Statistické ohlédnutí

10. února 2017 v 13:59 | Matty |  Nezařazené
Inu, máme už rok 2017, a ač se to nezdá, blog už je aktivní skoro rok a půl. Za tu dobu se na něm mnohé změnilo, od vzhledu, přes počet komentářů (ten stoupl přímo jako diabetikovi hladina cukru, když se dostal ke sladkostem), a nutno říci, že v mnohém jsem se díky blogu změnil i já. Už nejsem ten ustrašený sedmnáctiletý floutek, kterému málem ještě teklo mlíko po bradě, když se pokoušel v červenci 2015 rádoby vtipnými články rozveselit pět návštěvníků. Dnes je ze mě, doufám, uvědomělý devatenáctiletý muž, který si jde tvrdě za svým, a může si říct, že už v životě přinejmenším něco dokázal. Blogování sice není něco, co by mi pomáhalo v kariérním postupu, ale pokud se mi opravdu splní sen stát se žurnalistou, bylo by to takové hezké memento. Dnes se vám svěřím s tím, jak moje blogerské začátky vůbec vypadaly. A možná se u toho všichni i pobavíme.


Víte, tenhle blog vlastně není mým prvním. Můj první blog nebyl vůbec tohoto ražení, byl to blog zabývající se sportem - asi uhodnete, jakým. Aspoň pokud mě čtete pravidelně. Ten blog je možná ještě aktivní, nevím, nezavítal jsem na něj snad už přes rok. Celý ten projekt tak nějak vyprchal do ztracena, podobně jako můj první romantický vztah. To vám třeba nastíním zase jindy, píšu už o čemkoliv, co mě napadne, protože témata se mi hledají těžko.

Pak jsem založil svůj první satirický blog. Jmenoval se nějak podobně, jako tento, ani už nevím, jak přesně. Ten byl aktivní asi pět měsíců a pomohl mi v mých úplných začátcích. Dokonce jsem něj převzal kostru některých mých prvních článků, např. ten karambol o zajíce z předloňského července(?). Původně jsem uvažoval, že i před přáteli zůstanu v anonymitě. Ale to bych nebyl já, abych to vydržel. Jak jsem bažil po popularitě, někde jsem se podřekl. Ono není moc povzbuzující psát články a nedostat ani smajlík do komentáře, ale tím jsme si prošli všichni. Jenže já jsem to prostě s propagandou přehnal. Na blogu mi rázem začaly přistávat nenávistné komentáře, plné různých urážek, jindy různé spamy (kdybyste zabrousili do mých prvních článků, něco z toho možná ještě najdete i tady, komentáře nepromazávám) a blogování se mi tak znechutilo, že jsem stránku zrušil. Samozřejmě jsem věděl, od koho ty komentáře pocházejí - od mých infantilních spolužáků, v té době nevychovaných čtrnáctiletých fracků, kteří se do mě obouvali, kdykoliv měli šanci. Pokud jste četli můj článek o maturitním plesu, zmiňoval jsem se tam, že ve třídě na tom nejsem nejlíp. Ale vydržel jsem to osm let, a hodně mě to zocelilo. V jistém smyslu bych jim měl být až vděčný.

Jenomže bez psaní, stejně jako bez pinčesu, jsem dlouho nevydržel. Brzo mi to začalo chybět, potřeboval jsem další dávku (ne kokainu). Zkrátka si najít jiné místo, kde si můžu vylévat srdce se svými nejvnitřnějšími pocity, kde nade mnou budou lidi óchat a áchat, a kde si zkrátka budu zase jednou připadat jako platný člen společnosti. Kromě tréninkové haly a domova jsem totiž jiné místo neměl. A tak vznikl tenhle blog. Musím říci, že když se ohlédnu, těší mě, kolika z vás už jsem zlepšil náladu, je to skvělý pocit. Stejně jako se vám vylepší den, mně se vylepší nálada, když vidím další hřejivý komentář. Dokazuje mi to, že moje práce, sebeobětování, dřina v potu tváře a tak dále, to vše pro něco je. Sice se kvůli vám občas musím trochu poškodit, abych to mohl vylíčit, ale co já bych pro vás neudělal. Dokud mi to budete oplácet tímto způsobem, určitě se najde něco, o čem vám zase napíšu.

Protože se nám pomalu blíží další meta, musím se trochu ohlédnout zpátky. Na blogu za ten necelý rok a půl vyšlo, počítám-li i tento článek, celkem 56 článků. 24 od července roku 2015, kdy blog vznikl, v roce 2016 to bylo o jeden víc, a sedm zatím v tomto roce. Ta bilance není nijak potěšující, ale z toho je aspoň vidět, že nevedu blog, na kterém by každý den vycházel článek typu "Ahoj, jak se máte?" Když tohle na nějakém blogu vidím, rudnu vzteky jak stranická knížka. Kdybych tohle někdy napsal, můžete si být jistí, že jsem byl v tu chvíli poprvé v životě pod vlivem nějaké omamné látky, sázel bych na LSD. Ona by možná stačila i obyčejná cigareta, protože jako notorického nekuřáka by mě přivedl do rauše jediný šluk.

Rekord v počtu článku za měsíc se zatím ustálil na sedmi - v srpnu a říjnu 2015, a v tomhle měsíci. Nejčastěji jsem psal kolem čtyř článků měsíčně, ale existují i měsíce, kdy na blogu nevyšlo vůbec nic. To bylo zejména ve chvílích, kdy jsem právě procházel krizí středního věku, věnoval se knize, nebo měl na krku učení. Proto předem upozorňuji, že kolem května a června letošního roku pravděpodobně nevyjde vůbec nic. Budu mít úplně jiné starosti, to už víte. Ale o jejich výsledku vás určitě budu informovat. Do té doby bych rád ustálil počet vydaných článků měsíčně kolem osmi, aby byl blog konečně trochu produktivní. Doufám, že se mi podaří blog na konci roku přehoupnout přes stovku článků, to záleží na tom, jak se mi do toho bude chtít, jak na tom budu s časem, a taky jestli budu mít vůbec o čem psát. Ono najít na zatraceně stereotypním životě něco, o čem by se dalo psát, pak to ještě sesumírovat, a dát tomu sem tam nádech toho vtipu, který se mi někdy trochu vytrácí, to není nic lehkého. Zkuste si to, je to podobné, jako napsat do hodiny něco o délce Máje. Po hodině bych vás našel s tužkou zabodnutou v hlavě, a na papíře něco dadaistického. Ale i to je úspěch. Navíc je docela těžké soustředit se na psaní, když vám po nohou skáče tříměsíční kotě, když zrovna nehrabe z misky granule nebo se nedusí hračkou s peřím. Někdy mě napadá, že bych se měl udusit hračkou s peřím sám, ale ve výsledku by to ničemu nepomohlo. Jo, život je starost. Ale přesto mě baví pro vás psát. Doufám, že tu s vámi budu ještě dlouho. Ne, nevolejte 112, jsem v pořádku, na sebevraždu jsem ještě mladej a navíc se na to mám moc rád. Ale docela dobře se může stát, že potkám na silnici nějakého šílence podobného tomu, který se nedávno zabil u Tachova. To byl jasný adept na Darwinovu cenu. Pokud jste to nečetli, ten magor jel s BMW po okreskách a napálil to do sloupu telegrafního vedení takovou rychlostí, že z vozu vyletěl nejen motor, ale i tachometr zaseknutý na 250 kilometrech za hodinu. Co z toho chlapa asi zbylo, to si ani nedomýšlím… Takže kdyby se mi to náhodou stalo, zaplakejte nade mnou a najděte si někoho jiného na čtení. Ale do té doby mě doufám budete pravidelně navštěvovat. Děkuji vám za přízeň a přeji vám, ať se i vám vše vydaří.

A kdybyste dostali nápad, o čem bych mohl psát příště, nestyďte se a napište mi, zabere mi hodně času už jenom najít téma.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 10. února 2017 v 14:30 | Reagovat

Tak ať se ti pořád daří, a komentáře jen přibývají! :-)

2 Meduňka Meduňka | Web | 10. února 2017 v 15:12 | Reagovat

Príma pocit, když víš, žes pobavil :-)
Navrhuji ti téma - napiš o tom kotěti!

3 Kazimír Kraťas Kazimír Kraťas | Web | 10. února 2017 v 17:13 | Reagovat

Jsem zoufalý ošklivý panic se zanedbatelným IQ i délkou údu a s komplexem méněcennosti. Zoufale potřebuji vaši pozornost. Potřebuji vaše komentáře, až už utěšující či lítostivé, nebo nenávistné. Prostě potřebuji mít pocit, že se o mne někdo alespoň jednou v životě zajímá, ať už v dobrém, nebo špatném. Potřebuju to snad ještě naléhavěji než první sex, funkční pistoli, nebo preventivní proplesknutí, abych se konečně probral a přestal ze sebe dělat šulina na těch internetech.
Jedná se sice o reklamu, ale alespoň jsem upřímný, říkám to narovinu a racionálně vysvětluji důvody, proč stojím o větší návštěvnost. Krom toho - za každou jednotlivou návštěvu na mém blogu se o jednu vteřinu zkrátí čas, zbývající do ztráty mého panictví! A to se vyplatí, zvláště jste-li filantropové!

4 Matty Matty | 10. února 2017 v 17:25 | Reagovat

[3]: Ach, to vypadá na kolegu z oboru. Chvíli jsem si popravdě myslel, že mluvíš o mně, protože z toho článku by si tohle někdo klidně mohl vyvodit. No, proti dobré reklamě nic nemám, a tohle je zatraceně dobré. Zpříjemnil jsi mi podvečer, rozhodně se podívám.

5 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 10. února 2017 v 17:53 | Reagovat

[2]: Přidávám se a hlasuji pro kotě. :-)

A teď k Tobě, Matty: Nevím, ale mám pocit, že na bradě nějaké kapky mléka vidím - ale možná se na Tebe oklepalo Tvoje odrostlé kotě? ;-)

6 Matty Matty | Web | 10. února 2017 v 18:13 | Reagovat

[5]: Samozřejmě, takové kvantum zkušeností oproti vám ještě nemám, ale to přijde :D Dejte mi čas, vždyť v době, kdy jste byli vy v mém věku, já ještě dlouho chodil po houbách :D

7 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 10. února 2017 v 18:14 | Reagovat

[6]: Jo, houby mám taky ráda. ;-)
To už si zas vykáme? :-)

8 Matty Matty | Web | 10. února 2017 v 18:23 | Reagovat

[7]: Já teď mluvím celkově o vaší skupině - já vás mám všechny zařazené v jedné velké grupě - Tebe, Ružu, Kitty, apod. :D

9 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 10. února 2017 v 18:28 | Reagovat

[8]: Je fakt, že jsi použil malé písmeno (ale mnozí to zaměňují).

Tak to jsi vedle, jak ta jedle, o tolik "dříve narozená" nejsem. :-)

10 Baruschka Baruschka | E-mail | Web | 10. února 2017 v 20:17 | Reagovat

Hele, na věku nezáleží :-)
taky mi blog pomohl v životě, našla jsem svý místo a začala si věřit :-)
A místo otravného kotěte mám mnohem otravnější smrádky a protože už stárnu, čím dál hůř se soustředím...
Jenže všechny nápady mám s rodinou v zádech a tak mi nezbývá, než psát za řevu televize, synkova počítače, princezniččina rádia a slečinčina telefonu...
A protože řve všechno, tak se harantíci taky slušně hádají a pořád něco chtěj...
Tak jo, kotě je dobrý trénink :-)

11 Siginitou Siginitou | Web | 15. února 2017 v 18:59 | Reagovat

Tak ať se ti vede :) :-D  :-D Tak sku napsat něco pod vlivem, možná by to byla sranda :D
Ale ne, co třeba to kotě? Taky se přidavám :D

12 Siginitou Siginitou | Web | 15. února 2017 v 18:59 | Reagovat

Tak ať se ti vede :) :-D  :-D Tak sku napsat něco pod vlivem, možná by to byla sranda :D
Ale ne, co třeba to kotě? Taky se přidavám :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama