Vánoční příběh

29. prosince 2017 v 10:33 | Matty |  Nezařazené
Správný vánoční příběh má být působivý a má nás nabít odhodláním do nového roku. Jeden takový příběh bych si vám dnes dovolil představit. Je to příběh neutuchající vůle, kdy se závodník, kterému se ve vteřině změnil život, dokázal nejen vrátit zpět z úplného dna, ale dokázal i něco víc. Je to příběh Alexe Zanardiho.


Alex měl odjakživa automobilismus v krvi. Už ve třinácti letech začal jezdit na motokárách. Pak začal jezdit závody Formule 3 a postupně se propracoval až do Formule 1, kde odjel tři kompletní sezony. Jeho nejlepším výsledkem bylo sedmé místo při domácí Velké ceně Itálie. Od sezony 1995 jezdil závody Champ Car, které jsou ve Spojených státech populárnější než Formule 1. Mezi americkými fanoušky byl velmi populární.

V sezoně 2000/2001 se mu však v šampionátu příliš nedařilo. Jediný závod mimo Spojené státy zavedl jezdce na německý okruh Lausitzring, kde Zanardi doufal, že zvrátí neúspěšnou sezonu. A jel skvěle, držel se na čele a ke své poslední zastávce v boxech zajížděl z prvního místa. Ale pak se to stalo. Zanardi pravděpodobně na výjezdu z boxů příliš prudce zrychlil. Jeho vůz se dostal do smyku, přejel travnaté pásmo a po něm sklouzl do závodní trati přímo před vozy ostatních jezdců. Kanaďan Carpentier se mu ještě stačil v poslední chvíli vyhnout, ale jeho krajan Tagliani už ne. V rychlosti přes tři sta kilometrů v hodině trefil Zanardiho vůz v místě za předními koly. Bylo to úděsné, a zdálo se, že tohle Zanardi nemohl přežít.

(zdroj: https://sport.aktualne.cz/motorismus/z-f1-na-vozik-alex-zanardi-trenuje-na-paralympiadu/r~9529e58ea65711e183a30025900fea04/r~7d9b0836a65611e188690025900fea04/?redirected=1514539045)

Náraz amputoval Zanardimu spodní části obou nohou. K tomu měl rozdrcenou pánev, silný otřes mozku a ztratil 75 % krve. Helikoptéra ho transportovala na kliniku do Berlína a lékaři označili jeho stav za extrémně vážný. Dokonce už dostal poslední pomazání. Při tříhodinové operaci mu pak lékaři museli amputovat obě nohy až nad koleny. Po pěti dnech v umělém spánku Zanardiho probudili a jeho stav se začal téměř zázračně lepšit. Po šesti týdnech opustil nemocnici.

Jiný člověk by na Zanardiho místě propadl depresi, ale Zanardi ne. Už při slavnostním předávání cen za uplynulou sezonu stál při dojemném ceremoniálu na vlastních nohou - nebo lépe řečeno na protézách. V roce 2003 se vrátil na osudný Lausitzring a ve speciálně upraveném voze, který mohl řídit i se svými protézami, odjel třináct kol, která mu v onom osudném závodě zbývala do cíle. Opět to bylo velmi emotivní. A co více, Zanardimu se podruhé změnil život. Zjistil totiž nejen, že dokáže řídit, ale že dokáže jezdit velmi rychle. Čas na jedno kolo, který zajel, by ho totiž v tréninku zařadil na páté místo! V tu chvíli zjistil, že se dokáže vrátit.

V letech 2005 až 2009 jezdil Zanardi mistrovství světa cestovních vozů. V konkurenci nejlepších světových jezdců skončil každý rok v celkovém pořadí mezi desátým a patnáctým místem. Čtyři Velké ceny dokonce vyhrál, dvě z nich na Masarykově okruhu v Brně.

Vrátil se do života, vrátil se na závodní dráhu. Co si přát víc? Pro Zanardiho, který se vrátil ze samého konce tunelu, ale bylo překonávání dalších met životním cílem. Začal jezdit závody hand-biků, tedy kol na ruční pohon. Trénoval, zlepšoval se a připravoval se na paralympiádu v Londýně v roce 2012. Na ní pak vyhrál jak časovku, tak závod jednotlivců. Dojemné záběry poté, co vítězně projel cílem, mluví za vše.

(zdroj: http://www.mirror.co.uk/sport/other-sports/cycling/alex-zanardi-wins-paralympics-gold-1306160)

Ale ani tohle Zanardimu nestačilo. Rozhodl se, že dokončí nejslavnější triatlon světa - Ironmana na Havaji. To byla na první pohled šílenost. Muž bez dolních končetin uplave nejprve více než čtyři kilometry v oceánu, pak ujede 180 kilometrů na kole na ruční pohon a celé to završí maratonem na kolečkovém křesle. Normálním lidem se to může zdát neproveditelné. Pro Zanardiho, který v životě prošel tolika zkouškami, to nemožné nebylo. Ironmana dokončil, a to ve fantastickém čase 9 hodin, 47 minut a 14 vteřin.

A tím se konečně dostávám k jádru tohoto příběhu. Zanardi mohl po své nehodě strašlivě zahořknout, že se v jediné vteřině změnil v invalidu. Neudělal to. Místo toho je z každého jeho činu cítit neskonalá vděčnost za to, že se směl vrátit zpátky mezi živé. A tak vám přeji do nového roku vše nejlepší. Ono ve finále záleží hlavně na nás, jestli je naše sklenice tak říkajíc napůl plná nebo napůl prázdná. A já vám přeji, ať je ta vaše vždy napůl plná. Tak jako sklenice Alexe Zanardiho.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 29. prosince 2017 v 10:59 | Reagovat

Wow, opravdu úžasný chlapík!!

2 bluesovka bluesovka | 29. prosince 2017 v 13:29 | Reagovat

Hezký, já znám zase jednu ženu, která zvítězila a smekám...

3 Nikky Nikky | E-mail | Web | 29. prosince 2017 v 22:56 | Reagovat

Krásny motivačný príbeh :-) Je to úžasné ako človek neustále má možnosť prekonávať samého seba a víťaziť. Obdiv.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama