Mám krizovku. Skončí blog v propadlišti dějin?

11. října 2017 v 22:30 | Matty |  Životní trapasy
Ano, čtete dobře. Můj blog možná bude muset ustoupit vzdělání, stejně jako ostatní psaní. Nejde o to, že bych právě vyletěl z vysoké - to mě čeká až zítra, pořád mám nějakých sedmnáct hodin života, čili jako průměrná jepice - ale jde o mou dráhu spisovatelskou. O co přesně go, to vám milerád vylíčím v následujícíh řádcích, pokud budete mít chuť a odvahu to číst.


Ono je to totiž takové zamotanější. No, dobře, možná kompetentní člověk by se v tom vyznal... Vy mě fakt štvete. Uznávám, nic v tom není. Píšu knihu - jak překvapivě, že - a nevím, jak dál. Zase. Pokud si pamatujete, podobnou krizovku jsem měl u první knihy, to samé jsem zažíval i u druhé, a abychom to měli hezky kompletní, je to i u té třetí prakticky povinnost. Co mě rozhodně nepotěšilo, je, že přišla po čtyřiceti stranách, tedy přibližně po délce mé bakalářské práce. A to mám v plánu se zase pohybovat kolem dvou stovek... Zkrátka, spisovatel opravdu nemá snadný život, a spisovatel a novinář už vůbec ne. A když je člověk spisovatel, novinář a student vysoké, vychází jako jediný výsledek téhle rovnice hryzání zdi v Bohnicích. Tedy, abych byl přesný, nejprv na koleji a potom v Bohnicích. Ještě štěstí, že tu spolubydlící do pondělka nebudou.

No, víte co, když už jsem to takhle rozkouskoval, dopíšu to celé. Ano, opravdu to, co teď píšu, je třetí kniha. O první víte, jmenuje se Výhra nad smrtí, dost možná tady kdesi najdete článek, kde jsem se o tom zmiňoval, odhadem únor 2017. Tu druhou jsem dokončil v srpnu, momentálně prochází vydávacím procesem a v horizontu pár týdnů bude zase na trhu. Čili mně zase přijdou literární kritici nakopat zádel... Eh, tak dál. A protože já jsem opravdu nadšenec - či spíše idiot - pustil jsem se okamžitě do třetí, tentokrát do úplně jiného žánru, dystopického sci-fi inspirovaného ságou Jamese Dashnera. Jenže jak to tak bývá, když se něco přežene, výsledky nejsou nikdy dobré. To opravdu platí nejen u sexu, milí čtenáři. No dobře, u sexu jsou možná nechtěné, ale někdy dobré, tedy pokud nejste jeptiška, ale ve spisovatelské branži nejsou dobré nikdy, protože z toho vznikne jen další červená knihovna. Nebo přijde taková krize, kdy se kniha ani nehne, jako teď u mě. A do třetice se toho na vás navalí tolik, že nemáte chuť ani čas. Opět můj případ. A když se tyhle dva body nakumulují, nedejbože ještě se sportem či něčím podobným, přijde nevyhnutelně nervové zhroucení z časového presu. A bohužel i konec některých aktivit.

Abyste rozuměli, proč jsem uvedl, že toho mám moc, měl bych něco dodat. Kromě školy a psaní knih pracuji externě pro Hanácké noviny. To je měsíčník, který se podle názvu zaměřuje na oblast Hané, tedy od Olomouce po Kroměříž a Vyškov. S panem redaktorem jsme se dohodli hlavně proto, že potřebuji novinové články do zápočtu. Jenže práce pro noviny mi taky bere dost času. Pro představu vám tady uvedu práci na jednom článku, týkajícího se Dne uniformovaných sborů, který se konal v Kroměříži. Dodám ještě, že se konal v sobotu a redaktor chtěl článek do dalšího večera:

- najít datum a místo konání
- sehnat člověka pro rozhovor
- domluvit termín a místo rozhovoru
- ozvat se do redakce, že si téma zabírám
- dohodnout se s redaktorem na předběžném obsahu
- navštívit akci
- nafotit vše podstatné
- udělat rozhovor
- protřídit a upravit fotografie
- přepsat záznam rozhovoru
- vybrat z rozhovoru podstatné části, upravit znění
- dohledat zbylé informace
- zakomponovat získaný rozhovor do kontextu
- sepsat prvotní článek
- zkontrolovat článek
- znovu zkontrolovat článek
- poslat článek do redakce
- opravit článek dle výtek šéfredaktora
- zkontrolovat opravený článek
- poslat finální článek do redakce


Sami vidíte, že na necelé dva dny je toho hromada. A to nepočítám ještě přesun po vlastní ose na místo konání, v tomto případě čtyřicet kilometrů. Ještě štěstí, že mám v Kroměříži známosti, že, Káťo? Když k tomu dodám, že je třeba připravovat se na ostatní předměty, do nichž musím studovat texty, připravovat prezentace a plnit úkoly, nemám myšlenky už na nic. Ani na psaní knihy, ani na můj milovaný stolní tenis. Vždyť já netrénoval už dva týdny! Zkrátka, ta vysoká mě pomalu, ale jistě, začíná zmáhat, a to jsme pořád na začátku. Co teprv budu dělat, až přijde zkouškový? Vlastně nic, já jsem v klidu, já se toho nedožiju, zítra píšeme test, který sice nebude součástí hodnocení, ale doktorka (vysokoškolský titul Ph.D.) mě po něm nejspíš zabije sama. Jenže, jak už jsem avizoval výše, kvůli tomu všemu jde blog hodně stranou. Takže tohle byl možná poslední článek. Děkuju vám, že jste mě ty dva roky podporovali a někdy si na mě vzpomeňte. A pokud je toto opravdu sbohem, bude se to, co je níže, asi hodit.


S upřímným zármutkem si dovolujeme všem bloggerům oznámit,
že dne 12.10.2017 nás navždy opustil blog

DENÍČEK NADĚJE NÁRODA
i se svým autorem.

Skonal po krátké těžké nemoci ve věku dvou let a dvou měsíců.
Budiž ti internet lehký!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 11. října 2017 v 23:17 | Reagovat

"Vy mě fakt štvete." ?? Jak?

Kytky na hrob najdeš na mým blogu. ;-) :D :-D

2 Jana Jana | E-mail | Web | 12. října 2017 v 4:38 | Reagovat

Neumirej. Nepiš pravidelně, ale čas od času se ozvi ;)

3 Matty Matty | 12. října 2017 v 8:45 | Reagovat

[1]: To je spíš myšleno jako recese. Když přečteš předchozí věty, napřed říkám, že je to složité, pak že by to někdo pochopil, a protože jste jakoby pořád dotěrní, což mě štve, přiznám, že to nic není :D

4 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 12. října 2017 v 9:29 | Reagovat

to chce klid:) na výšce se má učit jen před zkouškovým 8-)

5 Terka Terka | 12. října 2017 v 10:20 | Reagovat

Na VŠ život je třeba se trochu aklimatizovat, bude líp, uvidíš.
Když se po nějaké době člověk naučí si to zorganizovat a najede na svůj systém, často pak najednou zjistí, že má více volného času, než kdy dříve.

Držím pěsti s knihou a až se situace trochu uklidní, zase se nám ozvi! ;-)

6 TlusŤjoch TlusŤjoch | Web | 12. října 2017 v 15:07 | Reagovat

Dynamicky se rozvíjející Blog je vzděláním sám o sobě.

7 Ortie Ortie | Web | 12. října 2017 v 15:47 | Reagovat

Přeji štěstí při studiu a všech aktivitách a moc doufám, že blogový svět neopouštíš natrvalo byla by to věčná škoda...

8 Kája Kája | Web | 12. října 2017 v 17:33 | Reagovat

Když nemáš na koníčky čas, tak je prostě dělej méně často, ale takhle se na ně úplně vykašlat? To je opravdu zbytečné. ;) Věřím, že jednou zase slina na blog přijde. ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama