Kam dostane člověka společnost?

31. května 2017 v 13:23 | Matty
Nebudeme si nic nalhávat, dnešní svět je strašné místo. Nemyslím teď, že každou chvíli nějaký blbec spáchá útok na nevinné lidi, další zmařené lidské životy. Pro dnešek bych se zaměřil na to, jak může být společnost předsudková. Pokud se člověk jen trochu vymyká oněm "společenským konvencím", okamžitě je za outsidera.


Vezměme si jeden nádherný příklad. Nepíšu tady často o něčem ze svého života, dnes ale musím udělat výjimku. Jak víte, koktám, poměrně těžce a poměrně dlouho. Kromě toho, že mi to v praxi komplikuje život, lidé na mě při prvním setkání často koukají dosti divně. Říká se, že v Česku je 200 000 podobných lidí, ale podle všechno všichni, s kterými přijdu do kontaktu, nenarazili ani na jednoho. Řekněme si upřímně, kdo by se nerozesmál, když mě před sebou vidí s otevřenou hubou a já nedostanu ze sebe ani slovo, nebo ze sebe dělám užovku? Uznávám, k smíchu to je, ale kurňa, vžijte se někdo do mé situace. Mám sice smysl pro humor, ale tohle je poněkud přes čáru, protože za to opravdu nemůžu a nedělám to schválně. Jenže tohle lidem okolo prostě nedojde. Nemají se mnou trpělivost a málokdo má ochotu se se mnou vůbec bavit. Dospělo to dokonce do situace, kdy jeden spolužák, v té době mu bylo zhruba dvanáct, na mě před školou vytáhl nůž. V tu chvíli by se ve mně krve nedořezal, protože už tehdy jsem měl o dost víc rozumu než on. Ano, nic se mi nestalo a po posezení u ředitelky jsem mu po čase odpustil, ale nebudu vám lhát, hezké to nebylo. A teď si položme otázku. Proč jsem takový outsider? Jenom kvůli tomu, že na komunikaci potřebuji víc času? Jenže právě kvůli tomuhle mě dost lidí řadí do škatulky s nápisem "Podivín" nebo ještě hůře "Idiot". Pojďte si to se mnou na měsíc vyměnit, vy experti, uvidíme, jak se budete tvářit! Vždyť jsem přece člověk jako vy!

Člověk nemusí být ani jako já, aby ho společnost odsuzovala. Stačí být trochu silnější postavy. Opět, podívejme se pravdě do očí - kdo má dneska dost charakteru na to, aby nekoukal na to, jak člověk vypadá? Jsi trochu silnější postavy? Nejsi supermodel? Okamžitě nemáš téměř nikoho. Přitom můžeš být dokonalý kamarád i něco víc. Vezměme si Káťu, tu, která mi v životě konečně dala i trochu štěstí. Ona nevypadá jako supermodelka, a nikdy nebude. No a co, vadí to snad něčemu? Je to úžasný člověk se srdcem na dlani, navíc jedna z mála, která mi rozumí a bere mě takového, jaký jsem, i s mými chybami. Je trochu ironie, že jsme se našli zrovna my dva - oba se svými problémy, které nás limitují, přestože za ně nemůžeme. Zrovna včera jsme se na toto téma hodně bavili, to mi dalo popud napsat tenhle článek. Nevěřili byste, nakolik dokáže člověka limitovat trochu silnější postava. Chudák Káťa je tak outsider ve třídě, na společenských akcích, nemá kamarády. Jako bych se díval do zrcadla, možná proto si my dva tak dobře rozumíme. Jenže nikdo, kromě několika opravdových kamarádů, nerozumí nám.

Je mi až do breku z toho, kam je společnost člověka schopna dotlačit. Vždyť, komu by nesrazilo sebevědomí, když ho dennodenně titulují "debile", nemá si s kým popovídat, kolektiv se ho straní takovým způsobem, že ho nepozvou ani na společné akce? Není v takovém případě opravdu lepší udělat konec, když nemáte nikoho, o koho se v případě nouze můžete opřít? Kdysi jsem to chtěl udělat, chvála Bohu, nenašel jsem odvahu. Bohužel jsou i tací, kteří ji našli, a už mezi námi nejsou. Mohli mít své problémy, nepopírám, ale mohlo je k tomu dotlačit také právě to, co jsem popsal výše. Na hlavu postavené společenské konvence, ničím nepodložené odsuzování za pitomosti, které by se měly přehlížet. Právě teď se mi chce zařvat: Koktám? Mám silnější postavu? Nosím brýle? Jsem zrzavý, mám pihy, jsem mentálně zaostalejší nebo nedej Bože postižený? NO A CO??? POŘÁD JSEM ČLOVĚK!!
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 signoraa signoraa | Web | 31. května 2017 v 14:07 | Reagovat

Matty, jakákoliv odlišnost, či sebemenší defekt nebo vada na kráse je u nás předurčena k tomu, aby z člověka zbytek lidí, udělal outsidera. Setkala jsem se s tím už u dětí ve školce, kdo se sebeméně liší - je out. Už takhle malé děti dokáží být kruté.
A s postupujícím věkem je to horší a horší. Nikdy proto nezapomenu na kluka, který měl podobný problém jako ty. Chodíval za mnou do kanceláře, kde jsem pracovala jako hospodářka školy a sděloval mi svá trápení. Byl to hezký zdravý kluk, s výborným prospěchem a s nádhernými plány do života. Bohužel zadrhával a spolužáci mu to dávali "náležitě oloupat". V 8. třídě udělal bohužel nevratný krok s fatálními následky. Ted' už by mi bylo skoro 40 let.

2 Malá Černovláska Malá Černovláska | Web | 31. května 2017 v 14:12 | Reagovat

Společnost je hrozně povrchní, na základce jsem nosila skoro kulaté kovové brýle, měla křivé zuby, vlasy podle kastrolu a ještě hroznou barvu, neuměla se oblékat, neměla hezkou postavu a k tomu byla tichý introvert. Dávali mi to sežrat denodenně, jak jsem hnusná a že nikdo tak odporný už neexistuje. Pak se mi dostalo odpovědi, že si za to můžu sama, kdybych nebyla taková divná a hnusná píča, tak by mi nic nedělali :)  nejlepší je se na takové lidi vykašlat a vážit si těch, kteří tě rádi mají :)

3 Eliss Eliss | Web | 31. května 2017 v 14:36 | Reagovat

Já nejsem zrovna moc hezká v obličeji, a na základní škole jsem si užila své. Děti dokážou být někdy opravdu kruté - a nejen děti. Nikdo není dokonalý, ovšem někteří si to stále naivně myslí...

4 Natas Natas | Web | 31. května 2017 v 14:44 | Reagovat

Setkala jsem se s koktáním v práci u několika zákazníků, vždy pomohlo, když jsem je požádala, aby se nestresovali, že máme dost času. Někteří pak skutečně mluvily plynně i když jim to sem tak uklouzlo. Nevím, možná má na koktání vliv stres. Směšné mi to nikdy nepřišlo, naopak jsem se snažila to tomu druhému člověku ulehčit, plno věcí, které chtěli říct, jsem si domyslela.

5 Jana Jana | E-mail | Web | 31. května 2017 v 17:29 | Reagovat

Tedy, asi bych si nedovolila napsat o někom, koho mám moc ráda, že není supermodel. Ale chápu pointu, naprosto souhlasím s tvým rozhořčením ... Znám ten pocit (měla jsem koně, byla jsem "ta bohatá a namyšlená", opak byl pravdou ...).

Jednou se situace obrátí, neboj :)

6 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 31. května 2017 v 20:44 | Reagovat

Milý Matty,
já si říkala, jak tohle všechno zvládáš. Hlavně mě nadzvedla ta poznámka o tom řidiči autobusu...
Možná občas spadne pár ošklivých kapek, ale nejsou mezi náma jen oškliváci. A přes všechno tě musím obdivovat. :-)

7 Kuba Kuba | 31. května 2017 v 21:59 | Reagovat

Pravdivý článek! Jen tak dál :)

8 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 1. června 2017 v 9:50 | Reagovat

Co znamená být trochu silnější postavy?
To by mě fakt zajímalo.
Od kdy je velikost pod 34 a váha 40kg ideál pro každého?!

Nechci aby to vyznělo blbě, ale prostě tomu nerozumím a nevím jestli to není tím, že jsem vyrůstala "v jiné době", ale nosila jsem brýle i rovnátka a měla i jednu dobu 20kg nadváhy ale i tak se mě nikdo nestranil...a nejsem z prachaté rodiny a neměla jsem nejnovější super modely jako dítě nebo na střední...asi to děti kdysi tak neřešili nebo ne ty kde jsem vyrůstala

9 Lucifer Lucifer | E-mail | Web | 2. června 2017 v 11:59 | Reagovat

Z díla poznám tvůrce, slova nikoho nazajímají

10 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 2. června 2017 v 12:08 | Reagovat

[8]: Já neměla brýle nebo rovnátka, ale jinak podobné. Nadváha, hnusné oblečení, nemožné účesy, a taky se mě nestranili. Jenže to je asi v povaze. Stále introvert a spíš tichá, ale když někdo něco zkusil, i na základce, vyřídila jsem si to s ním. Prostě jsem mu to vrátila, taky jsem si na něj otevřela hubu, klidně jsem mu i jednu vrazila, když bylo potřeba, a bylo to. A taky jsem kolem sebe neměla vyloženě násilné šikanéry. Ale kdo nemá povahu na to si to vyřídit a prostě se od začátku k někomu přilípnout a spřátelit se, tak nezáleží na době, vždycky na tom bude hůř.

11 bonneris bonneris | Web | 2. června 2017 v 12:30 | Reagovat

Ahoj, myslím žes to napsat moc hezky. Nějaký škatulkování je mi taky silně proti srsti. Nikdy jsem nebyla úplně hubenďour, vždycky jsem měla pár kilo navíc. Na základce jsem si tak cca do konce prvního stupně nechala šlapat na hlavu, pak jsem práskla pěstí do stolu a byl klid. To samý na střední, s výjimkou teda jednoho grázlíka, kterej byl navíc sám hrozně ošklivej a navíc i hloupej, takže si tímhle asi léčil nějaký komplexy. Každopádně, až půjdeš někam pracovat, ti lidi už tě s tímhle myslím tolik zatěžovat nebudou. Neříkám že tě nepomluvěj, protože lidi pomlouvali a pomlouvat budou, ale co, takoví ti přeci nestojí ani za jednu vrásku, ne? :) Ono každej máme něco, u někoho je to víc vidět, u někoho míň. Vzpomeň si na to, až budeš příště řešit podobný problémy jako jsi už popisoval v článku.

12 Markii Reed Markii Reed | Web | 2. června 2017 v 13:27 | Reagovat

Měl jsem kamaráda, který také koktal a lidé se mu za to smáli. Byl jsem jeho nejlepší kamarád, ale jakmile to překonal a koktat přestal, rázem naše kamarádství bylo fuč. To mi nejvíc vadí. Existují lidé, kteří svého "stavu" využívají.

S tímto článkem máš naprostou pravdu. Já nejsem žádný model, právě naopak. Jsem velká chlupatá koule. Jsem rád, že mě lidé berou takového jaký jsem. Tedy kromě našeho pana tělocvikáře.

Všichni lidé nejsou tak zlí, jak si myslíš. Najdou se i vyjimky. V tvém případě je to Káťa. Lidé s nějakým problémem si vždycky najdou jako nejlepšího kamaráda toho, který má taky nějaký "defekt".

13 hrachajdice hrachajdice | Web | 2. června 2017 v 13:27 | Reagovat

Souhlasím . Jako člověk celoživotně na vozíku vím o čem mluvím .

14 krasny-clovek krasny-clovek | Web | 2. června 2017 v 13:52 | Reagovat

"Nebudeme si nic nalhávat, dnešní svět je strašné místo."

Tak za tohle bych tě nejraději přerazil, fakt. Je to lež jako věž. Žijeme zatím v nejlepší možné době, jaká kdy existovala. Minimum válek, minimum nemocí, vysoký životní standard a svoboda. A i ti koktající podivíni nejsou zavírání do blázinců nebo upalováni, ale jen se na ně koukáme kysele. Stát je v každém případě chrání.

Nemůžeš si stěžovat na ostatní jenom proto, že tě nemaj rádi. Mne taky nikdo nemá rád. Ať už kvůli politice, vlezlosti, způsobu námluv, obscénnímu cynismu nebo kvůli sexuálním tendencím ("preferencím" je moc silné slovo). Člověk si musí vybrat svou společnost a když ho tam nemaj rádi, tak se jim můžeš jenom smát.

15 Matty Matty | 2. června 2017 v 14:50 | Reagovat

[1]: To je hrozné. Je smutné, že tyhle "dětské srandičky" můžou člověka dohnat až k sebevraždě, ale dokud se to nestane, nikdo si to neuvědomí. A opravdu k pláči na tom všem je, že děti mají ty legrácky ještě nejnevinější, čím dospělejší, tím horší... Je to jako křivka, strmě to stoupá a až za určitou hranicí to lidi jsou schopní přejít, ale kdo k té hranici dojde nezraněn a nepoznamenán, že...

[2]: Jako bych se díval do zrcadla, Černovlásko, mně říkali to samé, a když k tomu přidám ještě to koktání, bylo jasné, že moc šancí nemám. Na druhou stranu, pokud to člověk vydrží, ho to dost posílí :-)

[3]: A bohužel takoví pitomci mají mezi námi stále ještě převahu, Eliss...

[4]: Stres na to vliv má, mluvím za sebe, v uvolněném stavu se se mnou dá taky normálně bavit, ale třeba před dvěma týdny, u mé maturity, to byl neřešitelný problém :-) Ještě, že dospělí lidé už jsou schopní tyhle problémy pochopit a nenechají mě v tom vykoupat :-)

[5]: Jani, nejsem lhář, ani ten "hodný lhář". To ke mně nepatří, ale Káťa to naštěstí chápe :-)

[6]: Jo, Dorko, ten mě dohřál pořádně, ale časem se tomu člověk naučí smát. Kdybych si bral všechno až moc osobně, to už se asi někde houpu :D

[7]: Děkuji :-)

[8]: Je to možné, dnes je zase trochu jiná doba, ale myslím, že podle těch zkušeností, co zažíváme já, Káťa a několik jiných přátel, to dnes děti řeší hodně.

[10]: A já bohužel takovou povahu nikdy neměl, Ann, jsem spíše introvert, a s takovou to bylo těžké. Ale co, je to za mnou, začnu nanovo a snad najdu i pochopení :-)

[11]: Děkuju :-) Je fakt, že s věkem už jsou lidi rozumnější a řešit to snad nebudou, na začátku se asi podívají trochu divně, ale co na tom, dokud nejsou hnusní, beru vše :D Na druhou stranu zase souhlasím, že na vola narazíš všude.

[12]: Tak to opravdu nevím, co se mezi vámi zlomilo. Kdybych jednou přestal koktat, kamarádství by snad nezmizelo, protože jako takový se neměním spolu s řečí. Ano, pár hodných lidí se vždycky najde, to jsou ti praví kamarádi a třeba něco víc, a jak říkáš, Káťa je v tomhle na špičce :-) Život mě naučil jednu věc - přátele si drž blízko a volů si nevšímej :-)

[13]: To mě moc mrzí. Není každému shůry dáno, ale vidět a zažívat něco takového je vždy hrozné. :-( Přeji hodně štěstí do dalších let.

[14]: Nejlepší době? Dost možná, pokud jde o životní úroveň, uznávám, tam nemůžu říct ani pumpička. Ale co společnost? Odpovězte mi upřímně: potkal byste, dejme tomu, před rokem 1900 na ulici člověka, který by vás označil za debila jen proto, že mu nejste okamžitě schopný říct, co potřebujete? Myslím, že ne. Souhlasím s tím, že si člověk musí vybrat svoji společnost, jenže ta společnost se dnes, v tom povrchním světě plném předsudků, hledá hodně těžko. Člověk, aby zapadl, se musí přizpůsobit, dělat ze sebe tupou ovci. A bez urážky, to já nikdy dělat nebudu. Jsem svůj, se svými silnými stránkami i chybami, a to nikdo nezmění.

16 B. B. | 2. června 2017 v 15:23 | Reagovat

Skvěle napsaný. Neboj, bude líp. BTW. na té nové fotce ti to fakt sekne. ;-)

17 Bára Bára | 2. června 2017 v 16:31 | Reagovat

Milý Matty, i když plně rozumím tomu, že s tvým problémem to opravdu není vždycky růžové, napíšu ti jednu radu. (A to si vážně nechci hrát na příliš chytrou) Vše je o tom, zda si to sebevědomí necháš srazit!  Nesouhlasím s tím, že tě společnost okamžitě odsoudí kvůli vzhledu. Moje spolužačka na základce taky nebyla žádná krasavice, navíc ona měla opravdu velkou nadváhu. Ve třídě však patřila k těm "oblíbeným". A víš proč? Nikdy nikomu nedala záminku k tomu, aby jí ihned odsoudil. Jasně, ona byla oproti tobě velký extrovert, ale to je fuk. Zdravě sebevědomé vystupování mohou mít i introverti. A promiň, jestli se pletu, ale z tvých článků se mi zdá, jako bys to už vzdával a smiřoval se s tím, že budeš navždy prostě ten "ousider"(což vážně nejsi, věř mi!) jen kvůli koktání. Zapomeň na minulost a soustřeď se na to, co tě čeká. Na vysoký potkáš úplně nové lidi, mnohem vyspělejší a rozumnější. Navíc, kdo potřebuje tucet kamarádů, stačí jeden, dva, s kterými je ti opravdu fajn.Ty máš to štěstí, že jsi pravého přítele našel v Kátě. A kdo ví, třeba to přeroste v něco víc. To pak budete úplní šťastlivci, protože chodit s nejlepším přítelem je vůbec to nejlepší.

A ta nová fotka je vážně super ;-)

18 pihovatá vopice pihovatá vopice | Web | 2. června 2017 v 16:52 | Reagovat

Ono je to možná i jako začarovaný kruh. Čím větší má člověk nervy, tím víc asi i zadrhává. Znám jednoho pana doktora, tomu se to taky stává, časem se to hodně zlepšilo. Dneska je to starý pán a zadrhne jen občas, když je unavený, nebo když je právě z něčeho nervozní.

Mě taky označili za podivínku, já se zase straním lidí, ve společnosti mám problém vůbec promluvit. Na ulici sbírám střepy z rozbitých lahví, aby se neporanily děti a zvířata. Viděla jsem jednou psa, který šlápl na velký střep a prořízl si tepnu. No a už i tohle stačí k tomu, aby si na mne lidi ukazovali jako na starého blázna....

19 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 2. června 2017 v 18:21 | Reagovat

Nemůžu souhlasit s tím, že by to bylo dobou. Tohleto čtu často: "ta dnešní doba" a "dnešní svět je zlej". Přitom lidi jsou pořád stejní, jenom si minulost idealizujeme. Před sto lety by se na tebe dívali úplně stejně.
To samozřejmě nic nemění na tom, že lidi dokážou být zlí. A zvlášť děti a mladí, které potkáš ve škole. A když není po ruce někdo, kdo koktá, nebo má aspoň ošklivé brýle, vyberou si oběť klidně pod ještě nicotnější záminkou. :/

20 Kory Kory | Web | 2. června 2017 v 20:21 | Reagovat

Lidi jsou často hnusný kvůli mnohem menším věcem, než je koktání. Stačí nebejt úplně společenskej, mít dobrý známky, nemít ty nejvíc swag hadry a už to jede. Ale co teprve potom když má někdo takovýhle reálný hendikep. Lidi si prostě potřebujou zvyšovat ego a pořád si navzájem i sami sobě dokazovat, že oni jsou lepší. Je to smutný, ale dělá to většina lidí, já občas taky, občas, když si to neuvědomím. I blbý pomlouvání něčích fotek na instagramu. Člověk se sám cítí líp, když si řekne, že jiný j ena tom hůř. Ale ve výsledku to je úplně na nic, jediný, co to způsobí, je, že to poškodí toho člověka.
Ale rozhodně to není dobou, je to prostě lidma...

[5]: Myslím, že si ta holka svůj vzhled uvědomuje, tak by bylo možná i trapný říkat, jak je nádherná, když třeba není, ne? Myslím, že ve výsledku je mnohem cennější upřímnost než laciný mazání medu kolem huby.

21 Kory Kory | Web | 2. června 2017 v 20:22 | Reagovat

Jo, a ta fotka je fakt výrazný zlepšení.

22 Jana Jana | E-mail | Web | 2. června 2017 v 21:04 | Reagovat

[20]: zastávám názor jen názor,ze ne všechno prádlo se pere na veřejnosti. Ale každý má jiné hranice.

23 L L | 2. června 2017 v 22:15 | Reagovat

Jo, svět je strašný místo, protože je společnost předsudková. :( Jsou lidi, co nemají co jíst a kde spát, ale jo, předsudky jsou to, co ti zničí duši...

24 shira-elizabeth shira-elizabeth | E-mail | Web | 3. června 2017 v 8:53 | Reagovat

Já znám celé dva lidi, co koktají ^^ Ten jeden hlavně, když je nervózní..
A ten druhý prostě tak nějak občas, když to na něj přijde. Jen mám vždycky pocit, jako by ho to skoro bolelo, že se nemůže vymáčknout a tak...
Neznám nikoho, kdo by některého z nich neměl rád, pokud jim k tomu nedali nějaký pádný důvod.
Jsem ze společnosti divnejch lidí, u nás bylo vždycky zvláštní bejt normální :D
Hodně štěstí s existencí ^^

25 Asterius Asterius | E-mail | Web | 3. června 2017 v 11:12 | Reagovat

Hm, svět je plný zlých a sobeckých lidí.
Ale ne všichni jsou takoví. Hlavu vzhůru. :-)

26 Jana Jana | E-mail | Web | 3. června 2017 v 13:51 | Reagovat

[15]: nejde o to,ze bys měl lhát. Ale já nevím, některé věci se prostě neříkají nebo já nevím no. Některé věci,a evidentně každý tak vnímá jiné věci, nejsou úplně vhodné :) a vím o tom své, to zas neboj ...

27 Srdcová Dáma Srdcová Dáma | Web | 3. června 2017 v 13:52 | Reagovat

[3]: Musím bohužel souhlasit :-( .

28 Pražský poděs Pražský poděs | E-mail | Web | 3. června 2017 v 16:08 | Reagovat

Tak nebul, jak je svět zlej.

29 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 3. června 2017 v 17:52 | Reagovat

[10]: s tím souhlasím, na tom něco je :-)

30 Viollet Viollet | E-mail | Web | 3. června 2017 v 20:17 | Reagovat

''Dnesni svet je strasne misto''... A kam by ses teda rad narodil? V dnesni dobe je spolecnost daleko tolerantnejsi, nez byvala v minulosti, i kdyz se tak obcas nezda.

31 Xira Xira | E-mail | Web | 3. června 2017 v 22:52 | Reagovat

Koktání se nedá nějak odnaučit?

32 Aa'esha Aa'esha | Web | 3. června 2017 v 23:02 | Reagovat

Celkově s článkem souhlasím. Ale když se podíváme na Zemana nebo Trumpa, tak nejde tvrdit, že vzhled vždycky limituje.

33 Karryanna Karryanna | E-mail | Web | 4. června 2017 v 0:39 | Reagovat

Já když čtu či poslouchám takovéhle historky, tak nikdy nevím, jestli jsme já a mé okolí tak divní, nebo já tak zaslepená ^^; Ale možná je to hlavně odstup let (přeci jen, na střední jsme měli svůj „klub outsiderů“, bylo nás několik z různých tříd a byli jsme úžasná parta, ale zjevně nás spolužáci moc nebrali), možná škola života (ve vchodu jsme mívali mladého muže s mentálním postižením, semotamově jsem asistovala lidem s DMO, lehce koktajícího kamaráda jsem měla od půlky střední, o kamarády či příbuzné kulatějších tvarů taky nouze nebyla).
Každopádně bez snahy obviňovat Tě z přehánění, je pro mě hrozně těžko představitelné, že je obecně společnost až tak zlá.

34 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 4. června 2017 v 11:55 | Reagovat

Taky jsem se nikdy nesetkala s člověkem, který koktá. 200 000 působí na Českou republiku jako poměrně velké číslo, ale když se rozhlédnu kolem sebe, tak moc není.
Znám plno lidí s různými vadami a nikdy jsem s nimi neměla problém. Snažím se být trpělivá a myslím, že i jsem.
Každý z nás má předsudky a abych se přiznala, bývám skeptická vůči lidem, kteří jsou v depresích nebo mají nějaké psychické body. Je to odůvodněno tím, že dřív jsem k nim předsudky nemívala, ale oni se ke mně nechovali hezky a všechno to sváděli na své deprese a na své bloky. Takže když o někom slyším, že si nemůže najít přátele/práci/holku jenom proto, že má problém mluvit s lidmi/ má depresi/ má trauma, jen se oklepu a jsem k němu přísná, protože to "jde překonat". Jedna část mého já mě upozorňuje, že to může být pravda a abych byla realistická a soudná. Ale kvůli předsudku, který jsem si vypěstovala na základě špatných zkušeností s těmito lidmi, to prostě nedokážu.
Jinak s předsudky vůči mé osobě a i jiným se snažím, ne přímo bojovat, ale nevšímat si jich.
Tvoji spolužáci jsou hrozní a to co dělají je prostě hnusné. Myslím, že podle toho, co píšeš jsi v právu, i když...

Myslím, že s koktavostí se dá něco dělat. Myslím různá cvičení, sezení u psychologa nebo jiného odborníka na danou problematiku, by to šlo jistě trošku zlepšit. A když ti rodiče platí povinně pojištění, máš na to právo. Zkus si o tom něco zjistit. Ale určitě je to běh na dlouhou trať, to je jisté.

35 outcry outcry | Web | 4. června 2017 v 20:50 | Reagovat

Nechci, aby to znělo nějak povýšeně... Já si třeba tohle, co teď napíšu o sobě nemyslím, ale hodně lidí mi tvrdí, že jsem hezká a měla bych být modelka a proč už někde nechodím po přehlídkách apod. Hodně lidí mě hned od pohledu označí za namyšlenou a to jen proto, že vypadám v jejich očích jako hezká holka. Nezkusí se mnou ani prohodit jedno slovo. Pak, když někdo se mnou pár slov prohodí i uzná, že jsem celkem normální. Často se se mnou lidé baví a uznávají mě jen kvůli vzhledu. Přitom se ani nesnaží vnímat, že něco dělám a za něčím si jdu. Setkávám se dennodenně se závistí a pomluvami... Nevím, ale raději bych měla nějaký to kilo navíc a byl by svatej pokoj... Nikdy si nevybereš. Vždycky se najde něco za co Tě ostatní budou nenávidět nebo se Ti stranit... Kupodivu i kvůli pozitivní věci..

36 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. června 2017 v 21:16 | Reagovat

Až do 5. třídy jsem byla docela "stejně" velká jako ostatní, pak jsem zůstala sedět a na těch správných místech se zaoblovala. Byla jsem nešťastná, že jsem tak malá, ale teta mi řekla: Jsi malá, ale foremná, rovnoměrně "rozložená". Najdi na sobě něco hezkého- oči, rty, úsměv, důlek na bradě, hoď to za hlavu. Znám jedno zaklínadlo: Už je ti líp? - jako odpověď na posměch. Není to lehké, ale zvyknou si tě brát takového, jaký jsi. Zadrhávání je opravdu spíš z rozpaků, právě ze strachu, že neřekneš co chceš. Pěkně pomalinku, rozvážně, jako by ses t zamyslel a bude to lepší. Pomluv si nevšímej. Není na světě člověk ten, co by se zalíbil všem. :-)

37 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. června 2017 v 21:22 | Reagovat

Měli jsme ve třídě dvě sestry. Dcojčata, ale kupodivu dost rozdílná. Jedna bylůa krásná jako porcelánová panenka- vlasy vlnité tmavé, pleť světlou, oči modré, štíhlá vyšší. Druhá sice také štíhlá, vyšší, ale pleť s pupínky, vlasy skoro rovné. Byla na rozdíl od té krásné - stydlivější, usměvavá, veselá. Pro koho myslíš, že kluci v tanečních chodili víc? Pro tu krasavici ne, styděli se  mysleli si, že je domýšlivá. Nebyla, jen prostě vážnější povahy. Vdaly se ale obě a ta "obyčejnější" jaksi zkrásněla později. :-)

38 Ruža z Moravy Ruža z Moravy | E-mail | Web | 4. června 2017 v 21:23 | Reagovat

Omlouvám se za překlepy-dvojčata :-(

39 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 5. června 2017 v 9:25 | Reagovat

[15]: Já jsem ohromný introvert a vždycky jsem byla. A ještě větší stydlín. Ale introverze ti nebrání dát posměváčkovi do čumáku (nebo kamkoli jinam :D) tak, aby si to příště rozmyslel. Já to dělala. A bylo :D To není introverze, ale ráznost a odvaha k tomu vystoupit. Ne každý to dokáže, ale neschovávat to za introverzi, prosím.

40 Necroparanoia Necroparanoia | E-mail | Web | 5. června 2017 v 15:04 | Reagovat

Koktání chápu. Přítel se taky někdy zadrhne, hlavně když je ve stresu. Vždycky se mu snažím pomoct tak, že strhnu pozornost na sebe - což mi naštěstí jde.
Ale je outsiderství a outsiderství. Když mi bylo nějakých 14, byla jsem taky slušnej outsider. Ale mohla jsem si za to sama a vlastně se ostatním ani nedivím že mě nebrali. Nejen že jsem byla ošklivý káčátko, to samozřejmě není důvod někoho nebrat a vyloučit ho z kolektivu. Já jsem navíc  ještě dávala ostatním dost najevo, že jsem něco víc když mi nezáleží na tom jak vypadám a jsem k tomu ještě chytrá. Dneska mi takový holky pijou krev úplně stejně jako jsem tenkrát pila krev já ostatním.
Ohledně plnoštíhlosti - je mi jedno jestli je někdo při těle, z jakéhokoliv důvodu. Někdy za to může nemoc, někdy prostě jen lenost nebo taková ta mantra "kašlu na to jak vypadám, ženský má bejt kus..." Mám na to svoje názory, ale jinak je mi to jedno, nikomu se nesměju. Pokud tvoje přítelkyně Káťa je vyrovnaná sama se sebou a nějaký ten posměšek jí nerozhází (protože určitě to zná, lidi se až moc starají o druhý a málo o sebe), tak je vše v pořádku a je poměrně spokojená. Pokud jí to trápí a může to změnit, není nic jednoduššího než začít. Potřeba to ostatním nandat je silná motivace, já sama jsem toho důkazem.
Nicméně lidi by se fakt měli starat o sebe. Když potkám v kolektivu někoho, kdo mi z jakéhokoliv důvodu nesedne, prostě ho ignoruju a nevidím jediný důvod, proč se mu smát.

41 Falka Falka | 5. června 2017 v 21:00 | Reagovat

Promiň, ale z celého Tvého článku na mě jaksi dýchá nenávist. Dost možná se od lidí vzdaluješ ne kvůli své vadě, ale kvůli tomu, že sis z ní vypěstoval ohromnou zeď mezi tebou a ostatními. S vadou řeči se dá s pomocí logopeda něco málo udělat, to mi neříkej že ne. Další otázka, jež mne napadá je: Nepohybuješ se mezi špatnými lidmi? Dnešní poměrně silně tolerantní společnost mi nepřijde ve shodě s tím, co jsi tu napsal. Normální inteligentní člověk si tě vyslechne a rozhodně ti nebude po minutě nadávat do debilů. Na konec, dávat jako příklad to, když na tebe ve dvanácti letech spolužák vytáhl nůž, je směšné. Děti mohou trpět různými poruchami osobnosti, jedna spolužačka na nás taky vytahovala nůž když jsme byly malé a žádná z nás neměla žádný defekt. Chyba byla v ní - a tak tomu bylo i v tvém případě. Neodsuzuj, neházej všechny do jednoho pytle. Dřív by tě prodali do pojízdného obludaria, myslím, že kvůli nějaké té urážce od idiota si nemusíš dělat hlavu. Mám dojem, že automaticky všechny odsuzuješ za minulé křivdy. To je špatné. Hledej chybu i u sebe, díky.

42 Antea Antea | Web | 5. června 2017 v 21:45 | Reagovat

Každý má něco :-) Ty potřebuješ více času než se vyjádříš já zase než se s někým spřátelím. Výsledek je u obou stejný. Jen postupem věku tě lidé více nechají na pokoji...

43 Amálka Amálka | Web | 12. června 2017 v 21:07 | Reagovat

Ahoj Matty. Smějí se Ti jen proto, že si jejich řeči připouštíš. Kdyby sis jen na chvíli zakoketoval s myšlenkou, že okolí je jen odraz Tvých vlastních myšlenek, tak by sis realitu tímto článkem nikdy neztěžoval - přesněji "nestěžoval by sis" (jak to mají Češi v oblibě:). Lítost a podpora od Tvých čtenářů Ti nepomůže. Jen Tě to ujistí v pravdě, jak je okolí hrozné a spolužáci zlí. Ve skutečnosti je to přesně naopak. Lidi si často myslí, že by potřebovali alespoň jednoho skutečného přítele, alespoň jednu osobu, která jim věří, která je přijímá takové, jací jsou, a svět by byl hned lepší. Ve skutečnosti je to ale jen iluze, protože takový přítel Ti jen ukáže cestu, jak se mít rád sám. A svět je pak opravdu o mnoho lepší, protože když se proměníš ty, reaguje na to přirozeně i okolí a začne Tě taky přijímat. Takového přítele tedy ve skutečnosti vůbec nepotřebuješ. Můžeš to dokázat i úplně sám, pokud zapracuješ na svém sebe-vědomí. Co třeba příště napsat článek na téma čeho si na sobě vážím, co mě baví a v čem jsem dobrý? Věřím, že by bylo o čem psát... Hodně štěstí ;)

44 Leník Leník | Web | 12. června 2017 v 21:17 | Reagovat

Já byla na základní škole šikanována. Protože jsem se nelíčila, nechodila s partičkami ven, byla zamlklá apod. Bylo to hodně nepříjemné. Zažila jsem fyzickou, slovní ale i kyberšikanu.
Vím jaké to je a chápu, jak ses cítil.
Na gymplu už máme naštěstí lepší kolektiv (ťukám).

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama