Květen 2017

Kam dostane člověka společnost?

31. května 2017 v 13:23 | Matty
Nebudeme si nic nalhávat, dnešní svět je strašné místo. Nemyslím teď, že každou chvíli nějaký blbec spáchá útok na nevinné lidi, další zmařené lidské životy. Pro dnešek bych se zaměřil na to, jak může být společnost předsudková. Pokud se člověk jen trochu vymyká oněm "společenským konvencím", okamžitě je za outsidera.

"Divoký" víkend

28. května 2017 v 20:58 | Matty |  Nezařazené
Víkendy jsou pro člověka čas odpočinku, chvíle, kdy má čas jenom pro sebe, kdy vypoklonkuje manželku nebo manžela do lázní spolu s potomkem a tchýní a udělá si, co se mu zachce. Proto jsem se rozhodl půlku soboty a neděli strávit v hezkém moravském městečku jménem Kroměříž u jedné osoby, kterou dobře znáte. (Pokud ji dobře neznáte, asi jste sem zabrousili poprvé nebo máte inteligenci středně pokročilého paviána. Odpouštím vám, díky vymytému mozku a přijímacím zkouškám minulého dne se moje inteligence blíží prvokům). A nyní, tady je ten zbrusu nový a v budoucnu určitě slavný článek.

Budu zářit v září?

17. května 2017 v 19:12 | Matty |  Školní
Je to za mnou. Školní maturitní zkoušky jsem překonal. Jak to celé vlastně dopadlo, kolik jsem toho zvoslil? To se dozvíte tady. Přeji vám všem příjemné čtení a pamatujte: Gaudeamus igitur, Iuvenes dum sumus. Post iucundam iuventutem. Post molestam senectutem. Nos habebit humus.

Když se dvě hádají kvůli vám - je to normální?

13. května 2017 v 11:10 | Matty |  Životní trapasy
Nakolik je normální, když jsou dvě holky, které se vůbec neznají, schopné si vyhrožovat kvůli vám? Podle mě moc normální ne. Samozřejmě to musíte brát v takové té odlehčené míře, prostě pouhé pošťuchování, ale i tak se včerejšek vyvinul poměrně zajímavým směrem. Sice jsem to zažehl, ale rozhodně to nebylo mým přičiněním. Popravdě, královsky jsem se u toho bavil, doufám, že se budete bavit i vy.

Jak dostat známé do blázince

10. května 2017 v 19:49 | Matty |  Životní trapasy
Asi uvažujete, co má tohle zase znamenat. Je to jednoduché. Já, protože jsem osoba se sarkastickým duchem jménem Gabriel a s neuvěřitelným smyslem pro trapný humor (jinak řečeno schizofrenní debil), jsem si to dost možná u Katky rozházel. Nevíte -li, kdo je Katka, asi mě nečtete pravidelně, budiž odpuštěno, najděte si pár dní staré články. Vy ostatní to víte, takže to nebudu protahovat. Povedlo se mi ji vystrašit takovým způsobem, že mi to asi jen tak neodpustí. Na závěr vám jistě ukážu, čím jsem ji to tak vyděsil, a upozorňuji, že to není pro slabé povahy.

Cesta z města

8. května 2017 v 13:27 | Matty |  Cestování
Cesta z místa A do místa B může být při dnešních poměrech vrcholný sportovní výkon. Mluvím teď hlavně o dopravě automobilové. Dnešní řidič musí oplývat bleskurychlými reflexy naklonované Ellen Ripley, chladnokrevností Jamese Bonda, a nějaké ty magické schopnosti a obří mozek Hermiony Granger se také hodí. Za každým řidičem či chodcem se totiž může skrývat uprchlý trestanec z Valdic nebo terorista Islámského státu, nebo zkrátka regulérní hovado, jehož jediným cílem je znepříjemnit vám den a třeba se vás pokusit i zmrzačit. Když se k tomu přidá ještě vrtkavé počasí a katastrofální stav našich silnic, není divu, že občas uvažuji, co by bylo lehčí - klasická cesta autem, rallye nebo zápasy s buldokem? Občas už mám opravdu sto chutí si pořídit buldoka a píchnout mu nějakou injekci na agresivitu, a pak tohle rozzuřené monstrum na sebe pustit. Reflexy už mám totiž takové, že bych ho porazil levou zadní.

Ledové království - je to vskutku pro děti?

7. května 2017 v 20:38 | Matty |  Zamyšlení
Ledové království. O téhle pohádce se od roku 2013, kdy vyšla, mluví jen v superlativech. Zajímalo mě, co na tom ti lidé tak vidí, pro mě to dosud byla jen další dětská pohádka. Když jsem se na ni ale poprvé podíval, musím říci - nikdy jsem se nemohl více plést. Nebudu přehánět, ale v mém pomyslném žebříčku stavím tenhle majstrštyk na roveň legendárnímu Lvímu králi. Disney odvedlo skvělou práci.

Změna je život...

7. května 2017 v 18:09 | Matty
a tak i můj blog musel svléci starý pesimistický kabátek. Za necelé dvě hodiny jsme s Katkou vymysleli tento nový design,který může připomínat leccos, třeba mně připomíná pomalu se blížící léto. Žádná modrá nebo zelená se tedy nakonec nekonala, ale blog je nyní stylizovaný do hezkých a zářivých barev. Hned z toho vyzařuje jiná nálada, než z té záplavy Smrtek s kosou, že? A protože jsem kočkomil a doma mám dvě chlupatá tornáda, ty kočičí pacičky u rubrik jsem si vypůjčil od mé zlaté Kočkomilky, která se na mě snad nebude zlobit. A zanedlouho, až se mi do toho bude chtít, tady stejným způsobem přibydou i odkazy na skvělé blogy, protože se ze mě nyní asi stane vyhledávač dobrých autorů. Kočkomilka, stejně jako Dorka a Ruža už u mě mají místo jisté. Doufám, že se vám tady bude od teď dýchat o něco lehčeji, stejně, jako mně. A když už jsem v tom víru anket, jako před dvěma hodinkami, zeptám se vás i teď: co se vám líbí a nelíbí? Snesu cokoliv, pochvalu i kritiku, jen směle do toho, ať vím, co se tady dá ještě vylepšit. Zítra se opět můžete těšit na další článek, takže vám děkuji, že mě stále vyhledáváte, je skvělé mít pár věrných čtenářů. Snad vás nyní budu zaplavovat hromadou úsměvů místo hromadou obav o můj i váš život, to byl hlavně účel téhle změny. Usmívající se

Je čas na změnu?

7. května 2017 v 15:45 | Matty |  Nezařazené
Milí čtenáři, protože se mi vás tady poslední dobou rojí poměrně dost, asi jako včel na zahradě, mám na vás jednu malinkou otázku. Kdysi v době Metuzalémově mi Kočkomilka Jana pomáhala vytvářet design blogu, který tady leží a běží (a smrdí) už skoro dva roky. Potřebuji tedy vědět, jestli tenhle pesimistický design plný Smrtek a šedé barvy není už trochu moc omšelý a nevybízí vás náhodou k myšlenkám na sebevraždu nebo Modrou velrybu. Nechtěl bych platit výlohy za váš funus, to opravdu ne. Kdo by mě pak četl? Ale k věci. Tenhle design se mi opravdu zdá takový přehnaný, podle mě polovina čtenářů opustí stránky jenom poté, co tohle vidí, očekává totiž články plné depresí a podobných krávovinek, ale humor žádný. Přišlo mi tedy na mysl, že bych blog stylizoval během pár dní do poněkud veselejších barev. Nebude to tady samozřejmě hrát všemi barvami jako Marty v Madagaskaru 3, ale nějaký hezký odstín modré nebo zelené by tady tomu dodal hned jiný šmrnc, nemyslíte? Odpovězte mi prosím dole do ankety nebo do komentářů, pokud si sem najdete cestu. Zdraví váš Matty. Smějící se

Když to zkrátka někdo přežene

7. května 2017 v 10:07 | Matty |  Životní trapasy
Sportovní zápasy mají v sobě cosi víc. Je to obvykle skvělý zážitek a je takřka samozřejmé, že se hraje fair-play a soupeři se projevuje úcta. Jenže ne vždy to tak platí, jak mi dokázal jeden náctiletý hoch z nejmenovaného klubu. Jeho příklad krásně ukazuje, nakolik může touha po výhře zatemnit mozek.