Když se něco sype...

28. března 2017 v 20:00 | Matty |  Životní trapasy
tak se to sype dokonale. Znáte to přísloví. Zase jednou se to potvrdilo. A sice v sobotu, kdy jsme doma odehráli poslední dvě kola soutěže, v níž už relativně o nic nešlo, protože na našem sestupu jsme nic změnit nemohli. I tak mě štve, co jsem zase předvedl. Soutěžní zápasy nechci vidět do konce září, protože je to pokaždé jenom o ztracených nervech.



Říká se, že ping-pong je krásný sport. Byl by, kdybych za sezonu aspoň jednou vyhrál. Nastíním vám svoji sezonní bilanci. Potěšující? Ani náhodou. Oficiální dvouhry - 0:11. Oficiální čtyřhry - 0:4. A přitom mi to jde, mám na to, ale jenom v tréninku. Jak se začne hrát naostro, nevím zkrátka, co se děje. Nedám ani ten nejlehčí míček na stůl. Jsou to naprosto zbytečné a začátečnické kiksy. Nevím, vůbec nevím, co se se mnou děje. Pohybuju se v tom docela dlouho, takže nervy už by měly být dávno pryč. Po každém skončeném zápasu si přeju, abych nikdy nedostal ten debilní nápad hrát ostré zápasy, protože to je strašně deprimující.

Přitom právě v sobotu jsem byl vítězství neskutečně blízko. Chyběl mi jediný míček. Prohrával jsem sice 0:2 na sety, pak se mi začalo dařit, srovnal jsem na 2:2 a v rozhodujícím setu vedl při soupeřově podání 10:8. Jediný míček mi chyběl. Ale zkrátka mi to není souzeno. Neskutečně trapně jsem to projel. Při obou mečbolech jsem ani nezreturnoval podání, řečeno po našem jsem mu servisy vyžral až do dna. Jeden do backhandu na zadní lajnu jsem nestihl překlopit, v druhém jsem vyžral silný čop a bylo to po deseti. Sety se sice hrají do jedenácti bodů, ale rozdíl musí být minimálně dvoubodový, takže v takovémto případě se hraje dál, do dvanácti. Za vyrovnaného stavu jsem podával já, odtáhl jsem soupeře od stolu a dostal nalitý míček, klasický kopec. Každý normální člověk by ho zatloukl někam do rohu, ale kdepak já. Chtěl jsem to ukončit kraťasem za síť, ale zapomněl jsem na to, že mi to namotal čopem, pálku jsem moc přiklopil a míček skončil v síti. Mečbol pro soupeře, navíc při jeho servisu. Říkám si, ještě to zkusím. Zabojuju o tu výhru. Výměna to byla krásná, snad deset kontraspinů v řadě všude po stole, z obou stran. Kontraspiny, pro vysvětlení, jsou základní útočné údery, laicky řečeno rány z obou stran bez ohledu na soupeřův úder. Jenže pak mi podklouzla noha a u míčku jsem byl pozdě. Mojí základní chybou je, že chybný úder si uvědomím až ve chvíli, kdy míček skončí za stolem. Takže klasicky mimo pozici a s nemožným postojem jsem se opřel do balonku a ten skončil dobrý metr za zadní hranou stolu. 10:12, konec.

Nebudu vám nic zastírat. Pustil jsem pálku z ruky, schoval obličej v dlaních a teklo i pár slz. Asi až po půlminutě jsem zamířil na střídačku a tam padl spoluhráčce kolem krku a naplno se rozbrečel. Prostě mě to v tu chvíli přemohlo. Tak blízko, a přitom tak daleko. Dva vyhrané sety nikoho nezajímají...

Ten zápas byl poslední toho dne. Naštěstí. Neměl jsem už sílu na nic jiného. Podal jsem ruku soupeřům, naházel v rychlosti věci do tašky a do auta a ujel pryč. Celý víkend jsem ze sebe sotva dostal slovo, a možnost promluvit si o tom dni se spoluhráči jsem dostal až včera. Všichni mi říkají, že porážky se člověk musí naučit snášet, pak má každá výhra lepší příchuť. Ale oni nějaké výhry na svém kontě mají. Já ne. A být jí tak blízko, a tak ostudně prohrát, to prostě hrozně bolí...


Omlouvám se, že dnes toho humoru ode mě moc nebylo. Ale v mém rozpoložení se píše o něčem vtipném hodně těžko. Ale na druhou stranu jsem rád, že mám možnost to ze sebe dostat.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sabča Sabča | Web | 28. března 2017 v 21:23 | Reagovat

máš zajímavé články

2 Lucka Lucka | E-mail | Web | 28. března 2017 v 23:54 | Reagovat

To je k vzteku, pokud je člověk v něčem dobrý, ale ukazuje se to jen při tréninku... Nicméně nervy hrají velkou roli a já sama mám často problém je udržet na uzdě... :) Příště to dopadne líp! :-)

3 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 29. března 2017 v 23:24 | Reagovat

Matty, vždyť je to krásné, že sportuješ. Výhra sice zahřeje, ale děláš pro své tělíčko jen dobré. Výhra přijde, nesmíš si říkat, že to nepůjde. Pink-ponk je sport nejen na pohyb, postřeh, ale je takový koukatelný. Líbí se mi skoro víc než tenis. Věř . :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama