Brigádnické příhody

2. července 2018 v 14:08 | Matty |  Životní trapasy
Hurá zase po roce... sice nejsou letní Vánoce, protože bych toho Alzáka musel zabít hodně bolestivým způsobem, ale zase jsem octl na přírodním koupališti Michal u Sokolova, kde trávím devět hodin zavřený v kukani pro pár šupů. Ne, takhle to není, to si jen já dělám legraci a vylévám si tady srdíčko, abyste mohli óchat a áchat, ale ono to není tak strašné, jak to dělám. Ale příhod je stejně jako loni dost a dost.



Začneme ale dost těžkým a docela čerstvým kalibrem, mohlo to být tak půl hodiny, co mi tady zastavilo policejní auto a páni se mě ptají, jestli jsem tady v okolí neviděl třináctiletou holčičku, po které pátrají. A dostávám i popis, takže teď koukám jak ostříž. Bohužel jsem tady nikoho ani vzdáleně podobného neviděl, ale doufám, že ji brzo najdou. Rodiče musí umírat strachy.

A teď už k těm veselým věcem, a začneme zase hezky zčerstva. Hned po pánech od policie mi tu zastavilo auto s mladou rodinou, a zatímco mi maminka podávala peníze za parkování, dceruška na zadním sedadle jásala, jak se těší, a hopsala u toho tak, že celé auto skákalo na tlumičích jako klokan. Nahoru, dolů, nahoru, dolů. Až jsem se musel smát. Buď je dceruška tak výkonná, že jim doma asi v takovém tom kole pro křečky vyrábí elektřinu, nebo chci ty tlumiče, co mají v autě. Mám malé děti rád, člověk se s nimi vždycky nějak pobaví a vylepší mu to den.

Abyste rozuměli, ono být tady zavřený sám devět hodin nebo kolik dává sice dost prostoru na vlastní práci, ale člověku to může taky vlézt na mozek. Příkladem byl můj včerejšek. Ono tady sice pralo sluníčko, ale zároveň foukal takový ten lezavý studený vítr a lidi nejezdili, za den mi projelo třicet aut. A chvílemi jsem se tu tak nudil, že jsem psal básně. Básně, ano. Já, který normálně poezii nemůžu cítit tak na kilometr. A pro toho, kdo z vás mi řekne, jaké ředidlo jsem u toho čichal, mám celou sbírku. Vždyť, podívejte se na to.

Kvílející trsy stepních lososů,
plují proti žhnoucímu proudu
roztřepených vzpomínek mládí
ocasy zpívají svůj pohřební žalm.

Název to nemá a já jsem za to rád, protože to, co jsem si šlehnul, musel být hodně kvalitní materiál, jinak si to nedovedu vysvětlit. A jestli chcete další důkaz, jak jsem byl zblbnutý, tady ho máte. V šest večer zavírám a končím, protože parkovné už se neinkasuje. Přijdu zpátky k pokladnám a mám se šéfovou asi takovýhle dialog:

Ona: "Ty jsi zamykal včera šlapadla?"
Já: "Jo, děje se něco?"
Ona: "Tři nebyly vůbec zamčený."
Já: "Aha, tak to musíš za Denisou, já to nedělal."
Ona: "Takže to byla Denisa?"
Já: "Na koše já nechodím. Počkej, říkala jsi koše nebo šlapadla?"
Ona: "Šlapadla, vždyť o tom teď mluvím."
Já: "Jo, tak to jsem byl já."

Tohle už je fakt na diagnózu, nebo nevím. To asi ti lososi.

A poslední věc, která s prací taky tak trošku souvisí. Co jsem odešel na vysokou, nemám auto, takže do práce a z práce jezdím na kole. A součástí toho jsou tři blbé věci. Za prvé, v neděli ráno, asi víte, byla strašná zima, takže jsem nutně vytuhnul, než jsem dojel. Za druhé, když v těch půl osmé, kdy se zavírá, sjíždím z Michalu zpátky do města, mám sluníčko přímo v očích. Já prostě nic nevidím, takže je otázka času, než někoho srazím. A třetí věc, to jsou pejskařky nebo pejskaři, kteří se na jednom kraji někde zakoukají a na druhém kraji mají svého psa. A ten pes je na vodítku. A to vodítko je pak natažené přes cestu. A já jedu na kole. A já si toho nevšimnu. A já pak hodím hubu. Už se to stalo, když vynechám to házení huby, protože jsem to dobrzdil, ale byl to tedy řádný adrenalin hned po ránu.

Asi si vzpomínáte na ty loňské zážitky - bojové formace hmyzu v budce, to se nezměnilo. Cikána, který neumí plavat a musí pro něj plavčíci jsem tu ještě neměl. Zato jsem tu měl čtyři kluky, kteří stáli o šlapadlo a posadili se na něj tak nešikovně, že přední lopatky na pohyb neměli vůbec ve vodě a nešlo to řídit. Vjeli tak přímo mezi ostatní lidi a já jen čekal, kdy se buď potopí jako Titanic, nebo někoho zabijou. To si naštěstí taky vyřešili plavčíci. Teď už od loňska chybí jen děda, který by mi zdemoloval závoru, protože zapomene zabrzdit, ale protože je teprve začátek prázdnin, času na to má ještě víc než dost. Tak zatím ahoj. :-)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 2. července 2018 v 15:56 | Reagovat

Ale kvílející trsy stepních lososů bych opravdu chtěla vidět :D Je super že máš zase brigádu na koupališti, já zatím jen roznáším letáky, ale taky se to dá 8-)

2 Leník Leník | Web | 6. července 2018 v 20:51 | Reagovat

Tvé články mě vždy pobaví :D :D. Těším se na další vtipné příhody

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama