"Divoký" víkend

28. května 2017 v 20:58 | Matty |  Nezařazené
Víkendy jsou pro člověka čas odpočinku, chvíle, kdy má čas jenom pro sebe, kdy vypoklonkuje manželku nebo manžela do lázní spolu s potomkem a tchýní a udělá si, co se mu zachce. Proto jsem se rozhodl půlku soboty a neděli strávit v hezkém moravském městečku jménem Kroměříž u jedné osoby, kterou dobře znáte. (Pokud ji dobře neznáte, asi jste sem zabrousili poprvé nebo máte inteligenci středně pokročilého paviána. Odpouštím vám, díky vymytému mozku a přijímacím zkouškám minulého dne se moje inteligence blíží prvokům). A nyní, tady je ten zbrusu nový a v budoucnu určitě slavný článek.



Protože Kroměříž je v mém současném postavení trochu z ruky a já nemám za barákem ranvej a osobní Learjet, musel jsem využít situace, a díky přijímačkám v Olomouci, které jsou od Kroměříže zhruba 50 kilometrů daleko, jsem se dostal tak říkajíc na dostřel a domluvil se u Káti na přespání. Hlavní událostí víkendu byly samozřejmě přijímačky a až potom kamarádi, ale znáte to, dopadne to nakonec přesně obráceně. K přijímacím zkouškám se váže taková hezká příhoda, dojeli jsme ve čtyři ráno, oba usnuli, a já v 7.50 zjistil, že zkoušky se konají úplně jinde, než se momentálně nacházím. Trocha adrenalinu hned po ránu.

Odpoledne, po čtyřech hodinách v saku (byl jsem v něm jako jediný, připadal jsem si jako debil) jsem dojel do Kroměříže a byl tam zanechán jako novodobý Jeníček. V zásadě nyní nastávaly dvě možnosti. Buď Káťa přijde, pozdraví mě a odnese si mě domů jako suvenýr, nebo mě nepozdraví, dá mi facku a já půjdu na hotel a na autobus domů. Možnost číslo jedna mi byla milejší a štěstí při mně stálo, takže jsem se octl u Káti doma a měl pocit, že jsem vstoupil do bludiště. Bydlím totiž v bytě 3+1 a tady toto vypadalo spíš jako barák 10+4, samý pokoj, k tomu zahrádka. Hned po deseti minutách jsem sebou praštil na schodech do patra, takže začátek jak hrom.

Když jsem se ze schodů skutálel ještě několikrát a svými slovními obraty ze sebe stále dělal nervózního idiota, vyrazili jsme do kina, kde jsme si zarezervovali dva lístky na Piráty z Karibiku 5. Než jsme vešli do sálu, koupil jsem si malé občerstvení v automatu a čekali jsme vzadu na schodech. Schody nemám rád. Schody mě děsí. Zase jsem z nich spadl, vzal jsem omylem dva místo jednoho a málem si zlomil kotník. Jsem prostě fušer.

Samotný film byl, oproti čtvrtému dílu, znovu o level výš. Zvlášť mi utkvěla v paměti jedna hláška, po které jsme se oba málem udusili smíchy:

Námořník: "Ale kapitánem na moři je teď Barbossa. Má deset lodí plných děl. Každá koule váží osmnáct liber."
Jack: "Má jednu nohu a tak těžký koule?"

Film skončil v půl jedenácté, ale cestou domů jsme se zpozdili u pozorování hvězd na malém hřišti. Sami dva, na malém hřišti v prázdné ulici - to nebylo asi jenom o hvězdách…

Doma Káťa vytáhla překvapení, které pro mě připravila, láhev sektu. Zašpuntovaná byla klasickým korkovým špuntem. Proč to píšu? Protože jsme s tím debilním špuntem zápolili deset minut, použili při tom příborový nůž, otvírák na pivo, špikovací jehlu a bůhvíco ještě, a celou dobu jsme se báli, že nám láhev s ranou vyletí ke stropu, do obličeje, nebo do trika spolu s tím sektem. Ve finále nám půlka zátky zahučela dovnitř a spolu se sektem jsme tak upíjeli kousky korku.

Protože alkohol patří mezi látky s omamnými účinky a v tom sektu ho zřejmě bylo požehnaně, začínal jsem se bát, abych za chvíli netancoval polonahý na stole. Nejsem velký piják a už trocha alkoholu mě přivede do zajímavého stavu. Korunu tomu všemu nasazoval kocour Theo, který na mě permanentně civěl a zřejmě mě vraždil pohledem. Ještě, že má jenom tři packy, aspoň mě nedožene, až to přeženu.

Spát jsme ve finále šli v jednu ráno, noc se nám ještě trochu protáhla, Helenka Vondráčková by na nás byla pyšná. Vstát jsme chtěli brzy, abychom ještě zkoukli jeden film, jenomže protože v posledních dvou dnech jsem naspal dohromady asi tři hodiny, tahala mě Káťa z postele hodinu před odjezdem autobusu. Ještě chvíli spát a mohl bych tam zůstat na další den a podle rozpoložení Káti možná permanentně. To by jí asi ani nevadilo.

Dnešní odpoledne se pak změnilo v hotové martýrium. Z Kroměříže do Brna to šlo vše hladce, kromě nerudného řidiče, který zjevně nebral ohled na moji poruchu, a když jsem mu nemohl ihned sdělit číslo sedačky, málem byl sprostý. Pravé problémy začaly v Brně, protože napřed jsem zabloudil cestou přes obří nákupní centrum, a na slavné D1 jsme nabrali skluz tři čtvrtě hodiny. Prošvihl jsem tak spoj z Prahy do Varů a byla ve mně malá dušička. RegioJet naštěstí přeložil moji jízdenku na příští spoj, ale najít v něm místo, to byl kumšt, dost jsem se bál, že mě nepustí dovnitř. Nakonec jsem dorazil domů po osmi hodinách a myslel jsem, že se rozpadnu na orgány. Cestovat hromadnou dopravou je sice levné, ale někdy u toho člověk dosti trpí. To jsem ještě jel tou lepší třídou, jet takovou cestu klasickým autobusem, rozteču se ve Varech jako zmrzlina, když ji vyndáte na sluníčko. Já chci do toho Brna!

Takže, abych to nějak zakončil, ten víkend byl moc hezký, ale cestování na takovou vzdálenost je dost o hubu. Z Brna do Kroměříže je to naštěstí jen zhruba 60 kilometrů, to už je snesitelné. A píšu to jen proto, že jsem se během cesty domů koukal na své přihlášky na vysoké a vyskočilo mi, že jsem přijat na Fakultu sociálních studií do Brna. Hlavní cíl se povedl, a Káťa teď bude, zaplať Pánbůh, o něco blíž. Tak snad mi to s ní vydrží, nebo kvůli ní riskuju kariéru.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 28. května 2017 v 23:03 | Reagovat

Tedy jestli nešlo o nadsázku a fakt jsi dvakrát leštil schody, měl bys s tím něco dělat! A tím tedy nemyslím sletět potřetí. ;-)

Tak to je super, že to vyšlo, blahopřeju! Vám dvěma moc fandím! :-)

2 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 29. května 2017 v 9:25 | Reagovat

tak nevím jestli mám inteligenci středně pokročilého paviána, ale úplně si nejsem jistá, která slečna je Káťa, ale tak nečetla jsem všechny tvé články..

Tak ať vám to vyjde..

cestování vlakem je fakt hrůza, toho jsem si na vysoké užila až až, zlaté auto

3 Kory Kory | Web | 29. května 2017 v 9:41 | Reagovat

Pokud mohu radit, dej si do menu jinou svou fotku, myslím, že na nějakejch fotkách z toho plesu jsi vypadal docela přijatelně, ale upřímně řečeno na týhletý je moje první myšlenka něco jako... ne, ne. Psát to nebudu. Ale není to prostě nic hezkýho. Asi ti prostě nesekne ta kšiltovka.
(sorry že to není k tématu)

4 Jana Jana | E-mail | Web | 29. května 2017 v 10:01 | Reagovat

Já si u čtení říkala, bože, to je pako :D :D :D ale tak aspoň víš, že horší než první dojem dlouho nic tak "nepokazíš" :) Ale prima čtení.

[3]: Jo, z maturáku nebo co to bylo máš mnohem lepší fotky ;)

5 Ta, jejíž jméno se nevyslovuje Ta, jejíž jméno se nevyslovuje | 29. května 2017 v 16:45 | Reagovat

Milý Matýsku, jsem ráda, že se Ti u nás líbilo a doufám, že si to všechno brzo zopakujeme ;) :)

6 Honza Honza | Web | 29. května 2017 v 21:34 | Reagovat

Ten sekt většinou vystřelí sám, jednou jsem tak málem měl po oku :D ... to takové víno je daleko větší oříšek!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama