti milionům hinduistických bohů, u kterých jsem v tu chvíli právě byl. Domů! Přísahám, že si dám setsakramentský pozor, aby mi už nikdy nemuseli operovat břicho, protože tenhle očistec bych nepřál vůbec nikomu. Zlomte si radši kosti, je to lepší.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. října 2016 v 19:10 | Reagovat

Pobavilo. :-D Já bych ovečky brala - bílá je (v těchto prostorech) hnusná. :-)

2 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. října 2016 v 19:11 | Reagovat

Jé, ty nemáš odběr novinek? Co to (nejen kvůli Dorce) napravit? :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 24. října 2016 v 21:17 | Reagovat

[2]: Tož si hod do oblíbených a dostaneš se na něj. Píše ten chlapec opravdu vtipně i o věcech ne zrovna příjemných. To se cení. Dobře, že jsi to dala do Kavárny-odkaz na něj. Je dobré poznat i mladé blogery.Díky :-)

4 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. října 2016 v 21:22 | Reagovat

[3]: No víš, Růženko, já mám skvělý učitelky - Kitty a tebe - a tak mě hned napadlo, co s nadaným Mattym uděláme. :-) V oblíbených byl hned po pár článcích.:-)

Preferuju z časových důvodů info, zda někdo něco napsal. Mohu to řešit i Bloglovinem (mám ho - to má tutéž funkci), ale nelíbí se mi, tak uvidíme, co s tím Matty provede. :-)

5 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. října 2016 v 21:40 | Reagovat

Kitty je zde a obdivuje svěže píšícího mlaďocha!
S možností příhlašování jeho novinek něco uděláme. Stejně posloužil i odkaz Dorky v Ruženčině Kavárně. Hurá - máme kam si chodit počíst! :-D

6 Kitty Kitty | E-mail | Web | 24. října 2016 v 21:43 | Reagovat

Jo a to vykadění po operaci? Klikni si http://diviznacka.blog.cz/1110/jak-jsem-v-nemocnici-snasela-cerna-vejce :-P

7 Matty Matty | 24. října 2016 v 21:59 | Reagovat

[2]:Dobrá, odběr novinek zařídím hned zítra :-)

8 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 24. října 2016 v 22:01 | Reagovat

[7]: Díky. :-) (I když nevím co), máš to u mě. ;-) :D

9 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 25. října 2016 v 19:01 | Reagovat

Milý Matty, vypadla ti pro změnu "zpráva autorovi", jak na to, aby položky z menu NEVYSKAKOVALY, píšu v článku, který jsem ti nastavila v odkaze k tomuto komentáři (stačí vypnout před nastavováním zaškrtnutí "propagace blogu", nastavit do menu, kolik položek CHCEŠ (žádná ti nevylítne) - a znovu vrátit zaškrtnutí "propagace blogu". :-)

Jinak díky - vlastně ti to vypadlo kvůli mně. :-)

Nominace ještě nebyla schválena (kdežto Růženčina, posílaná ve stejnou dobu, ano!), tak jsem poprosila Kitty, ať tě pro jistotu ještě jednou nominuje, což také splnila. Přeji hezký večer a rychlé učení. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama