Dnes naposledy

8. června 2017 v 15:50 | Matty |  Nezařazené
Nakolik může člověku přirůst k srdci sportovní klub? Pokud je srdcař a stráví v něm kariéru, asi hodně, aspoň z mého pohledu. To se mně bohužel nepovede. Příští pondělí se rozloučím s místem, kde jsem strávil úžasné dva roky. A mrzí mě to, opravdu moc. Něco končí, něco začíná, ale stejně, to loučení je vždycky bolestné.


Strávil jsem tu v uvozovkách jenom dva roky, ale ty dva roky mi daly tolik, kolik pět jiných ne. Karlovy Vary, základní škola Krušnohorská. Místo, kde je doma tým jménem KST Karlovy Vary. Jak jsem se k nim vlastně dostal? Celý ten příběh začal v roce 2014. Tehdy se u nás, v pouhém zájmovém kroužku, objevila členka sokolovského týmu, jejíž jméno si pamatuji dodnes, Sulika Dorschnerová. Ta mě po čase pozvala na zkoušku, ale když se dozvěděla můj věk, ještě předtím, než jsem vůbec ukázal, co umím, mi oznámila, že mě nebere. Tenkrát mě to hodně sebralo. Ač Sokolovák, nemůžu tedy baníkovce ani vidět. Uplynul další rok, kdy jsem pokračoval pouze v zájmovém kroužku. Pak jsem se rozhodl vzít věci do vlastních rukou. Kontaktoval jsem asi tři kluby, které v kraji působily, mezi jinými i klub KST Karlovy Vary. Brzy mi došla odpověď od pana Ivana Klůje, který mě pozval na zkoušku. Dohodli jsme se nakonec na jakémsi měsíčním zkouškovém období, kdy jsem trénoval s hráči z klubu. Nakonec jsem se stal oficiálně členem. V ten moment jsem cítil něco jako tajný pocit vítězství nad pí. Dorschnerovou, která mi otevřeně řekla, že hrát v klubu nebudu.

Když se ohlédnu zpět, za ty dva roky jsem se naučil mnohem víc, než dohromady za celých pět let. Ano, začal jsem pozdě a hraju krátce, a úspěchy tedy nesbírám, ale přesto ten sport miluju. Už jen proto, jak skvělou partu jsme ve Varech utvořili. Tady bych rád poděkoval všem členům týmu. Nikdy jsem s nikým z vás neměl nejmenší problém, vyšli jste mi vstříc ve všem, co jsem po vás kdy žádal, a že toho nebylo málo. Budete mi všichni chybět, a pokud se mi podaří vrátit se po studiu sem do kraje, snad se jednou znova sejdeme v jednom týmu. Teď děkuju zejména vám - Jano, Vojto, Ondro, Zdeňku, Borku, Ivane, Pavle, Bohouši, Vráťo - za to všechno, co jsem s vámi za ty dva roky mohl prožít. Na začátku jsem netušil, jak s vámi budu vycházet, jestli nebudu ta černá ovce, co se mezi vás vetřela téměř násilím. Víc mýlit už jsem se ani nemohl. Bylo to jedno z nejúžasnějších období v mém životě a nikdy na to nezapomenu. Co říct na závěr? Hodně štěstí vám všem, ať vás život zavede kamkoliv. Sbohem, a děkuju!
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Joina Joina | Web | 8. června 2017 v 17:28 | Reagovat

Tak ti přeji hodně štěstí a hlavně ty uspěchy. A snad tě to nadále bude bavit.
I když jsem na tvůj blog nechodila neustále, tvoje články se mi líbili a pobavily a hlavně mě to poponeslo výš :)

2 Leník Leník | Web | 12. června 2017 v 21:14 | Reagovat

Jé, klub stolního tenisu :)!
Stolní tenis mám ráda.
Já hraji tenis. Každý rok o letních prázdninách mě trénuje trenér. Tento rok už bohužel nebude, protože bude v práci.
Také mě to moc mrzí :-(. Snad si společně ještě někdy zahrajeme...
Chápu, co prožíváš. Mám to podobné.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama