Dvě černé ovce ve stádě

24. července 2018 v 10:09 | Matty |  Nezařazené
Upozornění pro začátek: Veškerá podobnost se skutečně žijícímí osobami je čistě záměrná, protože protagonisté tohoto příběhu vůbec netuší, že mám blog a že jejich slávu zvěčním prostřednictvím internetu. Se zamlčováním na věčné časy a nikdy jinak. Amen.


Rok se s rokem sešel, respektive čtrnáct dnů se čtrnácti dny, abychom byli přesní, neboli chcete-li jedna šetadvacetina roku, a já jsem tu zas. Jenže narozdíl od Mishy momentálně nemám v plánu vyvolávat celosvětový virál, kterému se smějí i na Madagaskaru, ale jen virál lokální, který rozběsní všechno živé i neživé kolem Koupaliště Michal, teda pokud si to přečtou. V což v rámci zachování svého duševního a hlavně tělesného zdraví nedoufám, protože jinak bych vám psal z nemocnice nebo někde z hrobu. Nebo ze špagátu ve sklepě někde ve Vroclavi. Výběr je veliký.

Takže, teď bychom si ty záměrně pravdivě vykreslené a pojmenované postavy mohli představit, abyste věděli, komu máte hodit šutr na hlavu. Pravděpodobnější je, že po tomhle hodíte šutr na hlavu mně, ale to už je jedno. Ono je to stejně jen pro efekt, protože občas jsem tak tvrdohlavý, že by nepomohla ani bazuka. Jsou dvě, a říkejme jim pro přehlednost Martina a Jana. Příjmení neuvádím. To, že si tohle přečtou, je sice stejně pravděpodobné, jako že na mě spadne meteorit, ale znáte to, zákony. A za druhé, přestože se mnou pracují už nějaký ten týden, ho neznám. Takže tak.

Říkal jsem, pracují, ale nazývejme věci správnými jmény. Ony nepracují, respektive pracují jen, aby se neřeklo. A ke všemu jsou poněkud povýšené a všechno by rády dělaly samy, přestože neví, jak na to, a my to po nich potom musíme předělávat a stojí nás to čas i vyteklé nervy. A krom toho neudělají nic víc, než co je jejich práce. Obě dvě v den, kdy jsme se spolu potkali, dělaly pokladní a já sporťáka. Přišlo ten den zrovna tisíc lidí a já byl na to sám, a za celý den jsem si snad nesedl. A ony ne že by se zvedly a pomohly, pohodlně se tam rozvalily v těch svých křeslech u telefonů, zatímco já už někde přišel o plíce a nohy mi právě oboustranně vyhlásily kolaps. Tak takhle teda ne, děvenky.

Zmínil jsem i ten ranní úklid, to bylo zase v jiný den, kdy jsme tam byli my tři a ještě jedna holka, Aneta. Máme tady na zapůjčení šlapadla a minigolf, což se ráno musí umýt hlavně od holubího trusu a zbavit pavučin. Já a Aneta jsme šli na minigolf a ony na šlapadla. Mimochodem bez jakékoliv dohody. Prostě si tam zamířily a vy se z toho s prominutím třeba poserte. Ale nejlepší na tom bylo, že když jsme to cestou zpátky vzali s Anetou pro jistotu ještě ke šlapadlům, bylo tam pavučin, že by tam mohla sídlit celá kolonie akromantulí od Rowlingové a ještě by zbylo místo...

Podobně jako toto se večer musí kontrolovat a uklízet plážové koše, které si lidé mohou půjčit a většinou je různě otáčejí a posunují a večer se to musí dát do kupy a zkontrolovat, jestli jsou dobře zamčené. Opět tam šly ty dvě samy. Musím uznat, že zamčení bylo v pořádku, ale to bylo asi tak všechno. Koše rozházené do všech možných směrů bez... Napadá mě bez ladu a skladu, ale i to už je moc mírné slovo. Takže ve finále to dopadlo tak, že opět já s Anetou jsme prošli celou tu plochu zhruba tři sta metrů a všech třicet košů dávali do pořádku sami. Po návratu na pokladny, kde si ty dvě už opět seděly jakoby nic, už jsem neměl k výbuchu daleko a Aneta vybublala definitivně. Skončilo to hádkou, při které ze stropu padala omítka, a já, třebaže jsem se snažil držet stranou, jsem se nakonec taky zapojil, protože ty dvě ještě k tomu odmítají uznat svou chybu. Nakonec už Aneta kategoricky požádala naši vedoucí, aby ji nedávala v jeden den s nimi, a já se k tomu požadavku asi taky připojím, pokud se s nimi ještě setkám a bude to stejné. Je nás tady celkem asi patnáct a všichni spolu vycházíme bez problémů, ale tyhle dvě jsou doslova a do písmene černé ovce. Takže každému, kdo se s nimi má setkat v jeden den, přeju v den naší vzájemné práce opravdu pevné nervy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Eliss Eliss | Web | 24. července 2018 v 18:47 | Reagovat

Jak chtějí s takovým přístupem najít dobrou práci? Je to docela smutné...

2 nikolwrites nikolwrites | Web | 24. července 2018 v 23:23 | Reagovat

Na začátek bych ráda podotkla, že máš velmi zajímavý styl psaní, moc se mi líbí. A ke článku? Kolikrát je lepší tu práci všechnu raději udělat sám, než se na někoho spoléhat, já bych ale asi bublala stejně a dámy by si už něco takového nedovolily. Nicméně, každý svého štěstí strůjce a karma je zdarma.
Hezký večer

3 bluesovka bluesovka | 25. července 2018 v 10:17 | Reagovat

Nedej se. Udrž si svou tvář a pokud to umíš, pak jim v klidu příště řekni, že nechceš s nimi pracovat a proč. Ty budeš mít stůl čistej a holky ať si trhnou nohou. Takhle to bývá, ale pokud je vedoucí správná a má čich, tak je vykopne sama. :-D Přeji supr léto a hlavně si to moc neber, nestojí to za to.

4 Leník Leník | Web | 25. července 2018 v 22:57 | Reagovat

To je hrozné :/. Lepší si to všechno udělat sám, i když toho je nad hlavu. Znám to z vlastní zkušenosti. Radši se nikomu nedoprošuji, protože by byly blbé kecy, a udělám to sama. I když je toho moc :(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama