Vysokoškolské a jiné strasti a slasti

1. listopadu 2017 v 16:11 | Matty
Vysokoškolská kolej je místo, kde se smazávají veškeré rozdíly. Kde každý začíná s čistým štítem a je jen na něm, jak se se vzniklou situací vypořádá. Důležité je ze začátku působit příjemně, nechovat se jako debil a tak podobně, znáte to. Když z vás bude na pět kroků táhnout chlast, budete mít za nehty špínu ze zákopů v Champaigne z první světové a chlupy i na čele, asi nikoho moc neoslníte. Spíše je pak pravděpodobné, že se brzo postěhujete do soukromého privátu. Nebo na ulici, záleží na vás. S takovými vstupními předpoklady máte totiž parádní šanci uchytit se v kastě, která si libuje v přespávání v kartonové krabici pod mosty, lehkých i nelehkých drogách, nezřízeném sexu a tak všelijak podobně. Možná se vám tam i v první chvíli bude líbit, ale až se jednoho rána v mínus deseti vzbudíte s jistou částí svého spolunocležníka narvanou v řitním otvoru, neříkejte, že jsem vás nevaroval.


Já jsem člověk, který ani trochu nestojí o to, aby mu někdo rval nějaké věci do zadku. Bohatě mi stačil zánět slepáku a první vyšetření na ambulanci. Můj svěrač z toho má dodnes noční můry a možná z toho občas i něco pustí… Zkrátka, pokud jsem tak nechtěl rychle skončit, musel jsem se chovat přiměřeně svému věku. To znamená nepřijít na kolej hned první večer zlitý jako Dán. Já jsem se sice ještě nikdy ani nepřiblížil opici, natož zlití jako Dán, ale nepochybuju o tom, že to brzo přijde. Třeba zrovna dnes. V devět večer začíná jakési pasování prváků v jednom klubu. Téma jsou devadesátá léta, a já jaksi pořád dumám nad tím, co si na sebe vezmu, abych tam nebyl za debila. Těch osm let na gymplu mi stačilo.

Vystěhování mi naštěstí v reálné době nehrozí, tedy snad. Kluci jsou oba docela fajn a dá se s nimi zasmát. Navíc jsou oba sportovci. Kuba vášnivě sleduje fotbal a Filip dokonce hrával závodně stolní tenis. Bezva věc. A kromě toho mají oba smysl pro humor. Třeba zrovna jako posledně. Protože oni si nějakým zázrakem naplánovali rozvrh tak, že končí už ve středu, jsem celý čtvrtek na pokoji sám a odjíždím jako poslední. A zrovna ten den týden měla přijít inventura. Nebylo vyloučeno, že se budou na něco ptát. Nastíním situaci, která v pokoji panuje. Na koleji je sice vlastní kolej, ale jak já, tak oba kluci, máme vlastní připojení pomocí routerů. Na kolejích jsou samozřejmě zakázány některé spotřebiče, jako mikrovlnky, varné konvice a podobně. Chápu to, jsou to věci bez revize. Stačí jeden zkrat a vyhoří půlka koleje. Bohužel o routerech tam nebylo ani slovo a ani jeden z nás si nebyl jistý, jestli jsou povolené. A zapředli jsme na to téma zajímavou diskusi. Tedy přesněji, jen já a Kuba. Filip se momentálně brodil nějakými svými poznámkami a skoro nevnímal.

Kuba: "Myslíš, že jsou ty routery povolený?"
Já: "V seznamu zakázaných spotřebičů o nich není nic. A kromě toho, když tu není wifi, snad nečekají, že to potáhneme všichni tři na jeden kabel, to nemá logiku."
Kuba: "Já to radši sbalím a vezmu s sebou domů. Ty tady budeš, až přijdou?"
Já: "Záleží, kdy přijdou, jsem tu celej čtvrtek."
Kuba: "A kdyby se ptali na něco, vysvětlíš jim to?"
Já: "Fakt čekáš od koktavýho kluka, že bude něco vysvětlovat?"
Kuba: "Tak si počkaj, ne?"

V ten moment se Filip začal u svého stolu lámat smíchy a říkal něco ve smyslu "borci, já se tady snažím učit a vy děláte takovýhle vtipy". Poslední naše dvě věty mu, nevím proč, přišly tak vtipné, že jsme se nakonec smáli všichni tři. Po následujících pár hodin jsem se pokaždé, když mi to naskočilo, začal usmívat. Ještě štěstí, že jsem se takhle nevysmál třeba doktorce do obličeje. To by bylo.

O pár dní později, vlastně přesně před týdnem, jsem dostal od pana Zuntycha, mého šéfredaktora, úkol zajít na jednu základní školu. Na vysvětlenou, v té škole je 170 let starý sál s jedinečnými dobovými malbami. Panna Marie, Ježíš, apoštolové, klenutý strop s osmiramenným lustrem. Člověk by nikdy neřekl, že tohle může být v základní škole. Ten pohled mi vyrazil dech. Kdo bude mít cestu do Olomouce, rozhodně to nesmíte minout. A teď, proč jsem tam byl já. Při restaurování těch maleb totiž našli jakousi šachtu, padající kolmo dolů pod podlahu. Domnívali se, že by to mohlo být dobové parovodní topení, a tak zavolali hasiče, aby to prohledali s kamerou, a proto jsem tam byl já. Jenže, jak to tak bývá, nebyl jsem tam sám. Když jsem tam na desátou přišel, spatřil jsem několik kameramanů, reportéry s mikrofony, a hlavou mi projelo cosi jako "a kruciš…". Přijela tam Prima, Česká televize i Barrandov, a pak jsem tam byl já. Oni s nejmodernější technikou, kamerami, mikrofony, stativy, já s telefonem a diktafonem v ruce a stále se školním batohem na zádech, protože jsem tam pospíchal rovnou z přednášky. Tak si aspoň měli chlapci od kamery večer ve střižně co vyprávět. Já jsem radši udělal fotky, počkal jsem si, co hasiči najdou, abych měl o čem psát, a fofrem se ztratil po anglicku. Takhle trapně jsem se už dlouho necítil.

No, ale na druhou stranu, mohlo být i hůř. Články jsou, a dnes jsem za tu práci dostal drobný revanš. Objednal jsem si u společnosti Forte tisk několik kousků knihy, kterou jsem dokončil, a dnes mi to dorazilo. Obálku jsem si tentokrát nechal dělat od profíka a je to vidět, je to parádní práce. Doufám, že během pár dní to pan nakladatel vydá, jak slíbil. Ke konci týdne ji posílal do distribuce, a teď je na prodejcích, jak rychle ji umístí na své stránky. Každopádně už schází jen pár dní, než bude moje druhá kniha k dostání. Takže další meta za mnou, a můžete si být jisti, že nekončím. S čím ale prozatím končím, je tento článek, tak se zatím mějte a zase někdy na viděnou a na počtenou.

 

8 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 Talaniel Talaniel | E-mail | Web | 3. listopadu 2017 v 5:05 | Reagovat

Router nebo switch? No, vlastně to bude opravdu asi router a stejně je to jedno. Ostatně je určitě podobně jako mobil připojen do zásuvky přes adapter, takže nebezpečí nejspíš nehrozí. Jak ta inspekce tedy vlastně dopadla? :-)

Mně by teda pobyt na koleji s mou introvertní povahou asi zabil :-)

Sice nevím, o čem kniha je, ale obálka vypadá super :-)

2 Nikky Nikky | E-mail | Web | 3. listopadu 2017 v 6:33 | Reagovat

Na tie maľby by som sa šla pozrieť niekedy, keď sa opäť dostanem do Olomouca. Tiež by ma zaujímalo, ako dopadla intráková kontrola. S tou trápnosťou si nič nerob, možno si tí chlapíci z TV len zaspomínali na svoje začiatky, keď ťa uvideli.

3 klavesnicetuka klavesnicetuka | Web | 3. listopadu 2017 v 12:55 | Reagovat

na vysoké jsem bydlela s kamarádkou v bytě a byl to jeden velký mejdan:-) a tím nemyslím, že jsme pily jak duhy, ale že se pořád něco dělo, různé akce, večery atd.

4 zmarsalkova zmarsalkova | Web | 3. listopadu 2017 v 15:19 | Reagovat

Zakazana mikrovlnka, rychlovarka?? Tak to teda slysim prvne, my mely i plotynku.
Na kolej vzpominam moc rada, a kdybych vedela, ze bude jaka bude, rozhodne bych tenkrat v prvaku sla rovnou tam a nikoli na privat, kterej byl naopak desnej!

5 Rebeka Rebeka | E-mail | Web | 3. listopadu 2017 v 15:46 | Reagovat

Hezky se to čte. Fakt dobře píšeš.

6 Rybana Rybana | Web | 3. listopadu 2017 v 17:55 | Reagovat

Gratuluju k dokončení knížky :-) obálka je krásná :-P .

7 Mariella Mariella | Web | 4. listopadu 2017 v 14:45 | Reagovat

My to máme na kolejích opačně - routery jsou zakázané (máme kabely, na člověka jeden, a wifi), ale jinak je to jedno. Takže my máme i ledničku i konvici (ono když je kuchyňka na celé patro, tak to sotva jde jinak).
Já jsem na koleji vcelku spokojená - pokoj s přítelem, vcelku klidný blok... Ale koukám, že naše koleje nejsou zjevně jediné, kde mají potřebu dělat inventury v okamžiku, kdy je tam asi nejvíce studentů. :D

8 Michelle Zeptej se Michelle Zeptej se | Web | 4. listopadu 2017 v 19:30 | Reagovat

Hodně štěstí na vejšce! Podle článku to vyznělo, že možná moc nemusíš konverzace s cizími, chápu. Taky jsem teď nastoupila na vejšku, tak uvidíme. Přijdeš mi podle toho jak píšeš jako fajn kluk, tak snad se ti na koleji bude líbit.

9 HzB alias zeny-nejsou HzB alias zeny-nejsou | Web | 4. listopadu 2017 v 21:22 | Reagovat

Jsem tuhle poslouchal v šalině konverzaci dvou studentek - mluvily anglicky. Z toho jak jedna z nich vyslovovala jména jsem poznal, že to byla češka. Jenda věc mě vysírá... Proč proboha musí češi říkat to rádoby jemerické "R" - to jejich prdlý hráčkování!!! Proč když mluví někdo anglicky, tak neříká prostě normálně český "R" - stejně každej tam má jinej přízvuk, tak není na co si hrát. Tohle mě neskutečně seRe :-x

10 Raelene Raelene | Web | 4. listopadu 2017 v 22:11 | Reagovat

Po přečtení článku musím říct, že mi psaným projevem hodně připomínáš jednoho mého kamaráda, na jehož vyjadřování a mnoho dalšího jsem si musela zvykat asi rok. :D Máš štěstí, že už jsem zvyklá, jinak bych nejspíš po třech větách přestala číst.

Budu ti držet palce, případně nakukovat, pokud sem plánuješ přidávat ještě podobně laděné články. ,)

11 Talaniel Talaniel | E-mail | 5. listopadu 2017 v 10:16 | Reagovat

[9]: Není možné, že dotyčná slečna jen prostě umí vyslovovat anglicky a prostě tam dává jemerické r (ať je to, co je to)? Na druhou stranu se mi tedy vybavuje kolega, který když má říct v anglickém rozhovoru "ř" z mého jména, tak to je taky šílené, jak to rve uši, takže jestli slečna produkovala toto, tak pak chápu :-)

Je fakt, že po zkušenosti z nadnárodní firmy, kde mluví anglicky Němci, Francouzi, Italové, Španělé a kdo ví, kdo ještě (Poláci mě teď napadli) si člověk přestane tolik zakládat na echt "emerické" výslovnosti :-) Důležité je se dorozumět :-)

(hm, to se asi tématu článku netýká... pardon)

12 Leník Leník | Web | 5. listopadu 2017 v 23:28 | Reagovat

Máš ten program teda nabitý :D

Jak se jmenuje tvá první kniha?

13 Matty Matty | 6. listopadu 2017 v 23:04 | Reagovat

[1]: Opsali si pár čísel z nábytku a odešli :-D Děkuju za pochvalu :-)

[2]: Bohužel myslím, že prohlídka je přímo na žádost, nás od televize tam pouštěl přímo ředitel.

[3]: To k tomu patří, spolubydlové taky pořád někam lítají, mě na tyhle akce moc neužije :-)

[4]: Tak ona to má asi každá kolej lehce jinak, tady u nás je za to pěkně mastná pokuta. Mně se do privátu taky nechtělo, ceny jsou tu dobré a je to tu celkově fajn.

[5]: Děkuji mockrát :-)

[6]: Díky, dělal profík :-D

[7]: Ledničku máme na pokoji taky, ale konvice je v kuchyňce, tak se tam po ránu vždycky scházíme :-D

[8]: Děkuju moc :-) Jo, nemusím konverzace s cizími, už pro to koktání ne, ale tak v týhle branži se tomu nevyhnu. Naštěstí už lidi nejsou jako spolužáci na základce a mají trpělivost.

[9]: To je učí ve škole, pamatuju si na to dost dobře :-D

[10]: Prostě píšu jak kniha, řekněme to na plnou hubu :-D Rád tě tu znovu uvidím :-)

[12]: Jo, novinařina není sama o sobě práce, kde se flákáš, a kor ještě s vysokou, ale zatím přežívám :-D Jmenuje se to Výhra nad smrtí.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama