Brigádnické anekdoty vol. 2

8. července 2017 v 14:31 | Matty |  Životní trapasy
Jak jsem posledně slíbil, hlásím se znovu z koupaliště Michal u Sokolova s další porcí zážitků, při kterých se trhá smíchy nejedna bránice. Protože posledně jsme zabrousili spíše do roviny mých osobních problémů a strastí, podíváme se tentokrát na mé spolupracovníky. Pro jistotu je nebudu uvádět jmény, aby mi nepřišli pohladit holí záda, ale jsem si jist, že se v tom najdou, pokud to budou číst.


Protože posledních pár dní jsem strávil zamčený v malé budce na parkovišti, kde není kromě vydávání lístků nic jiného na práci a nehnete se odtamtud takových devět hodin, těšil jsem se na dnešní práci sporťáka jako feťák na další dávku. Sešel jsem se zde se třemi dalšími děvčaty a vytvořili jsme tak velmi údernou čtveřici. A protože tohle píši přímo z práce, je tentokrát tato porce zážitků vyloženě čerstvá, přímo z udírny. Nejprve, abych u článku trochu nahonil obsah, bych si ale dovolil retrospektivní výlet do minulosti.

Byl jsem opět na parkovišti a k závoře se mi přiblížila skupina aut. První řidič na mě spustil německy a žádal lístek. Pak zaplatil desetieurovkou, a protože přeplatek se vrací v korunách, dostal nazpět 240 korun. Ovšem vzápětí se zmínil, že to mělo být za dvě auta. Jeho známý projel za ním, a tak mi pan Němec dobíhal doplatit parkovné i za něj. Tentokrát se vytasil s dvacetieurovkou, a přeplatek zpátky nechtěl. V ten moment jsem div nesletěl ze židle podruhé za týden, protože se jednalo o ne zrovna malou částku. Nakonec jsem mu peníze vnutil, ale vyskytl se další problém. Protože jsem měl v kase na konci dne 35 euro, začaly mi jaksi docházet české peníze, a než jsem tenhle problém vyřešil telefonátem na kasu, bylo mi z vracení třeba na dvoustovku poměrně horko.

Stejně horko, možná ještě víc, mi bylo o pár minut později, kdy jsem opět vyfasoval parkovné za dvě auta po sobě. První projel, ale protože je vedle závory čidlo na automatické spuštění, začala se závora sama sklápět. V tu chvíli se kolem plnou parou prohnal druhý řidič a chybělo dobře deset centimetrů, aby to do té závory napálil. Následně na mě ještě začal vyřvávat, co že ta závora nezůstala nahoře, a moji argumentaci odmítal akceptovat. Nakonec jsem mu vztekle práskl okénkem před nosem a důrazně mu naznačil, ať vypadne, než se naštvu a vylezu z té budky ven.

Po tomto výletu do minulosti bych se nyní zaměřil na pointu tohoto článku. Naše čtveřice se totiž mezi sebou děsně ráda provokuje. Proto následují rychle po sobě výbuchy smíchu, jako například po tomto. Vyprávím příběh: "Na té závoře to taky není lehký. Představ si, Dádo, tuhle situaci. Přijedeš k okénku, zeptáš se, kolik to stojí, a já tam stojím s otevřenou hubou." V ten moment se Dáda rozesmála a musela si zakrýt pusu, aby nezačala hýkat.

Druhá z dam, pokladní, neustále někam běhá, a jako naschvál pokaždé k jejímu okénku přijde zákazník. To pak musím odložit notebook, skočit na její místo a obsloužit zákazníka sám. Jako bych neměl dost práce, že? Za co jí tu platí? K tomu mě hned ráno pořádně vyplísnila:

"Včera jsem po tobě kontrolovala plážový koše a polovina jich nebyla zamčených!"
"Já tu včera nebyl."
"Myslím včera ráno."
"Proč to neřekneš hned? Ty pořád ze všeho vynecháváš ty podstatné informace."

A poslední, třetí dáma, si přinesla knížku od Viktora Dyka, Krysaře. Protože je to ale náročná četba, přečetla za den sedm stránek. Utahovali jsme si z ní, že by měla číst spíš Padesát odstínů, ale vzhledem k tomu, jaká to je četba, by to asi nepřežila ve zdraví. K tomu měla přes den menší problémy s financemi, ale to není nic nového, nevychází to téměř každý den. Navíc chodí do stejné školy jako já, jen o ročník níže, takže jsme se bavili i o škole a k tomu nás navštívil můj třídní učitel. O zábavu tedy bylo postaráno.

Později toho dne si přišla jedna rodina vypůjčit loďku. Problém byl, že nad Sokolovem se přehnala bouře, a tak bylo v loďce vody po kotníky. Nezbylo mi tedy, než vzít kýbl a vodu vylít. K loďce se ale z mola blbě dostává, takže jsem musel do vody. Proto mám teď šortky mokré po kolena a v sandálech písek a vodu.

Protože se dnes koná turnaj ve vodním pólu, udála se i tato příhoda. Jedna dvojice si chtěla vypůjčit míč na plážový volejbal, ale protože záloha na něj je vysoká, nabízel nám jako zálohu mobilní telefon. To jsme samozřejmě se smíchem odmítli a míč mu půjčili tak říkajíc na dobré slovo.

A protože v tuto chvíli jsou teprve dvě hodiny a směna trvá až do půl osmé, jsem si jist, že nás ještě nějaké zážitky čekají, ale o tom zase příště, na jeden článek by toho bylo moc.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 8. července 2017 v 17:03 | Reagovat

Krysař patří mezi mé oblíbené knížky, máš opravdu skvělé zážitky z brigády :-D

2 NaTyy NaTyy | E-mail | Web | 10. července 2017 v 14:16 | Reagovat

To jsou mi zážitky :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama