Můj maturitní ples

8. února 2017 v 18:08 | Matty |  Školní
Maturitní ples je pro každého mladistvého událost, na kterou vzpomíná celý život. Lidově řečeno, tady se láme chleba, protože na dveře už klepe skutečná dospělost. Když k tomu ještě přidám, že o maturáku je dovoleno vše, zejména záchytka a psychiatrická léčebna z toho všeho stresu, asi už tušíte, o čem tady bude řeč. Přeji příjemné čtení.


Starosti s maturitním plesem začínají vlastně dávno před tím, než ten legendární večer vůbec nastane. U nás to bylo kdysi v předloňském březnu, kdy někdo vytvořil na Facebooku skupinu našeho maturáku a začalo se diskutovat o datu. I když, diskutovat bych tomu ani neříkal. Spíše se to zvrhlo v nekontrolovatelné přihazování šílených dat do ankety, vzájemného napadání a osočování se ze snahy zruinovat všem ples, a celá ta snaha se dohodnout šla tak nějak celkově do kopru. Nakonec jsme se shodli na pátku třináctého - asi už víte, co nastalo pak. Někteří z nás, kterým doma jako amulety visí ze dveří sušené prasečí nožky a kdovíjaké humusy, se ozvali, a tak se po ostré hádce a výhružce bojkotu (a možná i rvačkách na nože, kdo ví?) posunul ples o další týden na 20. ledna. No, to bychom měli vykryté.

Pak se to celé nějak utlumilo - skoro jako nechtěné těhotenství. Začínal jsem doufat, že celá ta záležitost tak nějak vyšumí do ztracena a žádný ples nebude, jenže mně prostě není přáno. Zhruba v září, kdy už jsem měl na krku četbu k matuře a milion písemek k tomu, se začalo řešit předtančení. Sehnat partnerku byl pro mne ovšem trochu problém. Tady to asi bude chtít delší vysvětlování. Moje pozice ve třídě není zrovna nejlepší - v řeči přísloví, jsem černá ovce. Není to tak úplně z mojí iniciativy, spíše se u nás sešel kolektiv typu Poslanecká sněmovna a já se octl v opozici. Táhlo se to se mnou celých osm let a vzpomínám na to nerad. Ale to jsem trochu odbočil. Sehnat partnerku z mojí třídy bylo tedy nemožné - skoro jako najít spoluhráče z klubu, který by měl horší výsledky než já. Poté, co mi odmítlo pomoci asi deset kamarádek a já už to chtěl zabalit, naskytla se šance. Problémy se mi nevyhnuly ale ani tak. Moje partnerka, mohu-li ji tak nazvat, jezdí na různá biologická soustředění. Slabě řečeno je takový magor do přírodních věd, na kterého by rozumný člověk musel volat odchytovku. Výčet míst, na kterých kvůli biologii byla, je ohromující - Karlovka, Znojmo, Plzeň - a to nepočítám státní kola biologických olympiád, různé tábory a soustředění. Takže byla imrvére někde v háječku zeleném, a absenci měla vypočítanou tak, aby neměla nakonec problémy s klasifikací. A do toho přijdu já. No co z toho asi může vzniknout? Navíc jsme pravidelně cvičili během našich hodin tělocviku, ale protože ona je z jiné třídy, měla v tu chvíli samozřejmě klasické hodiny, z kterých jsem jí musel tahat. Učitelé z toho samozřejmě nebyli nadšení. Nakonec se nám povedlo uhádat to tak, že může chodit, když si doplní látku, a bude na testy. Absenci naštěstí neměla počítanou a plán tak dostal zelenou.

Jenže než se nám tohle všechno povedlo uhádat, ostatní už měli nacvičeno tak půl minuty první písně a my měli jednoduše řečeno deficit jako kráva. Dopadlo to nakonec tak, že jsme v říjnu cvičili u nás na zahradě a z přilehlé obyvatelné budovy (nevím, jak tomu mám říkat) se nám linulo z rádia "Only You"... Jenže aby těch komplikací nebylo málo, v říjnu jsem se složil pro změnu já, vypovědělo mi slepé střevo. Na měsíc jsem tak byl mimo a nemohl tančit. Tahle rovnice měla jediný možný výsledek - další protančené hodiny na zahradě, ale venku už bylo často pod nulou. A do toho zase partnerka byla často na soutěžích. Začínaly se mě zmocňovat lehké deprese. A tak to šlo dál a dál. Abych tuhle kapitolu zkrátil, ještě měsíc před plesem jsme na tom byli tak mizerně, že jsme dostali od zbytku třídy ultimátum, a já se tak o Vánocích místo otázek na maturu učil waltzový krok. Pak jsme naštěstí konečně chytli slinu a podařilo se nám to dojet do konce. To už bylo tak desátého ledna a maturák vyloženě za rohem.

Během té doby se samozřejmě řešily i jiné věci, od tabla, kvůli kterému jsem jel autem šedesát kilometrů, přes výzdobu, různé blbosti kolem, až po tombolu. Proč ji tady zmiňuji? Protože jedna moje spolužačka dostala od strejdy řezníka (ne vraha) návrh umístit jako výhru do tomboly uzenou prasečí hlavu. Nakonec se z hlavy stalo celé prase, ale to je fuk. Hlavní je, že se u nás našli zastánci konzumace celeru ve smetanové omáčce a dalších chuťovek, a ti se proti tomu postavili. Pro ilustraci přikládám některé útržky diskuze, ale píšu pouze první písmena jmen, protože jinak by mě asi zabili:

Š: Dnes jsem byla u našeho řezníka. Neodmítla jsem jeho nabídku, avšak je tu problém pro ty z vás, kteří mají problém. Hlava nebude nijak zabalena (je uzená, takže je automaticky zakonzervovaná). Uzenina nebude přespříliš cítit, ovšem bojím se, aby maso samo nenačuchlo :) Jestli máte nápad, jak hlavu uchovat, napište prosím.

B: Jak jako maso nenačuchlo, spíš aby ostatní věci nenačuchly, ne?

S: Tak to nech prostě u toho řezníka a dej tam poukaz :D kdo ji fakt bude chtít, tak si tam dojede.
Tak se zkuste se Sokorestem domluvit nějakej chlaďák, ale já osobně prostě nedovolím, aby ve společnosti na malým sále při plese byla uzená zvířecí hlava.

I: Mají s tím zatím teda problém 3 lidi, udělal bych anketu...

S: Neumim si to představit, jak to tam leží. Klidně ať tam je ale prostě nebude ležet na malým sále.

D: Protože jsi to řekla?

S: Klidně protože jsem to řekla.

D: Aha. Víš, že nejde jenom o tebe?

P: Takže tam bude, protože jsme to řekli MY.

S: Přijde vám normální, aby na maturitním plese gymnázia leželo na malým sále mrtvý prase?

M: Ale gymnázium není veganská organizace, takže jo. Je to normální cena do tomboly.

A tak to šlo dál a dál. Vlastně ani nevím, jestli to s tím prasetem nakonec klaplo nebo ne, ale když bude zájem, můžu se zeptat. Na každý pád už jsem očekával, že spolužačka pod písmenem S bude organizovat protestní veganský pochod nebo něco takového. Nemám nic proti tomu, co kdo jí, ale to je tak těžké prostě přijmout názor většiny?

Abychom se pohnuli dál, konečně nastal ten velký večer, kdy se mělo rozhodnout, jestli se zabiju, až to zkoním, nebo ne. Pro vysvětlení, sešli jsme se všichni už v osm ráno, a začali připravovat výzdobu, stoly, krájet chleby a rohlíky na jednohubky a vůbec všechny krávovinky, které k tomu patří. Já sám jsem na půlnoční překvapení nafoukl tak sto balonků a někde tam přitom ztratil plíce. Už kolem desáté jsem si musel kopnout ruma na nervy. Spolužáci se ke mně tentokrát chovali překvapivě vlídně a jeden mě dokonce večer před předtančením osobně uklidňoval. To mě hodně překvapilo. Samotný ples začal v sedm hodin večer, a kapela Sokrat tedy hodinu vyhrávala pro prázdný parket, my se připravovali na naši velkou chvíli, a dokonce jsem našel čas zajít ke stolu, kde seděla moje rodina. Z toho vznikla docela úsměvná situace, protože už jsem byl převlečený na předtančení, tedy do bílé košile, kalhot, a červeného motýlka, a rodina, která spolu s naší seděla u toho stolu, si mě spletla s číšníkem, takže se všichni pobavili.

Předtančení nakonec dopadlo nad očekávání dobře. Dokonce jsme v něm předčili druhou třídu, a já během něj nic nepodělal, takže rozhodně panovala spokojenost. Nakonec se ten nácvik vyplatil. Pak jsme shlédli několik tanečních show republikové úrovně, a hlavně tance sotva dvanáctiletých dětí, které se mu věnují zhruba tři roky, to byla pro mě nejúžasnější věc z celého plesu. Když se přiblížila půlnoc, byl čas trochu pobavit účastníky půlnočkem. Pro to jsme si připravili legendární scénu z filmu Blue Oyster, kdy omylem přišli do toho gay baru, a pak dvě sestavy na písně YMCA a Ketchup Song. Jenže celá tahle šaškárna dostala nový rozměr, když se zvukaři nedařilo asi čtvrt hodiny pustit písničky. Když jsme tam už pěkně nasraní naklusali, zjistili jsme, že pan profesionál neumí dělat ani s Windows Media Playerem... Karma nicméně existuje, a pár dní po plese se nám doneslo, že zvukař dostal od někoho po hubě. Stejně tak i člověk, který nám na plese prokopl tři dveře na WC a my je museli zaplatit... To jediné kazilo náš celkový dojem, ale řekl bych, že nakonec se ten ples povedl. A teď už pouze maturitní zkouška, a pak už definitivně následuje krizové období známé jako dospělost.

A na závěr přidám jednu fotku ze zákulisí před půlnočkem. Adios!

 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Hann. Hann. | Web | 8. února 2017 v 19:23 | Reagovat

Já si pamatuju, když jsme loni šly asi tak 10 minut před začátkem za osvětlovačem a musely jsme s ním dohodnout světla. A to bylo:

Osvětlovač: Tak jak byste si to, dámy, přály?
my: No, kdyby to šlo, tak světla takhle, takhle, takhle,...
O: To by nešlo. To neumíme.
my: No tak jinak. Co jen tohle, tohle, tohle?
O: To by taky nešlo. Světla neumíme sklopit.
my: No a co umíte?
O: Vlastně nic moc. Může vám to tam problibknout.

A tak to šlo dál. Musely jsme dohodnout asi 4 písničky, takže to nějakou chvíli zabralo.

Ale ve výsledku se to taky povedlo. Mám pocit, že nakonec se povede každý ples :-)

2 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 8. února 2017 v 19:52 | Reagovat

Před víc, než dvaceti lety, jsme se ségrou učily tančit jednoho kamaráda, jen aby si se svou vyvolenou na maturiťáku mohl zatančit...
Měly jsme ho v parádě týden, čtyři hodiny denně a odcházel s tím, že zvládl nejjednodušší ploužák :-) A to jsme se pokoušely o vše...
Já se naučila všechny možné tance a to jsem dřevo, ale on nezvládl ani polku...
nakonec z něj vylezlo, proč byl tak krátce na vojně...
Nezvládl pochodový krok.
Prostě totálně arytmický :-)

Bojím se synkova maturiťáku...
Jak vidím jejich klukovskou třídu, bude ples spočívat jen v chlastu :-)

3 Matty Matty | Web | 8. února 2017 v 20:25 | Reagovat

[2]: No, nás je naštěstí kluků míň, ale v půl páté ráno byli všichni stejně jak vidle :D Já taky nerad tancuju, ale nějaké tance dám - kvůli tomu jsem souběžně s předtančením měl i taneční :D

4 Magicmax Magicmax | Web | 8. února 2017 v 20:46 | Reagovat

Ta fotka na konec - super! :D

5 Matty Matty | Web | 8. února 2017 v 20:56 | Reagovat

[4]: Jop, to jsme se bavili všichni :D Ta bunda je půjčená, klobouk od ségry, co jezdí na koních, jen ty brýle jsou fakt moje :D Ale spolužákovi se to povedlo, bomba poliš :D

6 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 8. února 2017 v 21:24 | Reagovat

Já mám zájem o to prase...

7 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 8. února 2017 v 22:21 | Reagovat

Koukám, že máte poněkud jiné plesy než my jsme měli. U nás byl prostě celoškolský ples, kde jsme my vlastně po tanečních tančili polonézu a po ní valčík kolem sálu na zahájení. V dlouhých šatech dívky- vždycky jedna bleděmodré, druhá růžové, pak bílé, bledězelené, kluci v tmavých šatech, bílých košilích a motýlkách. Jinak byla i kotillonová volenka, kdy dívky dávali vybranému tanečníkovi dáreček -většina nějakou květinu připíchla na klopu, chlapec oplatil malou čokoládou. Já jsem měla malou kytičku zavázanou mašličkou ze stejné látky jako šaty. Pro syna po letech na stužkový ples  jsem udělala dárek pro jeho tanečnici- perlový dvouřadý náramek.Líbil se jí.
Jen počkej, po maturitě budete vzpomínat na ten ples jako na parádní zábavu. Co bylo komplikované, bude se jevit jako zábava. Hlavně si uchovejte nějaké fotky, případně zápisky . Já tahám album na každé setkání a vždycky se najde někdo, kdo ho ještě neviděl. :-D  :-D

8 Terfinne Terfinne | Web | 9. února 2017 v 0:22 | Reagovat

Moc pěkně napsaný článek, přeji úspěch u maturity!!! ;) :)

9 Kaja Kaja | Web | 9. února 2017 v 13:54 | Reagovat

Spousta skol maturitni ples nevede. ;) Diky bohu za to! :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama