Jak jednat s lidmi na parkovišti

26. srpna 2018 v 16:09 | Matty |  Nezařazené
A je to tu. Sezona veder nám pomalu končí a zaplaťpámbů za to, protože já jsem z posledních dvou měsíců strávil více než polovinu na brigádě. Ale tak peníze jsou to hezké, a kromě toho není o zábavu nouze. Dnes bych vám rád přiblížil příhody, ve kterých hráli roli především lidé v autech na parkovišti, nebo to zkrátka byly příhody dvou a více osob. A začínáme pěkně zostra.


Vyjadřování některých lidí mě na tom parkovišti fakt fascinuje. Jako třeba nedávno. Přijede auto plné cikánů a řidič mi podává dvacetikorunu, když přitom parkovné stojí čtyřicet. A ještě to má napsané na obří ceduli hned vedle okénka.

Říkám mu v klidu: "To je zlevněné parkovné od čtyř, základní stojí čtyřicet."
Rozeřve se na mě: "More jakto?!!"
Já: "More takto." (ukazuju na ceduli)

Ztichl a dal mi to. Někdy holt musíte vědět, jak s lidmi mluvit, i když by mě za tohle jednání šéf asi zabil, protože pod instrukcemi pokladních je hned v prvním bodě uvedeno: "Jednat slušně ve stylu 'náš zákazník, náš pán'. I když to někdy stojí hodně úsilí." Což je mimochodem svatá pravda.

Když jsme u té slevy od čtyř, občas se mě lidi ptají, jestli je nemůžu pustit dřív. Kdyby se to markovalo do počítače, nemohl bych, ale takhle občas o těch pět minut třeba slevím. Ale vyskytli se i tací, kteří si o to žádali už v půl čtvrté. A ten pár byl k tomu ještě dost nerudný. Takže jsem měl opět hodinu přemáhání nervů. Ale zdaleka nejlepší jsou tací, kteří přijedou, podají peníze a neřeknou ani slovo. To jim pak oplácím stejnou mincí. Podám peníze nebo jen lístek, pokud mají přesně, zvednu závoru a vypadněte. Nazdar. Neslušný jsem ještě nebyl na nikoho, takže pokud neodpovídám, počítejte s tím, že už mám nervy na pochodu.

Na Michal se občas sjíždí celkem pestrá mezinárodní společnost, často tu máme Němce, zažili jsme i Nizozemce a Belgičany a jednou dokonce SPZ z Estonska. A velice zajímavé to je, když se vám střídají Češi a Němci, takže já pravidelně přepínám mezi jazyky z němčiny do češtiny a občas do angličtiny. Prostě takové jazykové lekce. A stalo se následující:

(obsloužím auto s Němci)
Řidič: "Auf Wiedersehen."
Já: "Auf Wiedersehen."
(ve vteřině se objeví další auto)
Řidič: "Dobrý den."
Já: "Guten Tag... Ech, promiňte. Dobrý den. Už mi z toho tady hrabe."

Občas jsou lidé velmi přátelští a zejména v těch vedrech se mě ptají, jestli mi v té malé budce není horko. Pro ně mám vždycky odpověď, která je dostane do kolen: "Mám tady klimatizaci s výkonem jak do elektrárny, takže buď je tady hic, nebo kosa. A zadarmo k tomu zápal plic." Neznám osádku, kterou by tahle odpověď nepoložila smíchy. Zato chudáci na pokladě mají takový větráček chcípáček, který jen honí dokola ten stejný teplý vzduch. Ale i já, když vylezu na chvíli ven třeba na toaletu, žasnu, jaký rozdíl je mezi teplotou venku a v té budce. A to jsou ještě takoví magoři, kteří si tam nastavují teplotu ještě níž než já. Jestlipak už rozmrzli?

Vždycky když v šest zavírám, protože od té doby se parkovné neplatí. stojí mi většinou u závor dvě nebo tři auta a čekají. Už je nekasíruju, protože by mě zabili. Ale musím zavřít okna, všechno pozavírat, zakódovat a pak teprve zvedám závory. Celé to trvá jen tak tři minutky. Ale jednoho pána to štvalo a malinko tam na mě troubil. Nechal jsem ho, nebudu se nervovat. Ale další den mě pán dostal, když se v šest zastavil znova a přinesl mi Toffife a nealko Birell, a že prý se omlouvá, že měl včera nervy. No, někdy se vyskytnou i slušní lidé, kteří se na první dobrou jeví jako zralí na facku. Jako tenhle pán. Takže nakonec vše v dobrém.

Vždycky v šest jsem si chodil ke stánku v areálu kupovat večeři, a protože obsluha ráno jezdí kolem mě, vždycky prohodíme ráno i večer pár slov. A můžu si k nim taky leccos dovolit. Vzhledem k vedrům letos šroubovali ceny a momentálně jsou tam nechutně předražení, a my si platíme plnou cenu, protože jsou tam u nás jako nezávislá společnost. Ale protože mě znají, občas se slitují, posledně mi třeba k objednávce tří bramboráčků za třicet korun přidali čtvrtý navíc. Někdy se vyplatí tam dřepět celý den o samotě. Teď si hlavně užiju dlouhé volno. Prvního záři plánujeme jako každý rok rozlučkovou párty pro pracovníky na konec sezony, možná ještě na den nebo dva v září otevřeme, ale jinak zase až za rok. A říkám, stačilo mi to. Ona to je pohodová práce, ale všechno se člověku po čase zají. Kdyby to nebyly dvanáctihodinovky, ani by mi to tak nevadilo, ale vždycky tam zkrátka zabiju celý den a to už mě po čase taky nebaví. Tak zase někdy napočtenou. :-)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 26. srpna 2018 v 20:44 | Reagovat

Tak jsem si musela vygooglit, co to znamená more. :-)

Klimatizace v budce? No to je pokrok! Škoda jen, že projektant si neuvědomil, že na velikosti záleží! :-D

2 Helga Helga | Web | 26. srpna 2018 v 22:26 | Reagovat

tak to je brigáda snů koukám 8-O, asi bych to nedala, ale ty vypadáš celkem spokojeně, je vidět, že i na takové brigádě si dokážeš najít pozitiva, kéž by to umělo víc lidí

3 Matty Matty | 27. srpna 2018 v 12:44 | Reagovat

[1]: To ti klidně podepíšu, že záleží, protože ta budka je přinejlepším dva krát dva metry a klimatizace je tam u stropu skoro přes celou šířku stěny. To má pak opravdu výkon. Pět minut necháš v kuse klidně na maximální teplotu a visí ti rampouchy ze stropu. :D

[2]: Tak ono to snad jinak ani nejde. Nepopírám, někdy je to o nervy, letos se například rozneslo, že někdo z pokladníků krade a že se napřesrok obmění směny, ale to k tomu tak nějak patří. Důležité je najít na tom to pozitivní. :-)

4 Leník Leník | Web | 30. srpna 2018 v 19:38 | Reagovat

Máš dobré zážitky :D. Já byla u nás na městské věži. Tam je to někdy také legrace :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama