Začátky na vysoké škole

19. září 2017 v 10:39 | Matty |  Cestování
Tak už je to tady. Čtyři dlouhé měsíce polehávání, nicnedělání, flákání a já nevím čeho všeho ještě skončily a nastal čas skočit rovnýma nohama do další životní kapitoly. Od čtvrtka bydlím na koleji v Olomouci a pořád ještě si na ten shon zvykám. Přeci jen, vysoké se nadarmo neříká škola života. Tak ale vezmeme to hezky od začátku, co vy na to?



Nebudu popírat, že vzdálenost mezi Sokolovem a Olomoucí je bodem, který hrál při mém rozhodnutí zůstat na koleji hned po opožděném zápisu roli přímo mamutí. 430 kilometrů napříč celou republikou, a k tomu ještě po dálnici D1, to je výkon hodný opravdu ostříleného řidiče. Však jsme při cestě na zápisy zejména na D1 několikrát trnuli hrůzou, autem proběhlo několik infarktů, ve chvíli, kdy nás na zúženém úseku minul jakýsi magor minimálně sto třicítkou, se našla i nějaká ta mrtvička, a když k tomu připočtu výjezd o půl čtvrté ráno a akutní nevyspání, měli jsme zkrátka zaděláno na parádní cestu. Teď si dovolím menší výlet do minulosti a napíšu vám, proč jsme vlastně jeli na zápisy až ve čtvrtek. Celé je to velice jednoduché - původně jsem měl studovat v Brně. Ptáte -li se, proč tam nejsem, jako že určitě, vysvětlení je nasnadě. Čtyři měsíce, nebo možná ještě déle, jsem žil v domnění, že studium v Brně je prezenční. Ve chvíli, kdy jsem si v systému sestavil rozvrh, mi došlo, že mi to celé trochu ujelo. Hádáte správně, bylo kombinované. Nabízí se otázka, co teď. Po hodině panikaření, bušení hlavou o zeď a touhy jít si skočit pod nějaký kamion s výbušninami jsem sedl v jedenáct večer k počítači a napsal na studijní oddělení Univerzity Palackého, jestli se mohu přijít zapsat v náhradním termínu. Slabé na tom bylo, že bylo 4. září a poslední možnost podat tuto žádost byla 31. srpna... Sečteno, podrtrženo a řečeno bez nějakých příkras - posral jsem to na dvě doby. Nevím, jestli při mně stáli všichni svatí nebo jsem v návalu paniky někde upsal duši ďáblu, ale na zápisy v Olomouci jsem se ještě dostal. Asi si umíte představit, jak malá dušička ve mně byla, chvála Bohu jsem to nakonec uhrál, ale celé mě to pořádně poučilo o důkladném čtení papírů. Člověk by neřekl, kdybych to zjistil v květnu po zkouškách, ale mít na to čtyři měsíce a pak hasit něco, co už mezitím přerostlo v regulérní živelnou katastrofu, to je doopravdy extrém.

A tak jsem ve čtvrtek dorazil. Na naší tříčlenné buňce jsem byl první a mohl si tedy podle zákonů silnějšího (které na koleji evidentně platí) vybrat místo na spaní. Protože jsme tři, byla tu individuální postel a jedna palanda. Já pochopitelně zvolil tu individuální. Jinak jsou na celé buňce tři židle, tři stolky, na každém lampička, nad stolem pro každého dvě poličky, tři skříně, lednička, odpadkový koš. Sociální zázemí - WC a sprchy - je společné s vedlejší dvoumístnou buňkou, takže na jednom pokoji je nás celkově pět. Kuchyňka je společná na patře, a už když jsem si šel uvařit kafe, abych trochu rozehnal ospalost, docela dobře jsem si popovídal s jiným studentem. Jinak ale byla kolej poloprázdná, protože hlavní síla dorazila až v neděli.

Ani ne sto metrů od koleje na obě strany najdete postupně Lidl, Penny a Kik, takže o nákupy bylo v tuto chvíli postaráno. Také jsem se hned vydal na nákupy, v Lidlu nakoupil nezbytné potraviny a v Kiku se plácl přes kapsu a nakoupil nádobí, od talířů přes hrníček, příbory, dokonce hrnec na vaření a pánvičku, i když mám teď docela důvodný strach, aby při mých kulinářských pokusech nevyhořela půlka koleje. V prvém případě moc vařit neumím a spíše se učím, a navíc je v kuchňce elektrický sporák, a protože doma máme plynový, je pro mě tohle jako španělská vesnice. Když k tomu připočtu naprosto sedřené informační nápisy jak na sporáku, tak na troubě, no, v tom aby se prase vyznalo. Včera jsem si byl usmažit vejce a nepoznal jsem ani to, jestli se mi už rozehřál olej nebo na kolik jsem vlastně nastavil plotnu. Tolik tedy k mému vaření. Až budete číst o požáru na koleji v Olomouci, bude to na mě.

No, ale dál. Když dorazili v neděli postupně oba zbylí obyvatelé naší buňky, poznal jsem, že jsem si vybral dobrý pokoj. Oba jsou sportovci a nadšení fanoušci, oba hrají stolní tenis - to byla vážně trefa do černého - a oba jsou hodně v pohodě. S jedním z nich jsme po internetu koukli na pražské derby, i když jsme se trochu rozcházeli v názorech, komu fandit - kamarád je Sparťan jako poleno - a když vyhrála Slavia 2:0, bál jsem se, aby ve vzteku nerozbil buňku. Druhý není takový fanda do fotbalu, zato hrával stolní tenis dokonce na závodní úrovni, takže očekávám, kdy si půjdeme zahrát - proto jsem taky vzal dvě pálky. Mimoto hoši docela holdují alkoholu - tady se neshodneme. První z nich si včera večer koupil lahvové pivo (fuj) a než skončil zápas, vyzunkl s přehledem čtyři lahve. Taky potom chrápal, že se to rozléhalo snad až na chodbu, a ráno ho probudit, to byl kumšt. Druhý se vydal do centra do S-Klubu, což má být cosi jako studentský klub, a vrátil se možná tak ve tři ráno. To jsem ještě nespal, protože ve zvukové kulise ozývající se pár metrů vedle mě se moc spát nedalo. Proto jsem se dnes hned po první přednášce stavil v lékárně a koupil špunty do uší, protože další noc už nehodlám absolvovat. Na to, že jsem vstával v půl sedmé, bylo usnutí ve tři na mě dost obdivuhodný výkon. Napřed horko, které nepřebilo ani otevřené okno, a pak tenhle neplánovaný koncert. No, i to jsou výhody žití v jednom pokoji.

Studentské starosti mi sice také začaly, ale ještě nejsou takové, aby se to nedalo zvládat. To teprve přijde na začátku zkouškového období. Jestli jsem si myslel, že chvílemi nevím, kde mi hlava stojí, to jsem asi ještě nepoznal nástrahy ledna a února, ale už teď vím, že to bude teprve ten pravý šrumec. Jo, začátky na vysoké jsou docela o nervy, než si člověk zvykne, že už mu teď nikdo nevybere, nebo najde, kde se najíst, aby nežil rok o rohlíkách a margarínu - o tom hledání menzy a starostmi s ní spojených zase jindy -, ale pravé starosti teprve přijdou. Vysoká je zkrátka čas svobody, kdy člověku nikdo nenakazuje, kdy má být doma (tedy kromě kolejního řádu a vlastního svědomí, abychom zachovali kolorit), ale zároveň je to také velká zodpovědnost. Ještě pořád nevím, jestli tohle byl pro mě dobrý krok nebo kapitální chyba, ale tak za měsíc už budu vědět i to. Vám děkuju, že jste tohle dočetli až sem, rád od vás uslyším nějaké odezvy či vlastní příběhy z vysoké a budu se těšit zase někdy, ahoj.
 

13 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Bloud. Well Bloud. Bloud. Well Bloud. | E-mail | Web | 19. září 2017 v 12:41 | Reagovat

Proboha! Co že to teda vlastně studuješ?:)

2 Nigredo Nigredo | Web | 19. září 2017 v 12:49 | Reagovat

Přeji hodně úspěchů a hlavně si to pořádně užij! První semestr je trochu stresující, ale jak se se vším seznámíš, začnou nejlepší roky života. :)

3 Gipsík Gipsík | Web | 19. září 2017 v 12:50 | Reagovat

U článku jsem se moc pobavila, líbí se mi styl, jakým píšeš, a hlavně to, že máš smysl pro humor a nadhled :) Vzpomněla jsem si díky tomu na svoje vlastní začátky na vysoké loni - to víš, teď už jsem "stará páka", na seznamovák, ze kterého jsem měla přímo hrůzu, na to, jak jsem vinou špatně přečteného času a aby toho nebylo málo, tak ještě jako na potvoru nabouraných tramvají a zabloudění dorazila pozdě na vlastní imatrikulaci a dohnala jsem to jen tak tak, těsně po začátku... Taky pak na ty první dny ve škole ve stylu "Ježíši kriste já vůbec nevím co mám dělat, cože to po nás chtějí ke zkouškám? To se nedá zapisovat tak rychle?! Vybíjí se mi notebook... Kde je zásuvka? Tyvole, no jasný, že jsou všechny obsazený... Ten spolužák vedle mě hrozně nahlas dejchá, to mě asi zabije, tenhle zvuk!" Ale pak po pár dnech si to sedlo, a po měsíci už jsem tam byla jako doma. První zkouškové jsem přežila, prvák jsem přežila... Polovina cesty k titulu úspěšně splněna! Protože ten první rok je prostě nejhorší - úroveň se sice pořád zvyšuje, ale už je na to člověk plus mínus zvyklý, ví, co a jak, ví, kde co má hledat - ten přechod ze střední do prváku je zkrátka mnohem těžší, protože s tím souvisí i spousta administrace a učení se se studijními systémy, prostě všechny tyhle radůstky... Ale časem to prostě všechno přejde a buď si vejšku budeš užívat, protože budeš dělat obor, který tě baví (na rozdíl od docházení na všechny ty nudné předměty na střední, u kterých člověk ví, že v nich nikdy nebude dobrý a nebudou ho nikdy bavit), anebo tě to bavit nebude a pak je prostor buď jít zkusit štěstí jinam, anebo hurá do pracovního procesu, když máš pocit, že škola není vůbec nic pro tebe :)

Tak přeju hlavně hodně štěstí, zejména s tvými novými spolubydlícími!

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 19. září 2017 v 13:18 | Reagovat

wau:-) ale někdy takto posrané věci se poměrně snadno vyřeší a člověk přitom vyšiluje:)

5 M. M. | Web | 19. září 2017 v 14:02 | Reagovat

Já teď v červnu získala bakalářský titul a už teď vím, že to byly ty tři nejlepší roky v mém životě. Nebyla jsem sice na koleji, ale taky pro mě byly začátky dost hektické. Hlavně mi přišlo, že nám nikdo nic neřekne. Což jsem měla vlastně pocit za celé tři roky. Ale stejně to byla paráda. Na výšce se mi líbilo hlavně to, že učitelé s námi jednali jak s dospělými a když se člověku fakt nechtělo, tak do té školy prostě nešel. :D :)

6 Taky prvák Taky prvák | E-mail | 19. září 2017 v 14:05 | Reagovat

Taky jsem letos nastoupila do prváku, ale bohužel takové zkušenosti z koleje nemám :D před pár dny jsem se jela ubytovat a už teď hledám jiné bydlení, protože na té mojí koleji se žít nedá :D
Přeju ti mnoho úspěchu (hlavně ve zkouškouvém období) :) a děkuji za odlehčení nálady při čtení tvého článku :)

7 Vanimaré Vanimaré | Web | 19. září 2017 v 14:18 | Reagovat

Pěkný článek. Když si vzpomenu na svůj první den na vysoké, musím se usmívat. Také jsem studovala v Olomouci a první noc na kolejích byla dost zajímavá. Sdílela jsem pokoj se staršími studentkami z FTK, první večer jsem brečela, jak mi chybí domov (byla jsem na pokoji sama, nikdo tam nebyl). Do školy jsem jezdila čtvrt hodiny tramvají, protože jsem bydlela na Neředíně. :-)
Přeji úspěšný semestr.

8 X. X. | E-mail | 19. září 2017 v 19:41 | Reagovat

Já "jee někdo přidal článek o vysoký, to si přečtu ať si zavzpomínám na svoje začátky loni." Taky je "jé on studuje taky v Olomouci a taky to má mega daleko!" :D Blogerskej svět je malej :D Tak vítej v Olo a na Rošičkách :D

9 Heaven Heaven | Web | 19. září 2017 v 20:27 | Reagovat

Taky jdu do prváku, tak snad to nějak přežijeme :D

10 Matty Matty | 19. září 2017 v 21:04 | Reagovat

[1]: Jednooborovou žurnalistiku v Olomouci :-)

[2]: Stresující je víc než dost, ale taky je to o svobodě :-)

[3]: Děkuji mockrát, koukám, že nejsem jediný se zážitky na hlavu :D

[4]: Taky si říkám, jestli to tady nakonec není lepší než v Brně :D

[5]: Gratuluji k titulu :-) Tak jako, já doufám, že budu aspoň na začátku svědomitý :D

[6]: Nevím, jestli bych privát zvládl, kolej má přeci jen své výhody. Rovněž držím palce :-)

[7]: Na Neředín já taky dojíždím, je tam referentka naší koleje a blízko mám i tréninky, takže znám, jak je to daleko. Hlavně v době, kdy sedmička takhle večer jede jednou za půl hodiny. Zrovna dnes jsem šel pešky :D

[8]: Děkuji mockrát, třeba se potkáme :D

[9]: Co nám zbývá :D

11 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 19. září 2017 v 22:24 | Reagovat

[10]: tak to musel být osud :-)

12 BarbaraJane BarbaraJane | Web | 19. září 2017 v 23:14 | Reagovat

Člověče, jak se ti povedlo poplést formu studia? :D (Ale co vím, žurna by měla jít na MU studovat i prezenčně.)
Jinak ke kolejím - zrovna tohle léto jsem byla v Olomouci na letní škole, bydleli jsme na kolejích a ty odpovídaly tvým popisům. Dost mě to překvapilo, myslela jsem, že koleje vypadají otřesně (nikdy jsem na žádných nebydlela), ale tady byl nový nábytek, pro každého psací stůl s lampičkou, vlastní koupelna na dva pokoje... Prostě luxus oproti tomu, co jsem si představovala. :D

13 Ann Taylor Ann Taylor | Web | 20. září 2017 v 10:17 | Reagovat

Hele, jestli kolej vypálíš vařením, nic se neděje, to dáš :D Já jednou vyudila celý patro, když jsem zapomněla, že vařím, a z celého díla bylo černé cosi na dně hrnce a kouř fakt přes celou dlouhou chodbu :D A ani z toho popletení formy studia si nic nedělej, půlka našeho ročníku, když jsme nastoupili, teprve zjistila, že šlápla vedle s oborem. Protože jim nikdo neřekl, a to včetně "učených studijních poradců na střední", že toto není bakalář s navazujícím magistrem, o kterého nám šlo, ale samostatný bakalář vedlejšího oboru :D Ale aspoň nás to sblížilo :D Jinak Plzeňské koleje zní ještě o trochu chuději vybavené a závidím ti tvůj optimismus. Já už bych na kolej nemohla :D Ale počkej si na tak ten semestr před státnicema (ten semestr, kdy ještě státnice neděláš), to budeš teprve mazák, co už bude mít všechno v malíku a budeš se ušklíbat, jak jsi panikařil na začátku a jak panikaří nováčci:D

14 naoki-keiko naoki-keiko | Web | 20. září 2017 v 10:39 | Reagovat

[10]: Ale v Brně se dá žurnalistika studovat taky a prezenčně. Tak nevím, co jsi dělal.
Já v Brně jsem a taky to byl docela záhul si to všechno dát do kupy abych vůbec mohla začít. Ale myslím, že pokud to přežiju, budu se tomu za nějakou dobu smát, protože v budoucnu to bude ještě horší :-D

15 paralelnisvet paralelnisvet | E-mail | 20. září 2017 v 11:53 | Reagovat

Prožila jsem kolejní život na třílůžáku, kde byly jen dvě skříně, dvě poličky...ale naštěstí aspoň tři postele a stoly :) A to je pro holky prostě málo! :D takže luxus v Olomouci. A člověk, co na takovym spolubydlení nic nepije se buď brzo zkazí, nebo vůbec nevydrží. Každý nervový zhroucení jde přepít v objetí stejně zhroucených spolubydlících.
Hm, tak hodně síly. Tohle je ještě legrace, ty rozjezdy. Počkej až přestaneš chodit na přednášky, protože je prostě nebudeš stíhat.:)

16 Shira Elizabeth Shira Elizabeth | E-mail | Web | 20. září 2017 v 18:47 | Reagovat

Mě teda vždycky přišlo, že se nádobí chová stejně na jakymkoliv sporáku :D
Každopádně hodně štěstí se studiem ^^

17 Matty Matty | 20. září 2017 v 22:53 | Reagovat

[16]: Jako, dnes mi na tom málem utekla hrachovka z hrnce. Tolik tudíž k mému vaření, ono to totiž nebude úplně o nádobí nebo sporáku :D

18 Kája Kája | Web | 21. září 2017 v 7:15 | Reagovat

No ještě se hádejte, jestli Sparta nebo Slavie. :D :D :D

19 Niva Niva | Web | 22. září 2017 v 12:26 | Reagovat

Úplně jsem v tom viděla sebe, taky všechno čtu tak ledabyle, a pak se divím a hasím jako šílená, s jazykem na vestě. Moje osobní tragédie na všechny strany, ale jsem nepoučitelná :D Naštěstí při nás zmatkářích často stojí štěstí.

Kolejní žití je zákeřná věc, já celou dobu trávila na dvojlůžáku, měla štěstí na spolubydlící, ale stejně je to někdy pruda. Potřebuješ si zabrečet (kluci asi ne :D), jít spát až ve dvě ráno anebo naopak brzo, promenádovat se nahý/á... :D A teď si na Erasmu vychutnávám malý třílůžák (tři postele a jeden stůl se židlí, pecka!) a už začínám šílet. Nechci vidět až se budu muset učit na zápočty, protože spolubydlící moc nechápou pojem ticho a já nehodlám opouštět svojí postel.
Tak uvidíme.

Hodně štěstí do nové etapy života :)

20 J.R. J.R. | Web | 23. září 2017 v 18:52 | Reagovat

[2]: Souhlasím ;-) .

21 Kate Kate | E-mail | Web | 23. září 2017 v 23:16 | Reagovat

Můj právě absolvovaný rok na koleji byl tím nejlepším, nejstresovějším a neúžasnějším rokem mého života :-)
Tvůj styl psaní je fajn :-) Moc dobře se mi článek četl :-)
Doufám, že vydržíš! ;-) A že tě vysoká chytne za srdce tolik, jako mě ;-)
Hodně štěstí - tobě, mně i dalším vysokoškolským příživníkům společnosti... :-D  :-)  ;-)

22 yuu. yuu. | Web | 25. září 2017 v 15:27 | Reagovat

Cool! Olomouc je super a 450 km je taky v pohodě!
Dělám si srandu!
Myslím, že Olomouc je krásný město, všechno to tam máš blízko, ale hlavně byty (pokud budeš chtít v budoucnu na privát) jsou levnější než koleje třeba (pokud budeš mít tedy štěstí na byt :P)
Nic, cestou se můžeš stavit do Šumperka!

23 nutriezpardubic nutriezpardubic | Web | 25. září 2017 v 17:27 | Reagovat

Jéé to si pamatuju, taky jsem si říkala, že něco určitě podělám s elektrickým sporákem, protože jsem byla celej život zvyklá na plyn. Akorát jsem z koleje po třech měsících odešla, protože to byl hnus bez soukromí a bylo to docela panoptikum. A moje spolubydlící, která sice byla fajn, se pořád učila a nebo jela domů :D Teď bydlím v bytě se třema klukama, ale za rok mě nejspíš čeká přesun zase na kolej. Holt nechutný pražský ceny...
Nicméně začátky na VŠ zajímavý, ale jak si na to zvykneš, už se ti nebude chtít jezdit domů :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama