Rychlá cesta do... nikam

15. prosince 2017 v 15:26 | Matty |  Cestování
Tak vás po velice dlouhé době zdravím. Předně bych se vám rád omluvil, že jsem tak dlouho nic nevydal. Vy, kteří víte, že studuju vysokou školu (i když studovat asi není vhodné slovo), asi víte, že prosinec a leden je obdobím čehosi, při čem blednou strachy i nejotrlejší studenti. Zkouškového období. Už při vyslovení tohoto pojmu málem vyklápím oběd i já. No, ale asi bych měl říci, že už mám všechny prosincové zkoušky řádně za sebou a dnes jsem se vydal domů. A takhle to dopadlo:



Nejprve bych měl asi říct, proč byla ta dnešní přeprava mnohem těžší než jindy. Hlavně ze dvou důvodů. Za prvé mám tentokrát nabaleno tak džambilion tun prádla. Za druhé mám od přítelkyně obraz deset krát deset metrů, který jsem dostal k narozeninám. Jo, ten nakonec zůstal na koleji, dovíte se proč. Na každý pád jeho ranní přeprava v přecpané tramvaji na nádraží byla velkou zkouškou mých nervů. A nervů lidi kolem taky. Každou chvíli do toho obrazu někdo kopl, a to jsem měl náladu kopnout já do něj. A když jsem přijel na nádraží, došlo mi, jak úděsně jsem to zvoral. Nechal jsem na koleji žákovský průkaz do vlaku, na který jsem kupoval jízdenku. Bez něj ve vlaku vyfasuju pokutu. Vlak jede za osmnáct minut, tramvají je to na kolej čtrnáct. Jednoduchá matika, nestíhám to… Takže já stojím na nádraží s obrazem, batohem a taškou v rukou a kvůli kartičce deset krát deset centimetrů nemůžu do vlaku. A hlavně si ještě to ráno říkám "vezmi si tu kartu, vezmi si tu žákovskou kartu, blbečku". A tady to máme. Za to můžou jasně zkoušky!

Jen ve zkratce k těm zkouškám. Uzavírám teď v semestru devět předmětů, a to po řadě dle rozvrhu: Základy ekonomie, Úvod do studia jazyka, Zpravodajství a publicistika, Úvod do filosofie, Audiovizuální technika, Úvod do mediální praxe, Úvod do komunikace, Úvod do studia médií a Úvod do sociologie. Prostě samé libovky. Kolik jsem toho teď dal, nevím. Po Vánocích mě čekají ještě tři zkoušky a případné opakovačky, a to vše maximálně do sedmého února. Takže tak.

Teď mi ale vyvstal daleko závažnější existenční problém. Jak se (cenzurováno) dostat do vlaku? Takže nastalo sondování situace. Jediné přímé Pendolino do Chebu ten den jede v 16.13, v Chebu bude ve 21.17. Bohužel další vlak do Sokolova jede až ve 22.40, přičemž chebské nádraží opravdu není to nejbezpečnější v republice. Takže tohle padá. Další možnost je jet s přestupy po stejné trase. To jsem naštěstí našel. Bohužel než jsem se otočil znova zpátky pro věci, stihl jsem tak tak jedinou možnou (!) tramvaj zpátky na nádraží. Proto jsem vzal věci z koleje dost narychlo a kromě obrazu, se kterým jsem se po Praze a Plzni odmítal tahat, jsem tam nechal i zdroj na notebook. (A klíče od koleje, ale pšš…) Prostě parádní den… Ale aspoň z toho měla důchodkyně na olomouckém nádraží záchvaty smíchu.
A aby toho nebylo málo, když jsme dojeli do Prahy, zase jsem se ztratil na tom obřím nádraží, na kterém se nedá zorientovat, a v Plzni, kde jsem měl šest minut na přestup, jsem neuměl otevřít ty (cenzurováno) dveře vlaku. Zkrátka když se daří, tak se daří. Teď sedím konečně ve vlaku z Plzně do Chebu a doufám, že další maléry už se mi vyhnou, protože dnešek je teda extrém. A to jsem vám ještě neřekl všechno. Zatím ahoj všem a uvidíme se příště.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikky Nikky | E-mail | Web | 15. prosince 2017 v 15:31 | Reagovat

Tak dúfam, že si dorazil/dorazíš domov v poriadku. Deň blbec je proste deň blbec, o tom ja môžem porozprávať komukoľvek na počkanie :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama