Když rodina objeví váš blog

28. října 2016 v 10:46 | Matty |  Zamyšlení
Znáte ten pocit, když něco děláte načerno, a vaši nejbližší vás u toho chytí? Zrovna jste v nejlepším, už skoro finišujete, a najednou vám někdo stojí za zády. Otravné sondování pak nebere konce a jste rádi, že svoji aktivitu vůbec ještě můžete rozjet dál. Pokud se ovšem nejedná o ilegální sledování pornografie, to pak asi rozjet znovu jen tak nemůžete. No, to se mě naštěstí netýká. Ale až do včerejšího dne moje rodina vůbec netušila, že vedu nějaký blog. A pak to prasklo.


Byla to vlastně moje blbost. Když už jsem se dostal do nominace tak prestižní a celým státem sledované soutěže, jako je Bloger roku, nešlo to ututlat. Vlastně, ono by to ututlat možná šlo, kdybych nebyl vemeno a neletěl se okamžitě chlubit. To jsem pak samozřejmě musel prozradit, jak a hlavně s čím jsem se do té nominace vlastně dostal. A rázem bylo venku, že mám blog. A ne jen tak ledajaký. Takže okamžitě nastala druhá fáze, ono sondování. To znamenalo, že rodina se od počítače nezvedla do té doby, než projela všechny moje články až k legendárnímu citátu Karla Poláčka, kterým celý blog kdysi dávno, v době Metuzalémově, začal. A také to znamenalo, že se následující hodinu a půl linuly bytem hysterické výbuchy smíchu. Přiznávám, že každý takový výbuch mě zahřál u srdce, i když ze začátku mělo moje srdíčko spíše než k plesání blíže k zástavě. Právě jsem uvažoval o tom, že se potichu vypařím s klíčky od auta (mého vlastního, podotýkám) a odjedu někam do Krakova, nebo to vyřeším jednou provždy a půjdu se oběsit na špagát do sklepa, když jsem byl přivolán do prostoru kuchyně, kde se zbylí členové rodiny mačkali o kompjútru. Šel jsem tam s pocitem odsouzence, který právě pokládá hlavu na špalek, ale vysmáté obličeje mě rázem přesvědčily o opaku. Následovala slova o genialitě, skvělém humoru, že jsem číslo, a podobné věci. Vůbec nevím, jak se jim to mohlo líbit. Okamžitě jsem měl na stole žádost, abych některé články vytiskl. Nejspíš se s tím budou chlubit kolegům v práci. Je to jako, když má člověk chytré dítě. To se s ním taky chlubí všude možně. Tak tentokrát se bude v práci omílat dítě nadané talentem protřelého blogera. Jenom čekám, kdy se za dveřmi objeví zástup pracovníků Sokolovské uhelné. Pak totiž nastávají dvě možnosti. Buď mě budou objímat, vyhazovat do vzduchu a žádat mě, abych vydal knihu u nejlepšího nakladatelství v České republice, nebo budou třímat pochodně, přestože budou čtyři odpoledne a venku hromada světla, v rukou budou mít vidle a poženou mě na náměstí, kde mě budou lámat v kole a pak mě vystaví jako odstrašující případ lidské demence. Ta druhá možnost se mi jeví pravděpodobnější, protože se občas nemůžu zbavit pocitu, že to, co píšu, jsou nesmírné voloviny, že by větší nevymyslel ani ožralý Zeman. Ale upřímně, aby mě někdo píchal vidlema do zadnice, na to nejsem ani trochu zvědavý, a na ty pochodně a lámání v kole jsem zvědavý ještě míň. Takže si jdu pro klíčky od auta, odjíždím do Krakova a někde tam budu přežívat s polskými bezdomovci. Nevylučuji, že příští článek bude v polštině, takže nažhavte slovníky, protože například "dziki zachod" neznamená v polštině dámskou toaletu. Byl bych nerad, aby docházelo k omylům, které by mému blogerskému géniu jistě ublížily. A ten dočasný únik přes hranice mi stejně nepomůže, protože je jen otázkou času, než mě vypátrají i tam. To se pak buď vypařím někam na Mauricius nebo do Amazonie, a pokud na to náhodou nebudu mít peníze, budu se houpat někde na špagátě pod mostem, protože sklep mi k tomu účelu asi nikdo nepůjčí. A protože letenka na Mauricius není zrovna nejlevnější, fakt asi budu muset tu knížku vydat. Nebo budu muset spoléhat na vás, že budete tak hodní a bohatí, že mi tu letenku zaplatíte. Jinak by totiž už asi další články na blogu nevycházely, a to by byla škoda, pro vás i pro mne. Takže nashle z Polska!
 

4 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 28. října 2016 v 11:09 | Reagovat

Takže konečně jsi pojal za své, že jsi vážně mistr ironickeho slova a když to neprezenes, lide umírají smíchy? :) Btw.hlas poslán :)

2 theartemishunter theartemishunter | Web | 28. října 2016 v 11:14 | Reagovat

Nejhorší na tom, když někdo najde jakoukoliv mou sociální síť, je, že od té doby si už prostě nejde nehlídat, co člověk píše, a myšlenky typu: "Bude si o mně myslet, že jsem divná, když vydám článek o...?" jsou na denním pořádku. Rada do Polska: když někdo bude mluvit o "szukáć", nemá na mysli pohlavní styk a "droga" též není omamná látka.

3 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 28. října 2016 v 11:44 | Reagovat

Ber to pozitivně, Krakov je krásné město! :D
Mohlo by být hůř. Vem si, že tu mají blogy třeba slečny, které píšou o svém zaměstnání "exkluzivních společnic". To by teprve rodina čučela! :D

4 Matty Matty | 28. října 2016 v 11:49 | Reagovat

[1]: Jani, do mistra mám daleko, ale jsem rád, že se bavíš. Děkuji za hlas :-)

[2]: Ano, moji sociální síť už rodina taky našla, poté, co si díky mladší ségře všichni založili Facebook, takže si taky musím hlídat, co píšu :D

[3]: Krakov je krásný, těším se, až se tam podívám! :D A takové blogy se mě naštěstí netýkají, když na něco takového narazím, mizím okamžitě pryč :D

5 Nancy Nancy | Web | 28. října 2016 v 13:52 | Reagovat

tak to je fajn ze sa im to pacilo, mohlo to dopadnut o dost horsie

6 Kika Kika | E-mail | Web | 30. října 2016 v 0:22 | Reagovat

"šibaj šibaj nekombinuj" :D moje široká rodina můj blog zná taky, jediné co mi na tom trochu vadí ze si mysli ze vsechno co na nej napisu je doslova pravda :O

7 Baryn Baryn | Web | 1. listopadu 2016 v 10:21 | Reagovat

Na tom není nic špatného,  když sem napíšeš nic extra tajného. :D Já měla problém,  když mi mamka přišla na předchozí blog,  protože nebyl úplně klasický.  Ale tenhle už jsem začínala rovnou s tím, že na něj rodina bude mít přístup.  Nevidím v tom problém.

8 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 9. prosince 2016 v 18:49 | Reagovat

Tak nejsi na tom tak zle, když se rodina směje. Můj blog zřejmě rodina nečte nemá čas- prý. Jen jedna snacha si občas čte mé povídky a chodí se koukat do Kavárny, jestli tam nepíšu něco závadného o rodině-asi. Jinak, při potkání se známými se tak uculují, že ví a četli a pod. Mně je to ale již jedno- jsem stará, brzy umřu a pak bude jedno, co jedna bába z dlouhé chvíle psala, ne? ;-)  :-D

9 Joina Joina | Web | 22. prosince 2016 v 16:10 | Reagovat

Uplně tě chápu, když se o mém blogování dozvěděli rodiče, museli jít určité pravidla a to, hlavně se naučit lépe se vyjadřovat a nepsat chyby...
Jinak, já si taky myslím že na tomto není nic špatného.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama