DiskoV - návrat

8. října 2017 v 14:33 | Matty
Někteří z vás si možná pamatují, jak jsem kdysi psal o události jménem DiskoV, což je série diskoték na Moravě. Protože jde o diskotéku pro mladé, není tam nouze o alkohol všeho druhu, a když to někdo přežene, bývá noční návrat velice zajímavý. Přesně takový byl i včerejší noční návrat, a protože já u toho byl a byl střízlivý, mohu to všechno podat hezky z první ruky.



Jedna naše kamarádka, říkejme jí třeba Jana, to totiž s alkoholem trochu přehnala. Spolu s ní jsme tam byli ještě já, Káťa, její bratr Michal a kamarádka Eva. (Kromě mě a Káti používám falešná jména, pokud by totiž náhodou četli článek jejich přátelé, protagonisté toho večera by mě asi zabili. Proto ty pseudonymy.) Ještě než se pustím do našeho nočního extempore, měl bych se asi zmínit trochu i o té diskotéce. Konala se v Sokolovně v jakési obci jménem Dřevohostice, kde to je, to se mně neptejte, nevím to. Jedno ale vím naprosto jistě, akustika tam byla příšerná. Dole na sále i nahoře v patře nám pronikaly každou chvíli hrudníkem i bubínky takové ty zvukové a tlakové vlny, proti kterým je tlaková vlna po výbuchu bomby slabý odvar. Přísahal bych, že po pěti nebo šesti hodinách takových vibrací mi slezly nehty a vypadaly vlasy, takže jsem byl rád, že jsem to přetrpěl do konce. Venku navíc byla pořádná zima, takže když jsme stáli ve dvě ráno ve slabém dešti venku a čekali na svoz, drkotal jsem zuby a kolena se mi klepala jako osobě s Parkinsonovou chorobou.

Vůbec poprvé po asi dvou hodinách jsem venku viděl Janu, a okamžitě v objetí nějakého kluka, se kterým právě prováděla vášnivý akt. Naštěstí nikoliv ten sexuální. Dodatečně jsem se dozvěděl, že onen kluk je, cituji, děvkař, takže lépe si holka vybrat nemohla. Už na pět kroků daleko z ní táhl alkohol, až jsem se divil, že to neleptalo sliznice lidí v okolí.

Tady bych si dovolil malou odbočku. Do článku uvedu některé pasáže našeho nočního rozhovoru, a začneme tady.

Já: "Proboha, ať už to jede…"
Káťa: "Za chvilku to pojede."
Jana: (zvedne hlavu) "Kde je Matěj?" (stojím pět centimetrů za ní)
Káťa: (naštvaně) Za tebou…"
Jana: (otočí se) "Jé, ahoj Matěji, kde jsi byl?"
(o minutu později)
Jana: "Kde je Kačka?!"
Káťa: "Já jsem tady."
Jana: "Jé, ahoj Kačí. A Matěj je tu taky!"
Káťa: "Ty vole…"

V autobuse jsem ji na chvilku ztratil z očí, protože oba nastoupili do zadní části a my byli vepředu. Sešli jsme se až na autobusáku v Kroměříži a já ji okamžitě musel chytit, aby nezahučela plnou parou obličejem do nejbližší louže. V Kroměříži naštěstí nepršelo, ale zato byla pěkná zima, takže už nás zuby drkotalo unisono všech pět. K tomu Jana posilněná alkoholem nezavřela pusu, takže po asi pěti minutách už jsem ji měl plné zuby. Hned na autobusáku jsme se pokusili sehnat taxík, ale žádný nebyl, takže jsme se vydali pěšky do jedné prodejny kebabů, protože nám všem kručelo v žaludku. Tady musím zaklepat, vést opilou kamarádku v noci a mokru je docela kumšt. Z jedné strany jsem ji podpíral já, z druhé střídavě Káťa nebo Michal, ona se cestou zakláněla, div nám tam nepředváděla gymnastické číslo, a k tomu neustále otravovala Evu. Ta už byla unavená, bolela ji hlava a Jany měla dost už z autobusu, protože jí vyprávěla jakousi pomatenou pohádku o Červené Karkulce. Chvílemi se chovala jako idiot (jak překvapivě), a jediné, co na ni platilo, byla zmínka o jídle.

Jana: "Ale já nechci jít, já se chci jít vykoupat do Vltavy."
Káťa: "Tady je Morava."
Jana: "Tak do Moravy." (předvádí most)
Káťa: "Ale ty se teď koupat nepůjdeš, teď půjdeme hezky spolu, a když budeš hodná, dostaneš jídlo."
Jana: (narovná se a přidá do kroku) "Jídlo!"
Já: (kroutím hlavou) Chová se takhle normálně, když je opilá?"
Eva a Kačka: "Jo."

Sice pořád říkám, že když se daří, tak se daří, a po nás zrovna jely ten večer nehody jak slepice po fluse, ale před tou prodejnou kebabů jsme natrefili na taxík. Ostatní si šli objednat kebaby a já zůstal venku s Janou sám. Celou dobu jsem ji držel buď v podpaždí, nebo za ramena, ale tady jsem na chvilku povolil v ostražitosti, takže jsem musel opět předvést skok daleký a vzpírání zároveň a znova ji chytit. Pak jsme se dohodli s Káťou, že pojedeme s Janou jako první, abychom ji dostali do baráku, takže jsem ji dovedl k taxíku.

Já: (otevřu dveře) "Tak si hezky sedni, Januško."
Jana: (na taxikáře) "Dobrýý večer…" (leze dovnitř přes prostřední sedačku)
Já: "Trochu se nám přiopila, promiňte…" (připoutávám ji) "Hezky seď, Januško, ať se ti nic nestane."

Radši ani nechci vědět, co si o nás ten taxikář myslel. Ještě štěstí, že mu Januška nekafrala do řízení. Sice nás všechny přesvědčovala, že by řídila dobře, ale protože jsme stále ještě chtěli přežít, nechali jsme řídit taxikáře. Vyhodil nás naproti přes ulici přímo před domem, do kterého však vede několik schodů. Začalo tedy další martýrium. Jak ji dostat do schodů.

Káťa: "Tak, teď dej nahoru jednu nohu… druhou nohu…"
Jana: (dá nohu přes dva schody naráz)
Káťa: "Nene, počkej. (sundá jí nohu na předchozí schod)
Já: "A teď zase jednu nohu nahoru, šikovná…"
Káťa: "Podrž ji, jdu odemknout."
Jana: "Kam jde Káťa? Já chci jít za ní!"
Já: "Ona šla odemknout, hned půjdeme za ní."
Jana: "Jestli mi brácha nedonese ten kebab, já ho zabiju!"
Já: "Donese, donese, vždyť ti to slíbil."

Konečně jsme ji dovedli až do kuchyně. Jana vytáhla telefon a začala si s kýmsi volat. Přitom jsem jí musel pořád upozorňovat, aby nekřičela, než vzbudí celý barák. Dostala sklenku s pitím, kterou jsem jí pro jistotu přidržoval, abychom za chvilku nesbírali po podlaze střepy. Po chvilce dorazili Eva s Michalem, kteří jeli druhou várkou.

Jana: "Já jsem tam málem políbila Mikyho. Kdybych tam zůstala, já bych se snad se všema vyspala."
Eva: "Bezva, to jsme vědět nemuseli…"

Dál už jsem neviděl ani nemyslel, snědl jsem jenom chleba s máslem, abych nespal na prázdný žaludek, a zapadl do postele. Zbytek událostí jsem se dozvěděl až další den ráno. Michal a Eva dovedli Janu nahoru do pokoje, a místo aby spala, tam začala nejprve hledat svoje kapesníky, protože ona potřebovala jen ty svoje. Chápete to? Všichni ostatní tam padáme na hubu, nemyslíme na nic než spánek, a ona hledá kapesníky… Přesně proto nepiju. Kdybych dělal to, co ona, a pak o tom psal, duševně bych se z toho nikdy nevzpamatoval. Kdybych měl tady napsat, co mi letělo hlavou ve vztahu k milé Janušce, červenal by se papír ještě několik stránek. Doufám jen, že vy jste se u toho s chutí zasmáli, protože vám můžu s klidným srdcem říct toto: já bych se smál taky, ale absolvovat znovu už to nechci. Pac a pusu, pac a pusu, vaše super drbna. (Jo, to jsem si ukradl. Ahoj.)
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 8. října 2017 v 17:49 | Reagovat

Nikdy mne nepřestane udivovat,co na takových akcích lidé starší 17 let mají 😂😂😂

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama