Únor 2017

Oficiálně spisovatelem

28. února 2017 v 13:10 | Matty
A je to tady! Dlouho, předlouho jsem na to čekal. Moje prvotina, kterou jsem sice zařadil mezi román, protože plánuji jeho pokračování, ale rozsahem by si zasloužila spíše název novela, je konečně na světě. Od včerejšího večera ji zakoupíte na pěti internetových obchodech zabývajících se prodejem e-knih.

Stehů není nikdy dost

25. února 2017 v 9:23 | Matty
K životu každého člověka nepochybně patří nějaká zranění, a se mnou to platí tuplovaně. S mýma šmajdavýma nohama jsem v dětství (a vlastně i dnes) každou chvíli padal. Výčet mých modřin a odřenin je obdivuhodný. A trochu paradox je, že mám něco odřeného každou chvíli i v tomhle věku. Třeba včera jsem se málem přizabil na školních schodech. Šel jsem takhle dolů z patra, došlápl jsem na druhý schod jen půlkou nohy, a moc nechybělo, abych zbývajících deset schodů dolů na mezipatro proletěl hlavou napřed. Takhle to dopadlo tak, že jsem dolů jenom seběhl a bral přitom schody po třech a rovnováhu jsem dole nabýval tak dlouho, že jsem málem vrazil do zdi. V kotníku mi přitom sice ošklivě ruplo, ale doufám, že to bude v pořádku. Co ovšem v pořádku rozhodně není, to jsou moje záda. Momentálně mi tam trůní jeden nebo dva stehy, to nepoznám, protože si tam nevidím.

Vysoké školy

19. února 2017 v 10:13 | Matty |  Školní
V životě každého člověka jednou přijde den, kdy si musí zvolit, na jaké vysoké školy se musí dostat. Já se definitivně rozhodl právě včera. Nebylo to lehké, nebudu lhát. Předpokladem samozřejmě je, že udělám maturitu. Jestli ji neudělám, můžu na vejšky rovnou zapomenout, a to by mě nebetyčně štvalo. A teď, kam že jsem si to vlastně podal přihlášky:

Hledám lásku. Zn. Rychle

14. února 2017 v 19:53 | Matty |  Zamyšlení
Je to tak. Když už máme toho svatého Valentýna, nemůžu zůstat stranou. A nedávno jsem vám slíbil, že o mém milostném životě tady něco padne. Tak prosím, tady to máte. Snažil jsem se, ale momentálně mnou cloumají emoce natolik, že tentokrát to asi moc vtipné nebude. Nemám dnes prostě den.

Kočičí story

11. února 2017 v 13:47 | Matty |  Zvířecí
Říká se, že člověk nemá doma pořádné mazlíčky, pokud nejsou doma aspoň dva. Nutno uznat, že je to pravda. V mém případě jsou to kočky. S jednou kočkou jsem si svého času užil svoje, některé příhody by zabraly určitě celý další článek, ale teprve s příchodem nového kotěte jsme poznali, co to znamená mít doma něco, co vám sice permanentně ničí nervy a mozkové buňky, ale přesto si to necháváte, a co hůř, máte to rádi. Se dvěma kočkami v bytě 3+1 dostal náš život další rozměr. Ten se projevuje občasnou radostí, kdy má celá rodina díky nim skvělou náladu, ale také permanentním strachem z toho, kdy se nám do stehna zaseknou ostré drápky, nebo kdy si starší kočka zahraje na vlka, když jí malý začne zase zlobit, a s vytaženými drápy se mi následně oba dva proženou po hrudi. Všechno má svůj rub a líc.

Statistické ohlédnutí

10. února 2017 v 13:59 | Matty |  Nezařazené
Inu, máme už rok 2017, a ač se to nezdá, blog už je aktivní skoro rok a půl. Za tu dobu se na něm mnohé změnilo, od vzhledu, přes počet komentářů (ten stoupl přímo jako diabetikovi hladina cukru, když se dostal ke sladkostem), a nutno říci, že v mnohém jsem se díky blogu změnil i já. Už nejsem ten ustrašený sedmnáctiletý floutek, kterému málem ještě teklo mlíko po bradě, když se pokoušel v červenci 2015 rádoby vtipnými články rozveselit pět návštěvníků. Dnes je ze mě, doufám, uvědomělý devatenáctiletý muž, který si jde tvrdě za svým, a může si říct, že už v životě přinejmenším něco dokázal. Blogování sice není něco, co by mi pomáhalo v kariérním postupu, ale pokud se mi opravdu splní sen stát se žurnalistou, bylo by to takové hezké memento. Dnes se vám svěřím s tím, jak moje blogerské začátky vůbec vypadaly. A možná se u toho všichni i pobavíme.

Fotky z maturáčku

10. února 2017 v 9:23 | Matty |  Fotočlánky
Jo, vím, že to není moje klasika, ale nějaké hezké fotečky z mého maturáku, o kterém jsem posledně psal, bych s vámi měl sdílet, tak tady jsou :-) A protože blog už se snad konečně vzpamatoval, doufám, že podobný výpadek jako včera už se nebude opakovat. A kdyby jo, snad to omluvíte.

Něco se tady děje - blog mi nefunguje

9. února 2017 v 22:04 | Matty |  Nezařazené
Pomalu uvažuji, že po tom, co se tady děje, blog zruším, respektive založím znovu pod jinou adresou, protože zveřejňování článků mi stále nefunguje, a nefungují už ani žádné úpravy vzhledu, např. úprava volitelného boxu se na hlavní stráce vůbec nezobrazí. Pokud tohle Blog.cz okamžitě nevyřeší, končím a přecházím nějak jinam, protože na tohle já fakt nemám nervy. Nemá to co dělat s adminy, ale podpora dělá mrtvého brouka, a to je to, co mě štve.

Můj maturitní ples

8. února 2017 v 18:08 | Matty |  Školní
Maturitní ples je pro každého mladistvého událost, na kterou vzpomíná celý život. Lidově řečeno, tady se láme chleba, protože na dveře už klepe skutečná dospělost. Když k tomu ještě přidám, že o maturáku je dovoleno vše, zejména záchytka a psychiatrická léčebna z toho všeho stresu, asi už tušíte, o čem tady bude řeč. Přeji příjemné čtení.

Padesát odstínů... sebevraždy

7. února 2017 v 16:21 | Matty |  Nezařazené
Filmové recenze sice nejsou to, co bych tady psal, ale když jsem nedávno přinutil shlédnout dokonalý kinematografický kousek jménem Padesát odstínů šedi, nedá mi to, a musím tedy před tímhle brakem varovat dospívající populaci, která by jinak mohla být tímhle béčkovým pornem pro dvanáctileté sovětské feministky hodně zle ovlivněna.